V pražském Motole ji navštívil jeden z jejích příznivců a nevěřil svým očím. I když bylo krátce po třetí hodině odpolední, Aranka z Chalupářů poklidně spala na svém lůžku.
Její vyhublé tělo bylo pod velkou peřinou sotva znatelné. Na pobídku ostatních ji návštěvník jemně probudil. „Proč mě budíte, vždyť je noc! Není? A kolik je hodin? Co je za den?“ ptala se zmateně herečka vysokým pisklavým hláskem. Chtěla dál spát. Pohled na vždy veselou a vitální herečku byl prý velmi smutný.
Podle zaměstnanců nemocnice je tento stav normální. Staří lidé se vracejí mentálně do věku dětí, kdy je potřeba hlídat je na každém kroku. Luba prý často »cestuje« v čase, vzpomíná na krásné doby minulé. Pak se vrátí do reality a posmutní. I tak se každý den snaží postavit na nohy a za pomoci hůlky a ochotných sester chodit.
