18°C
Lucie, 48 hodin nonstop moderování dá zabrat. Věříte si?
„Kdybych si nevěřila, nešla bych do toho. V rádiu dělám od roku 1991, tedy 22 let, tak už snad nějaké zkušenosti mám.“
Proč jste do toho vlastně šla?
„Je to pro mě velká výzva a také jsem ráda, že ten rekord mohu dát jako dárek instituci, která se dožila 90 let. To je v našich končinách unikát.“
Vysíláte z proskleného studia na pražském Václavském náměstí. Necítíte se trochu, s prominutím, jako cvičené opice?
„Ne. Je moc pěkné a příjemné, když se na nás posluchači přijdou podívat, že se zajímají o rozhlas a třeba nás i mají rádi.“
Že byste se styděla, to asi ne…
„Kdo dělá takovouhle práci, musí v sobě mít i trochu toho exhibicionismu.“
Jak se s Honzou Pokorným střídáte?
„Všechno je to věc improvizace a aktuální formy a sil. Využívám toho, že jsem se v pátek vrátila z USA s časovým posunem, a když je Honza unavený, já jsem díky tomu docela čiperná.“
Co jíte a pijete?
„Nemám ráda energetické nápoje, takže jedu na zelený čaj. A snažím se jíst málo. Když jsem najedená, tak se mi odkrvuje mozek a to není pro tuhle práci dobré.“
Kde vás mohou posluchači, kromě Václavského náměstí, vidět a slyšet?
„Na YouTube, také na webu Českého rozhlasu, a některé rozhovory jdou živě i ve vysílání Radiožurnálu.“
Na koho z hostů se mohou ještě těšit?
„To je dlouhý seznam, jen namátkou: herečka Valerie Zawadská, psychiatr Jan Cimický, sexuolog Radim Uzel, Eliška Kaplicky a mnoho dalších.“
Tak začínal rozhlas
„Haló, haló, zde vysílací stanice Radiojournal ve Kbelích u Prahy…“ Takhle se 18. května 1923 ve 20 hodin 15 minut v českém éteru poprvé ozvalo rozhlasové vysílání.
Kulatiny slaví Český rozhlas netradičním pokusem o český moderátorský rekord!
Ten probíhá od včerejších 20:15 na pražském Václavském náměstí z improvizovaného studia.
