9°C
Ke vzácné »relikvii« se Gott dostal jen nedávno a zveřejnil ji na svém Facebooku. „Získal jsem ji od bývalého spolužáka Pavla Novotného, který je na opačné straně řady než já. Snímek je ze školního roku 1952-53,“ svěřil se zpěvák, který v té době už bydlel s rodiči v Praze.
Propadl malování
Na základce měl tehdy Karel klasické předměty: český jazyk, zeměpis, hudební výchovu nebo dějepis. Po škole pak chodil se spolužáky sbírat na pole mandelinku bramborovou. „V té době nás učili o Stalinovi a Leninovi. Ale tomu jsem nevěnoval takovou pozornost. Propadl jsem malování, a tak můj zájem směřoval ke štětci, barvám a plátnu,“ vzpomíná Gott.
O nepodařených přijímačkách
Skoro všichni vědí, že se mistr Gott vyučil elektrikářem, málokdo ale tuší, že odmala toužil být malířem. V deváté třídě si dokonce podal přihlášku na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, leč – nevzali ho! „Přijímali čtyřicet ze šesti set uchazečů a já prostě mezi těmi šťastlivci nebyl. A tak jsem pln zklamání kufřík s barvami zase zavřel a vyhověl přání otce a nastoupil do učiliště, abych se vyučil elektromechanikem,“ dodal Karel.
Právě tam, v zajetí nezáživných vodičů a jističů, propukl jeho zájem o muziku. „Pozdě do noci jsem si hrával na starém gramofonu značky Supraphon své oblíbené desky. Všechny písně, které jsem měl rád, jsem se tehdy naučil na kytaru a začal si je zpívat. Čas mi v té době už odstranil problémy s hlasovou mutací a já jsem najednou cítil, že mi zpěv skýtá velké potěšení,“ zavzpomínal Mistr.
Výzva Blesku
Poznáváte někoho ze spolužáků Karla Gotta?
Ozvěte se SMS, MMS: 724 249 000, nebo napiště na tip@blesk.cz!
