Byl jste si vědom, když jste do komiksů ty kresbičky skrýval, že to může prasknout?

„Odpověď zní ano, byl jsem si toho vědom, ale čekal jsem možná napomenutí z redakce typu »hele, příběh je v pořádku, ale tohle tady v rohu ne, to vymaž«, ale nečekal jsem, že na to veřejně upozorní až nějaký frustrovaný nýmand.“

Ale stalo se a tahle vaše legrácka se asi nemusí mnoha lidem líbit...

„Já mám ze svého okolí, ale i od novinářů, s nimiž jsem mluvil, jen samé pozitivní reakce, ale samozřejmě chápu, že někteří rodiče s tím mohou mít problém, je to přirozená obranná reakce. Omlouvám se jim, pokud se cítí nějak nepříjemně zasaženi. Jenže neupozornit je na těch pár čar, navíc červenými šipkami a zakroužkováním, nikdy by si toho nevšimli ani rodiče, a zvlášť ne děti, a věřím, že by dál kladně oceňovaly samotný příběh.“

Byl to pro vás zřejmě dost adrenalinový zážitek, když si těch vpašovaných legrácek dlouho nikdo nevšiml, a ukryl jste je hned do několika komiksů.

„To je přehnaný výraz. Když takhle v noci sedíte u pracovního stolu a dokončujete komiks, což je zdlouhavé a podobné třeba vyšívání, prostě vás napadne trochu si to zpestřit. Znovu opakuji, že to byla občasná klukovina pro vlastní potěšení. A vezměte v úvahu, že jsem to nemusel přiznat, mohl bych se klidně hádat, že ty čárky znamenají něco jiného, kdybych vyhledával adrenalin.“

Vadí vám erotika propašovaná do dětského časopisu?
Celkem 3624 hlasujících

Předpokládám, že jste tím nechtěl ohrozit mravní výchovu mládeže…

„Těmi nevinnými žertíky jsem nemohl ohrozit vůbec nikoho, nikde nic explicitního není, je to vždy sporné a dá se to vysvětlovat různě. Víte, nejsem vůbec rád, když to vypadá, že ten komiks sloužil jen jako platforma pro nějaké prasárny, tak to rozhodně nebylo, ve většině dílů není skrytého vůbec nic. Jsou to především poctivě vystavěné a poměrně pracně ztvárněné příběhy o klukovi-detektivovi, napravujícím a trestajícím zločiny výstředního zločince. Každý, kdo se někdy komiksem zabýval, ví, jak těžké je přijít s něčím aspoň trochu originálním. Já se o to snažil – a možná právě po tom úsilí jsem potřeboval trochu odlehčení. A ty zanedbatelné drobnosti příběhy nijak neovlivňují.“

Každopádně jste si v tomto případě, řečeno dětskou mluvou, dost zazlobil!

„Výtvarníci odjakživa zlobili a zlobí, od pravěkých dob až po neúnavného zlobivce Káju Saudka. Když například na Michelangelovu famózní fresku v Sixtinské kapli po jeho smrti na příkaz papeže domalovávali všem těm naháčům roušky, jednu domalovávat nemuseli – Mínos měl už pohlaví skryté… ale ehm, v tlamě hada.“

Vy si prostě nedáte pokoj! Jak vnímáte, že jste považován za jednoho z průkopníků českého komiksu?

„To se výtvarníkovi v mém věku prostě stane, že ho nazvou průkopníkem, ne-li dokonce doyenem. Mně to samozřejmě lichotí, když mě dnes publicisté staví po bok takových mistrů, jako byl Kája Saudek, ale proboha – kam se na něj hrabu!“

Do jaké míry vás v začátcích inspirovala právě tvorba Káji Saudka?

„Saudek je samozřejmě největší inspirací. Jeho způsoby zobrazení, nekonečná invence, právě ta hravost, ironie, výsměch, slovní hříčky, spiklenecké pomrkávání na čtenáře, to jsem vždycky zbožňoval. Ale nezapomínejme na jeho skutečně nedostižné umění perokresby, poctivé neodfláknuté řemeslo, podložené širokým rozhledem a znalostmi mnoha oborů, hlavně anatomie. Ostatně, poznal jsem ho i osobně, byla to vzácná osobnost, a pikantní bylo, když nás kdysi oba pozvali do televize do nočního lechtivého pořadu Peříčko, jehož tématem byl právě erotický komiks. Tehdy jsme komparz i moderátorku, povzbuzeni z Kájovy placatky, docela pěkně odbourali, rád na to vzpomínám.“

Komiksy jste si prý přivydělával už jako student na vysoké škole.

„Ano, různé komiksy jsem si kreslil doma už od 70. let a někdy na začátku let 80. vznikla postava Mr. Sweeta. Když mě později oslovili z nového komiksového časopisu Kometa, byl jsem tedy už připraven a Mr. Sweet se dostal na veřejnost. A komiksy jsem si přivydělával i na vysoké škole, takže jsem často platil za spolužáky v hospodě (usmívá se). Když jsem odevzdal diplomovou práci Comics – Kreslené seriály, jejich historie a současnost z hlediska obsahu a formy a jejich didaktické využití –, která podle mě představuje v českém kontextu dodnes ojedinělý pokus analyzovat komiks, tak její praktickou část tvořily příběhy Mr. Sweeta a Binkyho. Takže jsem zabil několik much dohromady a ještě dostal zaplaceno.“

Jste i autorem decentně erotického komiksu Sheila, jak vás napadlo vrhnout se zrovna na tento žánr?

„Erotika, a hlavně její zobrazování, mi byla vždycky blízká, asi to před převratem způsobila hlavně její nedostupnost spojená s ožehavým nástupem náctiletého věku. A když to nebylo nikde k mání, má skvělá výhoda oproti ostatním frustrovaným teenagerům byla v tom, že jsem si to prostě mohl nakreslit! Dnes, kdy na nás genitálie zírají odevšad a pornoherci v televizi vaří, už mě to logicky tolik nebaví. Sheila byl ovšem projekt, který mi byl postaven přímo na tělo, a hádejte kým? Ano, právě Čtyřlístkem! V roce 1990 se tehdejší vedení rozhodlo, že zkusí vydávat komiksy pro dospělé, a já byl opět připraven. Takže vyšla Sheila I, měla dokonce reklamu v televizi (!), ale moc se neprodávala, doba nebyla ještě vůbec zralá, takže to okamžitě odpískali. Dokončena byla i Sheila II, ale už nikdy nebyla vydána. Možná se ale blýská na lepší časy. Sheilu III (po 25 letech!) mám totiž už rozpracovanou, byl by to hezký sborník.“

Mnohé vaše komiksy dnes opět vycházejí a jsou velmi úspěšné, jak si to vysvětlujete?

„Komiks prožívá obecně, a hlavně v Čechách, veliký vzestup, proto se ke mně, a já k němu, logicky vrátil. Díky mnoha nadšencům a odborníkům jsem nyní zařazován do encyklopedií a je mi tím prokazována úcta až nemístná.“

Přes všechny vaše úspěchy coby autora komiksů či ilustrátora se vaší stěžejní činností stala reklamní grafika, proč?

„Pouhým kreslením komiksů se uživit nedá, pokud nejste známé jméno někde ve Francii, USA nebo Japonsku. Proto jsem začal hned od počátku 90. let spolupracovat s největšími reklamními agenturami, které se v Praze usazovaly nebo vznikaly jako houby po dešti. Všichni potřebovali nějaké maskoty, panáčky, animace, obaly výrobků, návody k použití, storyboardy (obrázkové scénáře zamýšlených televizních reklamních spotů). Byla to krásná hektická doba zajímavé různorodé práce a pohádkových výdělků. S dnešní situací v reklamní branži se to nedá srovnat.“

Kdy jste se začal věnovat knižním ilustracím? Můžete uvést nějaké příklady vašich prací?

„Grafické úpravy knižních obálek jsem dělal hned po převratu, jsou jich dodnes stovky, především pro mé milé nakladatelství BB Art. Knižní ilustrace přišly kupodivu později, ale možná o to víc mě ta práce těšila. Především už léta ilustruji pro Albatros série knih pro děti legendární anglické autorky Enid Blyton – Záhady, Tajemství a Správná pětka, velmi úspěšná byla i mnou bohatě ilustrovaná knížka Jiřího Kahouna O autech.“

Nejsou tam skryté nějaké legrácky?

„Nebojte, žádné klukoviny tam nejsou!“

Vedení Čtyřlístku s vámi kvůli zmiňované kauze přerušilo spolupráci, mrzí vás to?

„Ano, seriál do Čtyřlístku byla milá práce, ale asi jsem, kromě té hlouposti, nezvolil zrovna odpovídající styl, bylo to zbytečně pracné, ale to byl můj problém, jsem prostě poctivý.“

Na čem nyní děláte?

„Mám rozdělané dvě obálky dětských knížek, ale nemohu pochopitelně uvést jaké, zmíněný komiks Sheila III a dva velmi urgentní storyboardy na reklamu na alkoholické i nealko nápoje, které mi tu stojí právě kvůli té »kauze«.“

Co převést váš komiks do filmové podoby?

„Inu, je to trend, lidé nám obecně blbnou, a prosazují se tudíž stále jednodušší filmové náměty. Já to nemohu iniciovat, to je zejména o penězích, ale když jsem teď trochu slavnější, třeba to nějakého mecenáše napadne!“

Jste pracovně velmi vytížený člověk, dá se to skloubit s rodinným životem?

„Skloubit se už musím jedině s manželkou, dcera je dospělá (usmívá se).“

Fotogalerie
10 fotografií