„Vůbec mi nedošlo, že uběhne dvanáct třináct let a furt to budu mít na bedrech. Vůbec jsem nepomyslela na děti. Nedošlo mi to. Teď vím, že to byla obrovská chyba. Nějaký tři miliony? Pane bože, to by musely být stovky a ještě by se člověk rozmýšlel, jestli opravdu vůbec.“

Tentokrát byly tři nepříjemné otázky dua Těžkej Pokondr opravdu na tělo, ale Tereza odpověděla na všechny a velmi upřímně, ačkoliv si prý před rokem řekla, že už o tom nepromluví. Pamatuje si na dobu, kdy se jí drogy začaly vymykat? „Asi v době, kdy jsem začala tvrdit, že se nevymykají. Kdy si říkám, že to zvládám a mám to pod kontrolou. To je ten okamžik. A pak, samozřejmě…heroin není prdel, prostě. To není jako legrace na party, to všechno je úplně jinak a to tam jdeš dolů se vším. Neexistuje hrát nějaký polopravdy, to je průšvih, každopádně. Takže pak už to bylo vymknutý celou dobu.“

Změnila by něco ve svém životě? „Možná bych chtěla být větší dravec a v poslední době je mi hodně lidí nesympatických, tak bych chtěla být blahosklonnější. Já se v tom Esu naučila mít hroznou symbiózu s lidma a to pak v určitým okamžiku může být problém. Protože dospíváš a stárneš a začínáš mít chuť říkat lidem, co si myslíš. A někdy je  ta hranice mezi tím, abys nezranil, tenká.“