14°C
Zatímco pro řadu generací zůstane díky sérii pohádek typu Princové jsou na draka nebo O princezně, která ráčkovala doživotním princem, pro jiné je ve zralém věku typickým představitelem ambiciózních až nesympatických mužů, jakými byli primář Bohata v Životě na zámku nebo Veselý ze Zdivočelé země. Také v Ordinaci v růžové zahradě není úplným klaďákem, a i zde obléká svůj oblíbený lékařský plášť. „Je to zvláštní, že role Bohaty a primáře Suchého si jsou tak trošku podobné. Je to sice profík, ale ty lidské vlastnosti nejsou občas ideální. Nějak s tím bojuju.“
*Co na to říkají doma, že hrajete takové protivy?
„Maminka mě poprosila, abych toho primáře Suchého hrál trochu něžněji. A já říkám: Maminko, to nemůžu, od toho jsou autoři. Ale já se polepším! (smích) Ale jinak z té role měli doma radost, protože moje maminka pracovala ve zdravotnictví a možná si myslela, že jednou v tom bílém plášti budu.“
Věčný princ a doktor Suchý z Ordinace Jan Čenský: Ženy mě zajímají ze všech stran! A žena mu to trpí
*Zastavují vás lidé?
„Lidé si rádi spojují představitele role s hercem. Možná to prolíná i do mého života. Já už normálně neřeknu, že paní měla zlomenou nohu. Já říkám, že má frakturu femuru. Ono to zní tak hezky, a je to to samé. Už se mi několikrát stalo, že většinou dámy chtěly vyšetřit.“ (smích)
*Většina vašich kolegů texty prý ihned zapomíná, máte to stejně?
„Většinou ano, ale někdy nějaké slůvko uvízne. Třeba jako duodenopankreaktomie podle Lonkmira, tak to už si asi zapamatuju na furt. Je to docela náročná operace slinivky břišní a je to s onkologickým onemocněním, bohužel pouze pětiprocentní úspěšnost.“
*Využil jste někdy nějakou lékařskou znalost i v reálu?
„Zatím ještě ne. Naučili jsme se dobře oživovat, což znamená masáž srdce. Dokonce jsme jednou dělali i přímo masáž srdce, když při operaci dojde k zástavě, tak opravdu doktor strčí do hrudního koše ruku, chytne to srdíčko, ten sval, a zkusí s ním pumpovat sám. Doktor, který nám tady dělal poradce, říkal, že to sám jednou dokonce dělal u cyklisty, a povedlo se. Jednou jsem byl u zástavy srdce, ale to jsem se díval na machra doktora, jak se to dělá. Je to zvláštní, my si na to hrajeme velmi často, a když je potom člověk v reálu a opravdu vidí pacienta, tak najednou ztrácí barvu. Tady naštěstí jsou všichni živí a zdraví.“
*Je náročné pro herce žít tak dlouho s jednou postavou?
„Problém je spíš v tom, že často se po letech charakter postavy, kterou začnete hrát, trošku nekontrolovatelně mění. Nevím, jak je to u jiných, ale já jsem začal primáře Suchého trošku Sovovsky. Trošku jako pan Chudík. Ale po roce se ta postava najednou úplně otočila. Najednou jsem randil s mladou dívkou, nabízel alkohol kolegovi, který měl s alkoholem problém, to by před rokem ten primář neudělal. Takže tohle je těžké pro nás, že někdy role dostane za uši.“
*Co jste říkal na seriál, než jste do něj nastoupil?
„Úplně jsem ho neznal, dokonce kolegyně Šinkorová se na mě trošku rozčílila, protože jsem ji někde představoval a uváděl ji jako hvězdu seriálu Ordinace v zahradě, pak Ordinace růžové, v růžové ordinaci, prostě celé jsem to pomotal, protože jsem neměl moc čas na ten seriál se dívat.“
*V jakém prostředí natáčíte nejraději?
„Na operačním sále, tam to mám rád. Mám rád právě obrazy z operací, protože tam si člověk připadá jako v reálu. V ateliéru jsou reálné stroje, funkční stroje, kdyby bylo prostředí sterilní, tak se tam opravdu dá operovat. Většinou je přítomen celý tým, anesteziolog, obíhačky, sestry, dokonce i nástroje, všechno funguje. Takže já si připadám opravdu trošku jako primář a šťourám se v tom vepřovém. Dokonce jsem se naučil i šít!“
