Proč jste jela do Ameriky sama?

„Odjela jsem do New Yorku za snem stát se velkou modelkou. Měla jsem domluvené bydlení u kamarádky.“

Jak se stalo, že jste skončila na ulici?

„Ona na mě bezdůvodně začala žárlit a prostě mě vyhodila.“

Věděla jste vůbec, kam jít?

„Někam do hotelu. Říkala jsem si, že mi někdo pomůže. Nevěděla jsem, co dělat. Nechtěla jsem se vrátit domů s pocitem, že jsem nic nedokázala. Řekla jsem si, že tam prostě zůstanu.“

Proč jste hned někam nezavolala?

„Měla jsem vybitý telefon. Počítala jsem s tím, že si ho někde nabiju, ale to už jsem nestihla.“

Proč ne? Co se stalo?

„Přepadení. Měla jsem pak výpadek paměti. Stalo se to strašně rychle. Ani na to už nechci myslet. Sebrali mi všechno. Byla jsem zbitá. Staly se tam tak hrůzné věci, že o nich nemůžu mluvit.“

Co se vám tak strašného přihodilo?

„Stalo se to, co je noční můrou každé ženy.“

Znásilnili vás?

„Promiňte, nemůžu o tom mluvit.“

Jak jste se dostala do nemocnice?

„Nevím, pamatuji si jen, že jsem otevřela oči a všude kolem mě byly sestřičky a cizí lidé... Prostředí nemocnice v Queensu bylo hrozné. Nechtěli tam se mnou vůbec mluvit a drželi mě tam čtrnáct dní! Říkala jsem jim, ať zavolají na konzulát, prosila je, aby mě pustili, což udělali po dvou týdnech.“

Co jste dělala potom? Měla jste vůbec co na sebe?

„S brekotem jsem utíkala pryč. Bez papírů, v oblečení po nějakém bezdomovci. Došla jsem do nějaké prádelny, kde jsem se zhroutila. Paní, co tam pracovala, mi říkala, že mi zavolá sanitku, ale já jsem nechtěla do další nemocnice. Přesvědčila mě, že mi pomůžou. A když přijela sanitka, tak už věděli, že se hledá ztracená Češka.“

A pomohli?

„Do téhle nemocnice už pro mě přijela konzulka a tam se o mě hezky postarali. Pak jsem letěla domů.“

Jaké byly reakce rodiny a přítele, když jste se jim po dvou týdnech ozvala?

„Byli šťastní. Báli se, že jsem už mrtvá.“

Absolvovala jste pak v Česku nějaká následná vyšetření?

„Ano. Výsledky budu mít v pátek. Nepřipouštím si ale, že by mi mohlo něco být. Nesmí!“

Co psychologická péče? Přece jenom tohle je opravdu traumatizující zážitek.

„Nebyla jsem a nechci. Musela bych si celou tu hrůzu připomínat znovu a já na to chci zapomenout. Vymazat to ze života a začít znovu. Jsem teď doma u rodičů, ale vrátím se co nevidět do Prahy.“

Pořád chcete být slavnou modelkou?

„Ne. Modeling sice miluji, ale začínám od nuly a jinak. Měním účes i lidi kolem sebe, našla jsem si práci recepční a do ciziny pojedu maximálně s přítelem na dovolenou přes cestovku. Ráda bych tímto varovala všechny dívky, ať nejezdí samy na vlastní pěst do neznámé země!“

Fotogalerie

5 fotografií

Mladá modelka se na veřejnosti ukazovala vedle herce Miroslava Hraběte.

Autor: pro Blesk - Martina Gajdačová, Policie ČR, archiv