Když jste si pro ni v Národním divadle šel, měl jste trému?

„Měl. Bál jsem se, že mi soška spadne nebo že popletu děkovnou řeč. To, že cenu dostanu, jsem totiž věděl od Vánoc, ale nesměl jsem to nikomu říct.“

Vážně nikomu?

„Před kolegy jsem dělal, že o žádné Thálii nevím. Ale manželce a nejbližší rodině jsem to prozradil.“

S manželkou Terezou máte už dvě děti. Kde jste se seznámili?

„Na herecké konzervatoři. Byl jsem ve třetím ročníku a Terezka v prvním. Potkávali jsme se na chodbách, a protože se mi líbila, pozval jsem ji na představení Tetovaná růže a jednu růži jí věnoval. Krátce poté jsme šli na první rande do kavárny, kde jsme pili borůvkový čaj. Potom jsem ji vždy doprovázel na hlavní nádraží v Praze, a když seděla ve vlaku domů do Pardubic, posílal jsem jí v SMS romantické básničky.“

Čím vás tak okouzlila?

„Svou krásou a neodolatelným úsměvem.“

A jak to bylo dál?

„Chodili jsme spolu a trávili všechny volné chvíle. Bydlet jsme spolu začali asi po dvou letech.“

Kdy jste si řekl, že by to mohla být vaše žena?

„Nikdy jsem si neřekl, že by to moje žena nemohla být. Věděli jsme, že spolu chceme být celý život .“

S žádostí o ruku jste neotálel…

„Odhodlal jsem se k tomu o prvních společných Vánocích, kdy už jsme spolu bydleli. Prstýnek jsem jí zabalil pod stromeček, a když ho rozbalila, zeptal jsem se jí, jestli by si mě chtěla vzít.“

Jaká byla reakce?

„Smála se. Byla dojatá. A pak řekla ANO.“

Když jste se brali, jí bylo 19, vám 21. Po dvou letech se vám narodil syn Nathanel (4), před šesti měsíci pak dcera. Byly obě děti plánované?

„Nechali jsme to osudu.“

Kolikrát to ještě chcete nechat osudu?

„Původně jsem chtěl mít sedm dětí, ale po těch dvou jsem své přání přehodnotil a nyní s manželkou uvažujeme o třech, maximálně čtyřech potomcích.“     

Jste na svoje děti hodně přísný?

„Zastávám názor, že děti učí nás. S manželkou chceme, aby naše dítě bylo osobnost samo od sebe, ale zároveň mu samozřejmě nemůžeme nechat úplnou volnost .“

Můžete uvést konkrétní příklad?

„Víte, je důležité uznávat dětské pocity. Dítě má právo být naštvané, že mu nedovolujeme něco dělat. Spíš než zakazovat se snažíme uznávat jeho pocity.“

Nepřerůstá vám přes hlavu?

„Když srovnám našeho syna s ostatními v jeho věku, tak vidím, že jsou poslušnější. Ale já nechci, aby moje děti byly poslušné. Chci, aby měly vlastní hlavu.“

Pomáháte doma?

„Když jsem doma, tak se snažím pomáhat hlavně s úklidem. Skládám věci do myčky a často vařím, mezi mé speciality patří pstruh nebo losos.“

Je něco, na čem se s ženou nedokážete shodnout?

„Na představě, jak velký by měl být náš dům. Tereza chce malý, a já větší. Ne nějakou obří vilu, ale velký dům, na samotě u lesa, s velkým pozemkem, blízko Prahy a za dobrou cenu.“

Matouš Ruml s manželkou Terezou a synem Nathanelem
Matouš Ruml s manželkou Terezou a synem Nathanelem
Autor: Pavel Hofman, Karel Kopáč, Eva Pandulová, Petr Koubek

To je skromné přání…

„Ano, těch nabídek je tolik, že si nemůžeme vybrat.“ (smích)

A ten velký dům a rodinu si můžete dovolit z divadelního platu?

„Já se neživím pouze divadlem. Točím seriály a dabuji, takže jsem spokojený.“

Milan Šteindler vám nabídl roli ve filmu O život a vy jste ji odmítl. Proč?

„Já jsem se v tu dobu pral s tím, jestli je důležité ukazovat ve filmu nahotu, a tam byly tuším tři intimní scény. To se mi nelíbilo a příčí se mi to i na jevišti.“

Souvisí to s tím, že jste věřící?

„Souvisí to s hereckým přístupem.“

Už jste někdy musel být na jevišti nahý?

„V jedné hře jsem měl být chvíli nahý. Mám však pocit, že kdykoliv se herec na jevišti objeví nahý, tak je divák vždycky vytržený z kontextu a řekne si, ty vole, on je nahej.“

Obracíte se k bohu, když nevíte, jak něco zahrát?

„To ne. Upřímně nevím, jak by mi poradil. On nic nehraje. Dneska si lidé myslí, že když je někdo katolík, tak je to omezený člověk, a to si nemyslím. Nechodím každý týden do kostela ani ke zpovědi.  Vztah k bohu je moje vlastní soukromá věc.“

Dostal jste někdy na divadle úkol, s kterým jste si nevěděl rady?

„Právě teď. Zkoušíme Prokleté básníky, kde hraji Arthura Rimbauda. On je můj úplný opak. Já  jsem optimista, jenže Rimbaud si chtěl zažít absolutní dno, neštěstí bývalo jeho bohem. Nyní hledám klíč k tomu, jak svými vyjadřovacími prostředky vytvořit takovou postavu.“

Hrajete hodně rozdílné postavy. Romea, stydlivého Miloše Hrmu v Ostře sledovaných vlacích nebo tyranského vůdce Hitlera. Je to pro vás těžké?

„Dávám roli svůj prožitek, ale všeho s mírou. Když jsme hráli Romea a Julii, tak ještě hodinu a půl po představení jsem byl tak unavený, že jsem se nedokázal s nikým bavit. Ale kdybych se vžil intenzivně do Hitlera, tak by to asi nebylo dobré.“

Ve hře Mikulášovy patálie ztvárňujete osmiletého kluka. Nevypadá to jako karikatura?

„Toho jsme se báli, ale nakonec jsme se rozhodli, že budeme mluvit normálně a akorát budeme říkat věty, které by říkali osmiletí kluci.“

O dost mladší postavu, než jste vy sám, jste hrál i v sitcomu Comeback. S kým jste si tam nejvíc sednul?

„Seděli jsme vždy všichni u jednoho stolu, takže se všemi. Nebyl mezi nimi nikdo, s kým bych si nesedl.“

Dostáváte dopisy od fanynek?

„Dostávám jich spoustu, ale musím se všem omluvit, protože mám tak málo času, že nestačím odpovídat.“

Proč jste se rozhodl pro herectví?

„Divadlo bylo mým koníčkem už od dětství. Teprve později jsem zjistil, že se to dá i studovat a tak jsem nastoupil na školu. Dělám herectví proto, abych předával radost.“

To se vám asi daří, když jste dostal Thálii. Kde ji teď vlastně máte?

„Zatím je v ředitelně Městského divadla v Mladé Boleslavi. Máme však v plánu ji vystavit a pochlubit se divákům.“

Fotogalerie
9 fotografií