Vzpomínáte si ještě na to, když jste se poprvé viděla na titulní straně nějakého časopisu?
„To víte že jo, vždyť to bylo poprvé. Bylo to v Paříži v roce 1980. Když jsme to fotili, neměla jsem ještě vůbec ponětí, co mám dělat. Modelkou jsem byla teprve druhý týden. Pořád jsem se pitvořila, ale stále to nebylo ono. Až potom mi doprostřed čela spadl pramen vlasů, a jak jsem ho odfoukávala, tak fotograf zařval, že je to ono, a tak jsem do něj pak foukala pořád dokola. A to pak bylo na tom titulu.“

Vy jste prý k modelingu přišla dost nahodile, je to pravda?
„Absolutně. Žili jsme ve Švédsku a kamarádka, která se vyžívala v líčení, poslala fotky své práce do agentury. A oni se ozvali, že by chtěli vidět ty dvě dívky, které jí stály modelem – jednou jsem byla já. A tak jsem na začátku léta, v patnácti, odjela do Paříže. Nikdy předtím jsem o kariéře modelky nepřemýšlela, do dneška mě ani móda nezajímá.“

Kdy jste vydělala první velké peníze?
„Asi na konci léta. Na peníze jsem moc nemyslela. Byla jsem ráda, že jsem v Paříži, mám svoji svobodu a nikdo mě nežene domů. A pak mi dali peníze ze všech letních focení. A to jsem si poprvé řekla, že jsem bohatá. No, bohatá… Bylo to dost peněz, rozhodně víc, než kdybych šla třeba na léto na brigádu někam do obchodu. Tohle bych si tam vydělala možná za rok.“

Co jste s nimi dělala?
„Našla jsem si byt, do kterého jsem ty peníze vrazila. Nebylo jich zase tolik – ty opravdu velké peníze jsem vydělala až v Americe. V Paříži jsem byla bohatá na patnáctiletou. Ale na rozhodnutí, abych se nevracela do školy, to stačilo.“

Jak jste si užívala v Paříži?
„Jakmile jsem se odstěhovala do vlastního, začala jsem blbnout. Jako někdo, komu je patnáct let a má peníze. Každý den jsem byla na nějakém večírku nebo na diskotéce. Pokaždé nás někdo starší pozval. Takže zatímco normálně v tomhle věku zvracíte z piva, my jsme v Paříži zvracely ze šampaňského.“

Zvrhlo se to někdy?
„Nebyla jsem blbá, byla jsem zvyklá starat se sama o sebe. A k tomu patřilo i to, že jsem věděla, kdy přestat. To neznamená, že jsem pár večerů nepřestala trochu pozdě, ale nic zvláštního to nebylo. Taky jsem měla tvrdou výchovu ze Švédska, tam holky rozhodně nevyrůstají jako nějaké růžičky, ženy jsou tam silnější než chlapi. Rozhodně jsem neměla problém říct někomu, kdo mi vadil, aby šel do pr… Nic jsem si nedala líbit.“

 Já myslel, že modelky spíš skáčou, jak na ně pískají.
„V práci to bylo samozřejmě jiné, tam jsem dělala, o co mě požádali. Ale většinou to nebylo nic zvláštního: Občas mi byla děsná zima, párkrát jsem omdlela, ale nic zásadního.“

Chtěl po vás někdo v práci sex?
„Pokaždé, když fotograf nebyl homosexuál, tak po nás jel. To jsme braly jako součást práce. Spíš bychom se naštvaly, kdyby po nás nevyjel. Mně se naštěstí nikdy nestalo, že když jsem řekla ne, tak by se nezastavil. To se mi naopak stalo na několika večírcích, ale vždycky se mi z toho podařilo nějak vykroutit.“

Topmodelka Pavlína Pořízková: Bez makeupu nejsem krásná

Pomůže to vůbec modelce, když se s tím fotografem vyspí?
„Tam bylo plno holek, které s nimi spaly, a na chvilku jim to pomohlo. Ale supermodelkou se díky tomu nestanete, tak daleko se jen přes postel nedostanete. Zajistíte si třeba práci na příštích šest měsíců, ale hvězdu to z vás neudělá.“

Přemýšlela jste někdy o tom, že byste se s někým vyspala, abyste si kariéru usnadnila?
„Před takovou volbou jsem nikdy nestála, naštěstí jsem to nepotřebovala. Práce jsem měla dost. A ty holky, které to dělaly? Určitě tam byl často i kalkul, ale také to byli sexy muži. Tak proč ne? Ale těm holkám, které to dělaly, těm to moc nešlo. Proč by to ostatně dělaly, když by jim to šlo?"

Ale zájem o vás mezi muži musel být obrovský.
„Jenže co s nimi, když je vám patnáct? Všichni ti modelové kolem byli tak krásní, tak se mi líbili… Většinou ale byli homosexuální. To jsem tehdy vůbec nevěděla, co to je, takže jsem s nimi flirtovala, a oni tak trochu flirtovali i nazpátky, protože je to asi bavilo. Vždycky jsem si později říkala, jaká je to škoda, že nás nechtějí – většinou jde o báječné muže. Ale ti modelové, to byla hrůza. Zkušenost s nimi mě na dlouho odstavila od mužů, kteří vypadají klasicky hezky. Byli absolutně nepoužitelní pro život. Pořád se kroutili před zrcadlem, potřebovali na to víc času než holky.“

Druhou část rozhovoru s Pavlínou Pořízkovou čtěte na Blesk.cz už dnes v 19 hodin.

Očima autora

Poprvé jsme se viděli v Americe před šesti lety. Lidé za ní v kavárně pořád chodili pro podpis, je tam opravdu velká hvězda. Nadto je zábavná, chytrá a nad věcí. Jsem rád, že jí to zůstalo, i když jsme se teď potkali znovu v jejím rodném Prostějově.

Fotogalerie

10 fotografií

Martina Formanová (vzadu) s Pavlínou a její maminkou.

Autor: David Kundrát, profimedia.cz