Není někdy frustrující stát po boku tak úspěšné ženy?
Martin: „Přijde mi hloupé, když někdo říká, že vedle sebe nemůže mít úspěšnou partnerku. To poukazuje na vnitřní slabost či komplex, který v sobě dotyčný má. Já jí ten úspěch přeji.“

Mám se ptát, kdo u vás drží kasu?
„Finančně na sobě nejsme závislí, já také vydělávám. Třeba věci do bytu koupí ten, kdo je chce koupit. Není to ale tak, že bychom bezhlavě utráceli. Přítelkyně vyrůstala na vesnici, je zvyklá šetřit. Raději si uvaříme doma, než abychom šli do restaurace.“

Je těžké pro přítelkyni vybrat dárek?
„Myslím, že šperk nemůže urazit. Nemusí být drahý, a přesto ženu potěší.“

Vaše láska je o 16 let starší. Stále v tom nevidíte problém?
„Věřím, že každý potká v životě jen jediného člověka, který je pro něj ten pravý. Na to máme s Ivonkou stejný názor. Ivonka je báječná ženská.“

To vám neberu. Ale třeba při výběru filmů nebo názoru na vedení domácnosti se ten rozdíl v množství zkušeností projevuje, ne?
„Možná vám to připadá zvláštní, ale v ničem se nerozcházíme. Za dobu, co jsme spolu, jsme poznali mnoho podobných párů, které spolu žijí spokojeně spoustu let.“

Neříkejte mi, že se shodujete úplně ve všem.
„No, úplně ne. Já miluju špenát, Ivonka ho nesnáší. Také rád hodiny vybírám hudební CD, což moc nebaví ji. Na oplátku s ní pak nakupuji třeba kosmetiku.“

Kdo ve vašem vztahu rozhoduje?
„Ivona mi neporoučí a já neporoučím jí. Když po něčem zatoužím já, tak to uděláme a naopak. U nás se nejedná o kompromisy, ale o naprostou shodu.“

Máte stejné prstýnky. Jsou snubní?
„Ne. Mně se svatby líbí, ale teď nemohu říct, že bychom to plánovali.“

Proč ne?
„Víte, jak to je. Včera byl rok 2009, dnes je 2014. Čas tak rychle běží. Bydlíme spolu a já Ivonku vnímám jako svou ženu. A na tu svatbu jednou dojde.“

Myslíte až po dětech? V kolika letech byste se chtěl stát otcem?
„Klidně hned. Myslím, že mám nejvyšší čas.“

Po boku své přítelkyně jste změnil image a vyspěl jste. Na kolik se cítíte?
„Na tolik, kolik mi je. 24 let. Nemám pocit, že bych byl starý nebo nudný, jak jsem se už o sobě dočetl.“

Uhodnu, kdo je váš první posluchač?
„Ivonka. Umělec má tendenci se se svou novinkou pochlubit – obvykle tomu, kdo je první na ráně.“

Poslouchá vás ráda?
„Dovolím si říct, že ano.“

Dáte na její názor?
„Když hraji skladbu, o níž řekne, že je pro ni komplikovaná, tak ji raději schovám do šuplíku na dobu, až přijde její čas. Taková písnička by se nemusela líbit ani ostatním lidem.“

Jak jste prožili vánoční čas?
„Byli jsme hosty na firemním plese v Berlíně, čehož jsme využili k návštěvě tamních trhů a procházkám. Samotné Vánoce jsme pak prožili doma s rodiči přítelkyně a pak s mými.“

Rozumíte si s jejími rodiči?
„Rozumím, navštěvujeme se poměrně často, bydlí kousek od nás. Jsou milí, skromní, vstřícní, s bohatými zkušenostmi.“  

Co jste dělal na Silvestra?
„Zpíval jsem v Ostravě na soukromé akci jednoho člověka, který o to moc stál. Pak jsme přijeli s kapelou rychle domů, s Ivonkou jsem bouchnul šampaňské a oslavili jsme Nový rok společně.“

Vy nejste milovníkem večírků a oslav, že?
„Já se rád pobavím, ale nebaví mě už ten moment, kdy zábava ztupne – všichni tančí na disco, neslyší se a jen pijí a pijí. Ale není to tak, že bych se nerad bavil. S Ivonkou rádi zajdeme do kina, do divadla, na večeři nebo na oslavy našich přátel. Každý týden by mě to ale nebavilo.“

Ona je generální ředitelkou, vy zpěvákem. Mají vaše povolání něco společného?
„Ne něco, ale hodně – práci s lidmi, cestování a zodpovědnost.“

Předala vám nějakou zkušenost či radu?
„Ano. Není nic důležitějšího než být slušným člověkem a stát si za vlastními rozhodnutími.“

Loni jste měl projekt Martin Chodúr zpívá jazz, letos jste se pustil do šansonu. Jak často vlastně vystupujete?
„Asi pětkrát do měsíce a věřím, že i šansonem svoje fanoušky potěším. Bude to oslava písně jako protiklad k oslavě skladby instrumentální.“

Co budete zpívat?
„Šanson znamená píseň s aspoň minimálními uměleckými ambicemi.Když se člověk podívá na populární hudbu, zjistí, že je svými tématy poměrně omezená. Tam se většinou zpívá o lásce, o vztazích, ale u šansonu mají texty mnohem širší záběr. Buď jsou politické, nebo, když jsou o lásce, tak mají určitý přesah.“  

Vy už jste něco podobného složil?
„Já jsem složil píseň Moskva je v plamenech, která je o přátelství… Refrén zní: Jsi jediný z těch dobrých kamarádů, co nezměnil tvář a zůstal, jak byl dřív. Moskva je v plamenech, na popel se pálí a chce vzít i zbytky vzpomínek mých.“

Hezké…
„To je o přátelství a už to působí trochu jinak než jen popová skladba. Hlavní rozdíl je ve výběru témat a v jejich uchopení. Stejné je to u písně Jane Birkin a Serge Gainsbourga Je T’aime... Moi Non Plus… Dívka zpívá Miluji tě a muž odpovídá Já tebe ne.“

To mi přijde podobné jako vaše skladba Nedáváš mi, lásko, vůbec nic.
„Já mám rád literaturu a autory, jako je James Joyce a Umberto Eco, kteří si hrají s textem. Snažil jsem se napsat skladbu tak, aby nevznikl definitivní názor, o čem ta skladba je, aby měla co nejvíce úhlů pohledu. Člověk se na skladbu Nedáváš mi, lásko, vůbec nic může podívat buď tak, že nějaká žena muži nedává… ale ve skutečnosti je to spíše o autorském bloku. Autor se kolem sebe kouká a nic ho nenapadá.“

Kdybych nechal přítelkyni zahrát Nedáváš mi, lásko, vůbec nic, tak co by si asi pomyslela?
„Že vám nedává žádnou inspiraci, ale zase na druhou stranu vy byste nedával inspiraci jí.“

Čili taková hezká rozchodová píseň. Nebylo to inspirované rozchodem?
„To ne. Píseň vznikla, když jsem byl s Ivonkou na dovolené. Nacházel jsem se v rozpoložení, že mě vůbec nic nenapadalo, hudbu jsem měl sice už složenou, nazpíval jsem si do toho nějaký anglický text, ale řekl jsem si, že to napíšu v češtině, a nakonec jsem vytvořil tohle.“