Je pro vás třetí rodičovství v něčem jiné?

„V mnoha ohledech. To zní jako fráze, protože to říká každý. Ale já to doložím na jedné události... Když se nám měla narodit Vanessa, tak jsme měli dva měsíce před porodem úplně všechno vybavení. V případě Sofie jsem kupoval kočárek asi dva týdny před porodem. A když se narodila Leontýna, tak jsem byl v porodnici a říkám Monice – my nemáme dětskou postýlku, já ji doma nenašel... A ona – tak nějakou kup! Takže třetí dítě je daleko s větší lehkostí.“

Ale nejmladší dceru si nejvíc hýčkáte!

„Rozhodně. Člověka to táhne víc domů. Ne že bych se někde dřív toulal, ale chci být u toho. Nestíhám třeba moc koupání, to je pravda, protože jezdím domů kolem deváté hodiny. Ale dopoledne je moje. Bohužel jsme ji teda naučili spát v náručí, ale mně to nevadí. Tu hodinku nebo dvě jsem schopný ji nosit. Ten tvoreček půlmetrovej když se přivine s těma naducanejma tvářema a usne, tak je to pohodička. Jezdím s ní třeba tři hodiny po čtvrti, kde bydlíme, a krásně spí. Je potřeba si to užít. V mém případě je to asi naposledy, pak už přijdou vnoučata.“

Po třech dcerách netoužíte po synovi?

„Ale já jsem ani kluka nikdy nechtěl. Přál jsem si, aby se Sofie jmenovala Leontýnka.“

Proč vám to neprošlo?

„Jméno chtěla vybírat manželka, protože já ho vybíral nejstarší Vanesse. Takže u druhého dítěte byla řada na ní a teď tedy zase na mně. Tak jsem devět let to jméno držel v tajnosti.“

Vůbec nikomu jste ho neprozradil?

„Já umím držet tajemství. Kamarádi furt vyzvídali, jaký je to jméno, a já jen odpovídal – neřeknu!“

Inspiroval jste se při výběru jména pohádkou Ať žijí duchové!, kde byla krásná Leontýnka?

„To také. A ještě se tak jmenuje dítě jedné naší známé. Říkal jsem si, že je to takový neobvyklý jméno, přitom hezký a k tomu příjmení to i jde.“

Fotogalerie
11 fotografií