Jak jste si s Romanem Vojtkem na sebe v roli manželů zvykali?
Já jsem si ho nastěhovala domů, abychom se sžili.“
Vážně?
„Dělám si samozřejmě legraci. Já jsem ho znala už z JAMU v Brně. Byla jsem tehdy v prváku a on byl ve čtvrťáku a už tehdy vyčníval, byl hvězda. Občas jsem chodila k Mrštíkům na muzikály, ve kterých zpíval. Ale seznámili jsme se až na večírku před natáčením Všech mých lásek. A tam jsem zjistila, že si rozumíme a máme podobný smysl pro humor.“
„Hlavně pro ten černý. Dobře se nám spolu hraje. Mám pocit, jako bych ho znala dlouho a doufám, že je to oboustranné. Sešli jsme se jako dva vyrovnaní lidé a víme, co chceme. Já to tak aspoň vnímám. Každý máme své zázemí a jsme spokojení.“
Roman Vojtek se svého zázemí před pár dny vzdal. Blesku prozradil, že se s manželkou rozešel měsíc před porodem, protože není šťastný. Co si o tom myslíte?
„To jste mne zaskočil... Ale komentovat ani soudit to nechci, nevím, co se stalo tak závažného, že k rozchodu došlo, a navíc v době očekávání.“
Všimla jste si na něm, že by se jeho chování nějak změnilo?
„Jsme jen herečtí kolegové a do jeho hlavy nevidím. Většina mužů se nesvěřuje a Roman mezi ně patří, nic jsem nepoznala. A pokud, tak jen že má hodně práce.“
Jak vnímáte jeho rozhodnutí jako matka?
„Nechci si tu situaci radši představovat… Každopádně to ale není pro jeho ženu záviděníhodná situace.“
Už jste spolu od té doby natáčeli?
„Ještě jsme se neviděli. Pokud bude chtít, sám řekne, co se stalo, pokud ne, rozhodně nemíním vyzvídat.“
Máte spolu v seriálu i milostné scény. Jak je zvládáte?
„On je opravdu velmi zábavný, takže ani tyto choulostivé scény nejsou nakonec tak hrozné. Nedávno jsme měli dělat, že se milujeme, ale mělo nás být pouze slyšet. Takže jsme v oblečení natáčeli v obýváku jenom zvuky, což je snad horší než to hrát, nakonec se ale bavil celý štáb.“
Nežárlí manžel, když tyto scény hrajete?
„Kdyby žárlil, tak bych tuhle práci dělat nemohla. Rozhodně ho ale nedráždím tím, že bych mu popisovala, jak natáčím milostné scény. Je přece jen částečně Ital.“
Jak se na takové scény připravujete?
„Někdy jsem z toho trochu nervózní, i když tuším, že Roman přijde zase s nějakým vtípkem. Navíc máme velmi cudnou režisérku, která nás před obnažováním vždy uchrání. Předstírat totiž před dvaceti lidmi ze štábu intimní samotu není lehké.“
Hrajete postavu Zuzany Matějkové, která má vyvinutý smysl pro spravedlnost. Jste v tomhle podobná?
„Já si myslím, že od té doby, co mám děti, tak téma spravedlnosti vnímám obzvlášť silně. Musím být jako rodič velmi ostražitá, abych dětem dokázala poradit a pomoci, spravedlivě posoudit a rozsoudit jejich roztržky. Zjistit, na čí straně je pravda, je někdy těžké. Ale té závažné nespravedlnosti je na tomto světě tolik, že mě to někdy až rozbrečí.“
Co vás rozbrečí?
„Viděla jsem třeba dokument o Africe, kde šestileté holčičce umřeli maminka i tatínek na AIDS. Zůstal jí malý bráška, o kterého se musela najednou starat. Ptali se jí, co by si nejvíc přála, a ona řekla, že by si přála umřít. Strašně si vážím organizací a lidí, kteří tam pomáhají – třeba Lékaři bez hranic, ti a podobní mají můj nesmírný obdiv. Jsem ráda, že moje děti nic takového nemusí prožívat. Snažím se jim vysvětlovat, co je a co není správné, a aby si některých věcí vážily.
Řešíte nespravedlnost i ve svém okolí?
„Musím se přiznat, že ano. Někdy se pouštím do bojů s větrnými mlýny, hrozně mne trápí a štve bezohlednost a to jsem pak bojovná. Jinak ale nesnáším konflikty. Ani v práci, ani doma. Mně hádky dělají špatně. Někdy je však nutné praštit dveřmi nebo bouchnout do stolu…“
Před seriálem Všechny moje lásky jste natáčela Ordinaci v růžové zahradě. Z ní jste ale dobrovolně odešla. Proč?
„Moje postava lékařky Terezy zažila několik milenců, dva manžely, vzlety i pády, dítě, už toho bylo dost a jako herečku mě role přestala naplňovat. Nerada dělám věci jenom pro peníze.“
Jak se to dělá, když chcete vystoupit ze seriálu?
„Šla jsem za producenty a ptala se jich, co bude s mou postavou dál, nevěděli a já pochopila, že to je ten správný okamžik odejít. Nechali Terezu přestěhovat do Hradce a bylo.“
A současná role Zuzany vás baví?
„Moc. Tam se pracuje i s hercem, což normálně v takových seriálech nezažívám. Režisérka Johanna Steiger Antošová nepustí dál něco, co se jí nelíbí. Často mě obsazovali do rolí, kde pláču a jsem hysterická. Tady jsem jiná a je to pro mě výhra.“
To se do práce musíte těšit.
„Těším. My se tam pořád máme o čem bavit, rádi se vidíme. Je tam tak dobrá atmosféra, že zapomeneme i na to, co nás třeba trápí.“
Jak jste se poznala s vaším manželem, šéfem činohry Národního divadla Michalem Dočekalem?
„S režisérem Horanským jsme sepsali text, ve kterém jsme oslovovali umělce, aby svým podpisem vyjádřili, že souhlasí s nominací Luby Skořepové na Thálii za celoživotní dílo. Sehnala jsem tehdy asi 100 podpisů a chtěla jsem i podpis šéfa činohry Národního divadla. Náhoda tomu chtěla, že jsme se potkali na narozeninách společného kamaráda Zdeňka Duška. Bavili jsme se až do rána, nad ránem jsme si dali kávu na Národní třídě, pak jsem si šla pro ten podpis a od té doby jsme spolu.“
Prý vás ani nepožádal o ruku…
„Otěhotněla jsem, což je vlastně žádost o ruku, a tak jsme se vzali. Já jsem z rodiny, kde se manželství bere vážně. Brali jsme se v roce 2007 a shodli jsme se na tom, že manželství je důležité pro rodinu, naše děti. Z manželství se hůře odchází.“
Změnilo manželství váš vztah?
„Vztah proměnily hlavně děti. Když přijdou, řešíte hlavně je. Od jejich narození jsem se vlastně nevyspala. Neustále cestují za námi do postele a já je nevyháním. Říkala jsem si, že za pár let už ke mně nebudou chtít chodit, tak si to musím užít.“
Váš manžel je ředitel činohry Národního divadla. Nikdy vám nenabídl práci?
„To bych po něm ani nechtěla. Vážím si ho, ale můj muž dokáže být cholerický. Kdyby mě režíroval, tak bych si asi od něj nenechala nic říct a mohly by začít lítat židle. Hraní u něj by navíc vypadalo jako protekce.“
Monika Zoubková: narodila se do lékařské rodiny v Krnově. Místo na medicínu, však šla na JAMU studovat herectví. Hrála ve Zdivočelé zemi, Četnických humoreskách nebo ve filmovém zpracování Takové normální rodinky. Její domovskou scénou je pražské Divadlo v Celetné. Kromě toho ji ale můžete vidět několikrát do měsíce v tzv. bytovém divadle. Představení se hrají v pražském bytě, kam se vejde maximálně 26 lidí. „Tam nemůžete udělat nic, co by bylo falešné, protože diváci jsou tak blízko, že vidí a cití všechno,“ popisuje netradiční zkušenost Zoubková.
Zprávy: Jak nám lžou o víně? A dělení majetku u Vojtků: Čí bude vila za 10 milionů? Blesk TV
strádat nebude, ani ona ani děti, jen bude všem jasné co je zač 
