Jitka Válková: Ivetko, byla jsi odmalička krásná, nebo z ošklivého káčátka vyrostla krásná labuť?

Iveta Lutovská-Vítová: Já jsem byla ošklivé tlusté dítě, ze kterého se pak vytáhl hubeňour, co měl takový somálský rysy (smích). Byla jsem spíš takový kluk. Lezla jsem po stromech, jezdila kole, na pionýru.

To mě zajímá. Máš nějakou veselou historku s tím pionýrem?

No třeba se mi neustále, jak se říká, uchcávaly svíčky, takže jsem musela vozit nářadí pod sedlem a vždy, když jsem někam dojela, tak jsem je musela vyndat, osušit do hadru, vyměnit a jet dál.

Neokouzlilo to nějakého kluka natolik, že z toho byla první láska?

První lásky proběhly už v pubertě, kolem čtrnácti. Ale nic vážného z toho nepadlo. Stejně tak ani díky mému motorovému doprovodu. Asi jsem nebyla tak okouzlující.

Postřehy ze zákulisí, trapasy, módní policii s Františkou, videa, galerie... To vše najdete v online přenosu z České Miss na Blesk.cz. Začínáme už v 19 hodin!

Co tvůj první polibek?

Hrozný! (směje se) Byla jsem z toho tak strašně nervózní, že jsem to pořád odkládala, až ten kluk toho sám nechal, přestal za mnou jezdit na kole a pak jsem se doslechla, že se mnou nic nebylo.

A když nakonec padl?

Když už jsem se konečně odvážila padl můj první pořádný polibek, tak jsem z toho byla trochu zklamaná. Z amerických romantických filmů jsem si to představovala trochu jinak.

Pak přišla na řadu Miss. Někdo tě přihlásil?

Bylo mi devatenáct a spíš mě do toho uvrtala mamka. Říkala, že to mám zkusit. Po šesti letech jsem zkusila štěstí znovu, ale to už z vlastního přesvědčení.

Proč měla maminka ambice tě přihlašovat?

Ona mě přihlásila, protože tam tehdy byli takoví patroni, kteří získávali odměnu, když se jejich dívka umístila. Já jsem už od čtrnácti dělala modeling a mamka měla pocit, že by bylo fajn, kdybych se tam zviditelnila. Co si budeme povídat, maminky se chtějí pochlubit.

Jak jsi prvně dopadla?

Sice jsem tam šla, ale příliš se mi nechtělo. Skončila jsem na čtvrtém místě. Do České Miss jsem se přihlásila v roce 2009 už sama. Modelingový trh tady je koncipovaný tak, že bez toho titulu to prostě moc nejde. K České Miss už jsem přistupovala úplně jinak, přihlásila jsem se vlastně na stará kolena.(smích)

Měla jsi trému objevit se v plavkách před plným sálem a diváky u televize?

Byla jsem nervózní, až jsem byla sama překvapená, protože jsem byla už »ostřílená« modelka. Člověk si uvědomuje, že má vlastně jen jednu možnost, jeden večer, jak se může prosadit, takže nervy dost pracovaly.

Byla jsi oproti jiným dívkám starší a favoritka. Byla mezi vámi rivalita?

Nemyslím si, že jsem byla favoritka. Byly jsme podle mne dobrá parta, ale samozřejmě po skončení soutěže to vyplavalo na povrch. Jedna pomlouvala druhou, podle toho, jak se kdo umístil či neumístil. Ale třeba na soustředění jsme byly v pohodě.

Jako jediná z České Miss ses umístila v TOP 10 na Miss Universe. Myslíš, že to bylo tím, že její organizátor Donald Trump má tak rád blondýnky?

Nevím, těžko říct. Neumím odhadnout, podle čeho se řídí. Velkou roli hraje hlavně to, odkud dívka pochází. Teď to řeknu otevřeně a nestydím se za to, ale my jako malá zemička nemáme šanci takovou soutěž vyhrát. Proč by měla vyhrát holka z Česka, když se tu ani nekupují vysílací práva? Venezuela a podobné státy tímk žijí, dívky tam chodí do speciálních škol, kde je na Miss Universe připravují. Ani jsem nečekala, že se dostanu do té desítky. Přistupovala jsem k tomu tak, že je fajn podívat se na Bahamy. Na druhou stranu se mi tam moc nechtělo, věděla jsem, že je to ztráta času, takový boj s větrnými mlýny.

Po soutěži přicházejí i různé nabídky na akty. Jaký na ně názor?

Když jsou udělané pěkně, líbí se mi. Záleží ale velmi na fotografovi, jak tu modelku postaví, nasvítí a nafotí. Nemám s tím problém, když tam nejde nic vidět a je to decentní. Působí to pak jako umělecké dílo. Některé jsou ale strašné, ošklivé a kýčovité. No a teď po dítěti, to bych si tu nabídku musela asi hodně rozmýšlet. (směje se)

Ale! Máš pár měsíců po porodu a jsi zpět na své váze. Co pro to děláš?

Přiznám se, že pro to nedělám vůbec nic, až se za to stydím. Bude to znít asi jako klišé, ale s malou mi na sebe nezbývá vůbec čas. S prckem je to tak náročný, že ani cvičení nebo něco podobného nejde. A posilku? Tu beru obloukem, tu jsem neviděla roky.

Měla jsi někdy problém s váhou?

Nikdy. Mám docela štíhlé a vysoké rodiče, takže to mám asi v genech. Ale samozřejmě tu posilovnu by to asi chtělo. Já se teď omlouvám tím dítětem, ale po porodu to šlo samo, devět kilo jsem nechala hned v porodnici a dalších devět pak šlo dolů díky kojení, procházkám a dalším starostem.

Osm let byl tvým přítelem Radovan, po Miss však dlouholetý vztah zkrachoval. Dostihla i tebe ta naše »missí« nemoc?

To určitě ne, za to soutěž nemůže. Tam byly úplně jiné věci, které nechci rozebírat, protože je to moje soukromí, nechci to tahat na veřejnost. My jsme spolu byli opdavdu dlouho a není to tak, že bych najednou v pětadvaceti zjistila, že chci nějaký úplně jiný život. V modelingu jsem byla už hodně let, žádná náhlá sláva a potřeba nějakých změn mě neosvítila. Největším problémem bylo to, že on byl v Třeboni a já trávila víc času v Praze. Rozbroje mezi námi se prohlubovaly.

Pak přišel současný manžel Jaroslav  Vít. Jak jste se seznámili?

Poznali jsme se v rámci jedné akce, kam jsem jezdila hrát poker, takže jsme se poprvé pozkali »romanticky« v kasinu. Poté jsme se viděli ještě na několika akcích a ještě dlouho jsme si vykali. Následující měsíce jsme se jen tak vídali a povídali si o životě, o svých partnerech, byli jsme kamarádi. Po čase se to pak přehouplo.

Svatbu jste měli na golfovém hřišti. Proč?

Na Kunětické hoře. Já mám rodinu v jižních Čechách a Jarda má rodinu z Jičína, tak jsme přemýšleli o nějakém neutrálním místě, kde to udělat. Líbil se nám právě ten rezort poblíž Kunětické hory. Nebylo to tedy tím, že bychom byli vášniví hráči, to vůbec, ale líbilo se nám to prostředí. Ale místo oddání bylo na zámku v Pardubicích.

Měli jste velkou svatbu?

Bylo tam kolem sta hostů, ale během dne se to stále měnilo. Chtěla jsem menší svatbu, abych si stihla se všemi popovídat, ale to moc nešlo. My jsme taková Hujerova rodina, takže jen z mé strany bylo třicet hostů. Moc ráda na to vzpomínám, byl to krásný den. Akorát mě mrzí, že tak rychle utekl a já jsem se nestihla ani trochu opít.

Dokonce ti tam prý zpíval i Michal David.

Říkala jsem si, že to je přesně ten styl hudby, na kterou se dokážou bavit všichni, mladí i starší. Byl to můj nápad. Navíc máme s Jardou společnou písničku Nám to vyjde, takže bylo jasné, že jsme ho tam chtěli. Ale bohužel tuhle píseň tam nezahrál.

Proč?

Vlastně ani nevím, zahrál nějaké novější a pak i ostřílené hity, ale na tu naši písničku se nějak nedostalo… To potom o půlnoci napravil DJ z cédéčka.

Po svatbě přišla dcera Anetka. Jak moc se ti jejím příchodem změnil život?

Hodně! O 180 stupňů. Život je teď úplně jiný, i když já se snažím i s Anetkou absolvovat věci jako dřív. Nechci být máma, co sedí doma a nechce své dítě nikam brát. Snažím se, aby si zvykla i na můj styl života, pořád někam cestuji. Má to své výhody, alespoň se nebojí cizích lidí a můžu ji někde nechat i delší dobu.

Co je pro tebe na mateřství nejtěžší?

Určitě ty noci, kdy musím vstávat, protože jsem docela spáč. Ona je zlatá, docela mě nechá vyspat, ale i tak je to pro mne hodně náročné.

Plánujete pořídit Anetce v brzké době sourozence?

Ne ne, určitě ne, je to záhul! Sice hezký, ale je. Mít dvě malá miminka bych nezvládla. Počkáme, až Anetka trochu odroste, určitě nechci, aby byla jedináček. Dva roky o tom ale nechci ani slyšet. 

A ještě sis přidala další profesi – moderování zpráv. Byl to vytoužený sen?

Dostala jsem se k tomu úplně náhodou přes castingy. Tam se zkoušelo všechno možné, od herectví po moderování počasí. Dlouho se mi nikdo neozval. Asi až po třech letech mi zavolali, jestli bych znovu nepřišla. Potom mě poslali na kurz rétoriky, kde jsem se naučila správně mluvit, moderovat a dýchat. Ale nevěděla jsem, jaké se mnou mají úmysly, a myslím, že oni taky čekali, co se ze mě vyvrbí. Ale musím říct, že mě to hodně baví.

Nějaký vzor sis našla?

Moc ráda poslouchám Markétu Fialovou, která je profík se vším všudy.

Markéta měla před rokem při živém vysílání velký problém s kašlem. Stalo se ti něco podobného?

To si pamatuji, moderovala zprávy tenkrát už sama. Mně se jednou chtělo při čtení děsně kýchnout, ale naštěstí jsem to vydržela až do reportáže, kdy jsem už nebyla vidět.

Jaké bylo první vysílání?

Byla jsem strašně nervózní. Vyšlo všude v médiích, že budu vysílat v tolik a tolik, byl to velký nátlak na psychiku. Samozřejmě to věděla rodina, ale já měla strach spíš z novinářů, aby mě nějak neznemožnili. Pak jsem si to mé vysílání pouštěla pořád dokola a byla jsem na sebe hodně naštvaná, že to bylo hrožný, a měla jsem blbý pocit. Řekla jsem si, že to dělat nebudu, ale nakonec jsem to zvládla.

Jaké jsou tvoje další ambice?

Já chci být jenom šťastná v životě. Je tam sice to JENOM, ale chci mít zdravé děti, fungující manželství, práci, která mě bude bavit. A musím zaklepat, protože to vlastně mám, takže jsem relativně šťastný člověk, i když si tak občas nepřipadám, když mám kruhy pod očima (směje se). Ale nic mi nechybí a nic nepostrádám. A to je krásné.

Podívejte se, jak krásné finalistky České Miss 2014 nacvičovaly choreografii: