Kdy je ten pocit samoty nejhorší?

„Právě když se zavřou dveře hotelového pokoje a dolehne na mě, že jsem tam sama a ani nemám komu napsat: Chybíš mi. Vlastně si to píšu s mámou, ale není to úplně ono. Popularita je tak moc spjatá se samotou.“

Jak dlouho už jste sama?

„Dva roky.“

To jste tak náročná?

„Tím to není. Ráda bych se zamilovala, ale nedokážu to. Nejsem typ, který vzplane při prvním pohledu, u mě to trvá většinou trochu déle. A pak – mám tolik práce, že nemám šanci nějakého kluka potkat.“

Není to jen výmluva? Vždyť ve vaší branži je tolik chlapů.

„Však také oba dva předchozí vztahy jsem měla s muzikanty… Marcus byl člen mé kapely, vztah se vyvíjel pozvolna. A mezi mnou a Tomášem Klusem přeskočila jiskra během příprav na moderování Anděla.“

Jak s expartnery vycházíte teď?

„S oběma velmi dobře.“

To říkají všichni slavní…

„Ne, opravdu. Marcus mi pomáhá s deskou, která se objeví na konci listopadu a Tomáš mě občas pozve na svoje vystoupení, posledně mi pomohl sehnat zkušebnu.“

Nežárlí na vás jejich partnerky?

„Nežárlí, nemají důvod. Dobře vycházím jak s s Marcusovou Martinou, tak Tomášovou Tamarou. Samozřejmě to musí být v rozumných mezích. Nemůžu u nich spát na gauči každý den.“ (smích)

Kolikrát jste u nich spala?

„Ono, když se můžete vyspat dobře u sebe doma v posteli, nevidím důvod přespávat na gauči v jiných bytech.“

Aha. Jak by měl vypadat váš nápadník?

„Vůbec mi nezáleží na vzhledu. Hledám někoho, kdo mě pochopí, pohladí, s kým bude sranda a bude inteligentní. Možná chci toho příliš? Ale nehodlám slevovat (smích).“

Většina žen se prý chlapům dívá na zadek a na ruce. Neříkejte mi, že vy hned vidíte jeho duši.

„Musí mi být sympatický, být osobnost – jak já říkám awesome-nost. A musí tam být to tabasco. Bez chemie to nejde, ale zase o samotnou chemii bez duševního souznění nestojím.“

No, aby se náhodou nestalo, že vám bude pětačtyřicet a vy budete na tom pokoji pořád sama…

„To bych si tedy hodně vyčítala. Muzika je moje láska, moje hobby a moje práce. Ale není pro mě všechno na světě. Určitě bych třeba za deset let chtěla domeček, psa, koně a děti.“

Chtěla byste se vdávat? Nebo už svatbu považujete za přežitek, zvlášť když se každé druhé manželství stejně rozvede?

„To je strašně skeptické! A 58 % statistik je vymyšlených! (směje se) Podle mého musíte najít skvělého partnera, se kterým budete zároveň nejlepší kámoš a měli byste se koukat stejným směrem, místo koukání si na pozadí. To si myslím a vidím to už 23 let u svých rodičů. Soudím taky, že některé muže příliš pohlcuje vyretušovaný silikon, který se na nás sype ze všech stran. Realita je někde jinde a krása stejně věc pomíjivá. Jednou vaší ženě bude 45 a začnete se koukat po mladých tělech zapomínajíc na vše krásné, co jste kdy prožili? Kvůli pár sekundám vzrušení? Vždyť ta ženská taky nebude vždycky mít tělo dvacítky. Přijde mi to strašné povrchní a lehkomyslné. Zahodit lásku kvůli chvilkové poblázněnosti. Nikdy jsem svatbu za přežitek nepovažovala a rozhodně bych se chtěla vdát. Ale dej Bůj jen jednou. Štastně.“

Tak vy už jste prý jednu nabídku k sňatku dostala.

„To se mi stalo o Velikonocích, kdy jsme měli otevřenou bránu před domem, aby k nám mohli chodit známí s pomlázkami. Z ničeho nic k nám domů vešel nějaký podivný pán s malým klukem. Sedl si na gauč, začal vytahovat fotky s členy své rodiny a seznamoval mě s nimi. Přesvědčoval mě, že jsem ta nejvhodnější nevěsta pro jeho sedmiletého syna, který seděl vedle něj a se zájmem si mě prohlížel.“

Co jste dělala?

„Hned jsem volala tátovi, aby přijel. Ten dorazil během pár minut a vysvětlil pánovi, že já se vdávat nebudu a pokud ano, tak určitě ne za nezletilého chlapce. Pán si otce vyslechl a odešel.“

Takže byl nakonec rozumný…

„Ten den ano, ale pro jistotu se vrátil ještě dvakrát. Asi kdybychom náhodou změnili názor.“

Pak už vás nenavštívil?

„Už ne, ale objevili se jiní podivíni. Jeden mi psal pravidelně čtyřikrát denně v konkrétní hodiny. Dobré ráno, dobrou chuť, dobrou noc atd. Nikdy nic víc. Bylo to divné. Pak mi psal nějaký dotyčný, že jestli mu neodepíšu, tak zabije mě a mou rodinu.“

Jak jste se proti tomu bránila?

„Musela jsem jít na policii, což dělám strašně nerada. Je třeba sepisovat protokoly a stojí vás to hodně času.“

Pak už to přestalo?

„Vždy se něco najde, ale ted je naštěstí relativně klidné období.“

Koukám, že se vám to právnické vzdělání bude hodit. Proč jste se vlastně rozhodla studovat je v Polsku?

„Je tam méně právníků než v Čechách, ale zato je to čtyřikrát větší země. Tam bych mohla mít větší uplatnění, kdyby náhodou o můj zpěv už nebyl zájem. Mým snem je ale zpívat.“

Pociťujete, že lidé čím dál méně kupují desky?

„Já mám štěstí, že působím na českém, slovenském i polském trhu. Před dvěma lety jsem prodala v Polsku 60 000 desek.“

To je slušné číslo. Prozradíte, kolik vyděláváte peněz?

„Vážně nevím, jaké peníze si vydělám, protože nechci. Nesleduji to. O peníze se mi stará táta, kterého jsem o to požádala.“

Z čeho tedy utrácíte?

„Nemám potřebu utrácet. Ve Varšavě mám účet, kde mám stipendium a z toho se snažím vyžít. Jednou za měsíc chodím do kina, restaurace vynechávám, spíš si uvařím atd. Snažím se vyžít z toho, co tam mám. Oblečení si kupuji jednou za čas a nejvíce utrácím za jídlo. Mám ráda kvalitní suroviny, kvalitní jídlo, milou obsluhu. Pak hodně za cédéčka a k práci potřebuji i líčidla.“

Chodí za vámi po koncertě hodně zájemců o autogram?

„Většinou podepisuji déle, než trvá samotný koncert. Zatímco já podepisuji, kapela balí všechny věci, a když už pak na mě čekají, tak dám poslední autogram, omluvím se ostatním čekajícím a odjedu.“

To pak jsou ale smutní ti, na které se nedostane…

„Nikdy bohužel nevyhovíte všem, ale aby nebyli zklamaní, tak dělám každý rok mezinárodní setkání fanoušků. Letos se tam sjelo asi sedm set lidí.“

Co se tam děje?

„Hrajeme fotbal, hry, večer je koncert, ale během dne se snažím vyhovět všem, kteří se chtějí se mnou vyfotit či něco podepsat. Prostě spolu trávíme den, mají zajištěné ubytování, památeční trika.. Navíc letos jsem měla dvacáté narozeniny, takže mi každý přinesl ještě nějaký dárek a něco hezkého mi přál. Myslím si, že za to, že díky nim mohu dělat to, co mě baví, jim taková akce náleží.“

Co jste dostala za nejhezčí dárek?

„Zrcadlovku od rodičů. Od kapely jsem dostala krásný obraz, který si musím ještě pověsit a od fanoušků mám náramek se srdíčkem, kde jsou vyobrazeni moji rodiče. Rodina je pro mě nejdůležitější a tohle je pro mě důkaz, že mi moji fanoušci rozumí.“

Máte fanoušky, kteří jezdí na každý váš koncert?

„Mám, je jich asi šedesát a znám je většinou i jmény. Oni jezdí spolu i na dovolenou a říkají mi, že díky mně se spojili. To jsou chvíle, kdy si říkám, že ta moje práce má smysl.“

Jennifer Lopez má větší zadek a je na něj patřičně hrdá. Vy taky nejste vychrtlá modelka. Jak vnímáte svoji postavu?

Jsem na ni pyšná. Jak jsme zmiňovala výš - snažím se lidem ukázat, že nemusíte mít 30 kilo i s postelí, abyste mohla být úspěšná. Mám se krásně, jsem zdravá a mám si na co sednout. Nechci propagovat nezdravý životní styl, to vůbec! Zdraví a kondice je důležitá! Ale nelpějme na 90-60-90. A ke všemu musím mít velký zadek, abych měla kam nepřejícné lidi a paparazzi posílat. A že jich je hodně, tak pro ně musím mít vyhrazený velký prostor. (smích)