Blesk: Pojedeme k moři je první film, ke kterému jste napsal scénář a sám ho i režíroval. Máte trému, jak ho lidi přijmou?
Jiří Mádl: Mám trochu strach. Film měl sice na předpremiérách dobré ohlasy, a jak ho diváci přijali třeba v Českých Budějovicích, v Liberci a na Moravě, to byl pro mě zatím asi nejsilnější a nejkrásnější zážitek za těch deset let, co se věnuju herectví. Lidi mi říkali, že je snímek dojal. Uvidíme v kinech od 10. dubna...
Proč se tak bojíte nezdaru?
Je to velký risk, jdu na jiné pole a případný neúspěch by mohl ohrozit i mou hereckou kariéru. Zanechalo by to na mně takovou špatnou stopu, ale to je riziko podnikání. Říkám si, že herectví dokázali úspěšně skloubit třeba Clint Eastwood, Mel Gibson, Ben Affleck, u nás třeba Miroslav Krobot nebo Ondřej Sokol. Tak doufám, že zrovna já to nepose...
Film je natočený a sestříhaný jakoby dítětem, to není zrovna běžné...
Jsme s tím první na světě, nikdy nic takovýho nevzniklo. Přinejmenším tenhle primát mi určitě zůstane! (směje se)
Dá se váš film přirovnat k nějakému známému českému snímku?
Je to rodinný film, ani čistá komedie, ani drama. Je to o dětech, přitom to není jen dětský film. Aniž bych to srovnával kvalitativně, zaměřením je asi nejblíže Obecné škole.
Vás si před deseti lety vybral Karel Janák do Snowboarďáků jako neherce z několika stovek kluků, Petr Simčák je na tom ve vašem filmu podobně, ne?
Jasně, Petra jsme hledali půl roku a vybrali ho z pěti stovek kluků, na rozdíl ode mě před 10 lety má trochu víc zkušeností s hraním v divadle. Já byl absolutní neherec. A rozdíl je také v tom, že on je hezkej a chytrej kluk... (směje se)
Tak zle na tom zas nejste, když si vás vybrala taková kráska jako Eva Josefíková (24)!
Jo, moje Evička, taky se jí divím...
Kde jste se poznali?
Při natáčení komedie Probudím se včera. Teď už zná Evičku asi skoro kaž-
dý, ale tehdy před dvěma a půl rokem ještě skoro nikdo. Včetně mě. Chodit jsme spolu ale začali, až když natáčení skončilo.
To jste ale ještě chodil s Bárou Jánovou, ne?
Právě během toho natáčení jsme se rozešli...
Hmm. Ve filmu jste měli s Evou docela vášnivou erotickou scénu, tam přeskočila pověstná jiskra?
(usmívá se) Vždyť víte, jak to chodí s filmovým sexem. Početný štáb, světla. Navíc jsem měl v té roli takovou příšernou paruku, takže se třeba u Evičky o nějakém vzplanutí nedalo vůbec mluvit. Říkala mi pan Paruka...
Už spolu bydlíte?
Ano, půl roku, ale vídáme se většinou jen ráno a pozdě večer. Z Evičky je teď velká divadelnice, co nastoupila do kladenského divadla. Já mám taky nabitý kalendář. Ještě jsem ani nestihl odstrojit vánoční stromeček. Do premiéry ale zmizí!
Eva měla nedávno v Kladně premiéru, byl jste se na ni podívat?
Bohužel ne, neměl jsem prostě čas! A ona zase nemůže na moji slavnostní premiéru, protože 9. dubna hraje, smůla. Ale tak hrozný to zase s tím časem není, herecký svět je totiž nárazový. Čtyři měsíce hrozný šrumec a pak třeba měsíc vůbec nic.
Už jsme zmínili Báru, jak vycházíte se svými bývalkami?
Se všemi dobře, mohl bych klidně uspořádat první ročník festivalu mých bývalých žen! (směje se) Žádná se na mě nezlobí, alespoň o tom nevím. Mimochodem, moc početně obsazený by ten festival zase nebyl, vždyť jsem měl jen čtyři delší známosti...
To je docela málo...
Já jdu do vztahu vždycky tak, že je to navždy, možná proto jsem jich měl tak málo… (usmívá se)
A nehrozí vám jednou, třeba v padesáti, druhá puberta či syndrom nevybouřeného mládí?
To rozhodně ne, v mém dosavadním životě byla i divočejší období, ale to je pryč. Užil jsem si dost. Prostě mladý už jsem byl, mám to odškrtnutý...
Ve Snowboarďácích jste přišel s několika slovními novotvary, třeba štěrbiny, nebo hustý prkýnko nedávno jste na to ve Vejšce navázal…
To je pravda, ale nesetkal jsem se s nimi v televizi s moc velkým nadšením. Nejvíc jim vadila prcina, tak jsem chtěl ve filmu říkat Evičce, ale nakonec jsem to všechno musel přemlouvat na pusinu.
To byl vůbec docela chlapácký film, drsný slovník, sex na pračce…
No to byl velký odvaz, ta pračka. Byla strašně vysoká, a abych na tu krásku vůbec dosáhnul, musel jsem stát na dřevěných špalících. Ty samozřejmě nejsou v záběru vidět.
Tenhle záběr vyšel napoprvé?
Jasně, s Tomášem Vorlem se točí vždycky strašně rychle.
Šel jste na to dost drsně, jste ve skutečnosti taky takový suverénní tvrďák?
Vůbec ne, dá se říct, že jsem pořád dost nesmělej kluk. Takovej suverénní klátič, jakého hraju ve Vejšce, rozhodně nejsem! (směje se)
