7°C
Kdy jste Karla poprvé viděl živého?
„V prosinci 1975 mě teta vzala do Lucerny na jeho vánoční koncert a Karel mi tam podepsal plakát. A já byl strašně nešťastný, když mi ho později táta roztrhal, protože v Karlovi viděl příčinu, proč se moje známky z matematiky a fyziky tak zhoršily.“
Ke Karlovi jste se chtěl ale dostat ještě blíž…
„Ano. Už na tom koncertě, když Karel za svitu svíček zpíval Bachovu Vzdušnou serenádu, mi prolétlo hlavou: S tímhle zpěvákem jednou tak spolupracovat! Klukovské sny, že se stanu ochráncem zvěře v Africe, rektorem Karlovy univerzity nebo autorem nových Dějin národa českého, tenkrát vzaly definitivně za své.“
Co vás na Karlovi tak fascinovalo?
„Především šíře jeho repertoáru, a tak, když nazpíval něco od Pavarottiho nebo Rolling Stones, musel jsem mít i jejich nahrávky a porovnával je s těmi Karlovými. Aniž to tušil, už si mne vlastně vychovával pro to, co dělám dnes“.
A jak došlo k dnes už třicetileté spolupráci?
„V Praze jsem studovat práva a nedaleko vysokoškolských kolejí na Větrníku byl klub Iuridica. Ze všech sil jsem se snažil, abych tam mohl s Karlem udělat besedu. Všichni spolužáci se mi smáli. A tak jsem párkrát vzal nejkrásnější spolužačky a vydali jsme se za Karlem na koncert nebo natáčení, abychom ho na besedu pozvali. Karel rok a půl odolával, až roce 1983 za mnou do klubu skutečně přišel. Líbilo se mu, jak jsem měl vše připraveno a hned po skončení besedy prohlásil: Tak v tomhle budeme pokračovat!“
Proč si myslíte, že tenkrát do Iuridici přišel?
„V roce 1982 mu po patnácti letech sebral Zlatého slavíka Miroslav Žbirka, Karlovi bylo čtyřiačtyřicet a myslím, že začal mít pocit, že začíná ztrácet kontakt s mladou generací. Chtěl se ujistit, že může mladé nadále oslovovat.“
A co bylo dál?
„Začal jsem o Karlovi psát a nikdy nezapomenu na můj první rozhovor s ním. Snad patnáctkrát nebyl spokojen a vrátil mi ho k předělání. Přivádělo mne to k šílenství, chtěl jsem s rozhovorem praštit a na všechno se vykašlat. Dnes vím, že mi tím vlastně prokázal neocenitelnou službu. Právnickou fakultu jsem vystudoval, takřka už nic z toho neumím, ale Vysokou školu showbusinessu Karla Gotta studuji už třetí dekádu a pořád se mám od Karla co učit.“
Na jaký moment s ním niky nezapomenete?
„Když jsem Karla přesvědčoval, aby znovu nazpíval repertoár ze 60. let. O jedné své písní tvrdil, že ji vůbec nezná a vyzval mne, abych mu ji zazpíval. A tak Jeníček z Pardubic sice falešně, poprvé, ale rád zazpíval. Karel vytřeštil nevěřícně oči a pravil: Máš pravdu, tuhle píseň jsem vážně nazpíval. Poznal jsem ji podle textu!“
Bydlíte v Pardubicích, jak „tajemničinu“ na dálku zvládáte?
„Jsem na telefonu čtyřiadvacet hodin denně, připraven kdykoliv a kamkoliv zajet. Karel toho ale nezneužívá. V noci nevolá. Ví, že vstávám ráno kolem páté, abych do devíti, kdy začnou vyzvánět telefony, stihl co nejvíc práce. Nevolá ani mezi dvanáctou a půl druhou, kdy si dopřávám spánek. Když jsme na cestách a já v téhle chvíli zívnu, protože se narušil můj zavedený režim,usměje se a řekne: Chápu, tohle je tvůj čas!“
Takže žádné hvězdné manýry…
„Je to normální člověk z masa a kostí, který má své nálady, pochybnosti, a já je všechny rád snáším. Potřebuje se přece vypovídat a svěřit, aby pak pro veřejnost mohl být oním laskavým poslem dobrých zpráv. Uvědomuji si, že být hromosvodem Karla, je vlastně velká čest.“
Jak vypadá cesta s Karlem na koncert?
„Karlův řidič Olda nás baví vtípky. Doslova se při nich válíme smíchy. Já na cesty zase beru zajímavá cédéčka. Pouštíme si je na plné pecky a když Karel není náhodou hlasově zcela fit, ordinuji mu světové tenory. Už tím, že je poslouchá, se podvědomě dostává do formy, rozezpívává se.“
Karel v autě nepřednáší historii?
„Vypráví o historii, glosuje politiku a předčítá z denního tisku, některé pasáže i několikrát za sebou. Někdy mám tendenci usnout dřív, než se nastartuje auto. A Karel, jakoby naschvál, chce přesně v tu chvíli předčítat, tak se rychle proberu a uvědomím si, co by za to jiní dali.“
Dovolíte si Karla kritizovat?
„Dovolím a čas od času to dokonce musím udělat. I o tom je přátelství. Dokonce si myslím, že jsem jedním z mála,od kterých snese i špatné zprávy.“
A jak přijímá špatné zprávy?
„Mnohdy je nepřijme s klidem. Některé ho i rozčílí a vyvedou z míry tak, že křičí. V danou chvíli jsem jeho největším nepřítelem. Rychle ho to ale přejde, nezlobí se doopravdy. Ale na to, co jsem mu kdy vytknul, má na druhou stranu doslova sloní paměť. Snad proto, že ho všichni většinou jen chválí a pochlebují mu. Že se mi něco nelíbí, už na mně také pozná okamžitě a sám se mne na to raději zeptá“.
Jak poznáte, že se Karel opravdu zlobí?
„Okamžitě podle tónu jeho hlasu. V takové chvíli se nerozčiluje, nekřičí, ale mluví strašně potichu a důrazně. Naštěstí se to nestává často.“
A jak to dělá, když vytýká něco vám?
„Nesmírně taktně a laskavě. Ale tak, že si to zapamatujete. V poslední době mi jemně naznačuje, že se mu moc nelíbí, jak čím dál víc kouřím. No, nad tím bych se asi měl zamyslet“.
Je něco, čím vás Karel pořádně štve?
„Neumí říci nikomu ne. Často se domnívá, že ho mají všichni rádi a váží si ho, a tak přijímá účast i na akcích, kde vůbec nemusí být, kam je zván jen proto, že přitáhne média nebo si jeho přítomností nuly pohoní vlastní ego. Neustále mu říkám, že by měl být vzácnější, že by neměl devalvovat svou cenu. V tomhle ale moc neposlouchá a je v tom sám sobě největším nepřítelem.“
Které z jídel si Karel nikdy neodepře?
„Prakticky žádné z asijské kuchyně, neboť jsou lehká. Zbožňuje ryby. Miluje pražmu dorado, tu považuje za nedostižnou delikatesu. Českou kuchyň si dopřává až v noci po skončení koncertu. Miluje sladké, hlavně tvarohové věci s rozinkami máčenými v rumu, ale ne nic s jablky. A miluje pudingové krémy, nikoli máslové.“
A co naopak vůbec nemusí?
„Zjistil, že hodně věcí, které má rád, škodí hlasu. Třeba ořechy a mandle. Čaj mu vysušuje zase sliznici. Škodí mu i ostře kořeněná jídla nebo červená vína z Bordeaux. Ty si v době turné dát nemůže, i když je miluje k francouzským sýrům. Po česneku zase nemůže spát. A na špenát, který má rád jako přílohu k jehněčímu, má těžkou alergii.“
Čeho si na přátelství s Karlem nejvíc vážíte?
„Myslím si, že jsme si vzájemně prospěšní a jeden k druhému loajální. Karel mi říká naprosto všechno a ví, že bych, i když už jsem dostal několik nabídek, nikdy o něm nenapsal knihu.“
Dokážete si představit, že Karel jednou skončí?
„O tom vůbec nepřemýšlím a pracuji naplno na všech našich dalších projektech. Jedna moje spolužačka ze základky mi před lety řekla: „Honzo, dokud bude Karel zpívat, zůstaneme mladí!“ Karel zpívá zatím dál a já si tak nemám ani čas uvědomit, že padesátka proklatá už mi klepe na vrata“.
10 hlavních starostí Slavíkova tajemníka
1) Hlídat Slavíkovi diář a řešit všechny jeho provozní problémy.
2) Pomáhat vyřizovat poštu.
3) Být zodpovědný za zpěvákův web a Facebook v několika jazycích.
4) Být jeho tiskovým mluvčím.
5) Být spoluautorem jeho rozhlasového pořadu Zpátky si dám tenhle film.
6) Spravovat fotoarchiv.
7) Zajišťovat autorizace českých textů k zahraničním písním.
8) Spolupracovat s německým managementem a fan kluby.
9) Podílet se dramaturgicky na albech i koncertech, jednat s hudebními skladateli a textaři.
10) Být 24 hodin denně k dispozici.
