Co se tehdy stalo?
K tomuto filmu jsme s Janem Jiráskem museli složit ohromnou spoustu hudby. Když jsme to dokončili, cítili jsme velké ulehčení. Výsledná hromada partitur byla vysoká asi deset centimetrů! Já jsem si ji nakonec ještě celou vzal na chatu a tam jsem to dodělával. Pak jsem to chtěl přivézt orchestru, aby to načisto natočili. Mezitím jsem ale způsobil hrozný průšvih!
Co jste provedl?
Můj hlad! Před cestou do toho studia jsem se stavil v bufetu na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad. Dal jsem si tam pár chlebíčků – a celou tu horu not, kterou jsem nesl ve velkém koženém pytli, jsem odložil k nohám pod stoleček. Když jsem pak odešel, tu tašku s naší prací za několik měsíců jsem tam nedopatřením nechal!
Kdy jste na to přišel?
Chvíli potom, co jsem odešel – už asi za dvě minuty! Přiřítil jsem se zpátky – ale pytel tam už nebyl. Uhodil jsem na prodavačku. „Kdo to odnesl?!“ Dívala se nechápavě: „Tady nikdo nebyl!“ Prosil jsem ji skoro na kolenou, ať si vzpomene! Že na tom záleží můj život! Ale ona jen otráveně opakovala, že nic neví. Byl jsem zoufalý.
Co jste udělal?
Vyšel jsem ven a začal jsem si prohlížet lidi v širokém okolí. Kdo to mohl vzít? Koukal jsem na ně vytřeštěným pohledem – a chodci se mi vyhýbali jako bláznovi. Na nikoho podezřelého jsem ale nenarazil. Pak mě napadlo, že toho, kdo to vzal, asi zajímal jen ten kožený pytel. A noty že určitě vyhodil. A tak jsem v širém okolí začal prohrabávat popelnice. Vypadal jsem určitě jak bezdomovec. Našel jsem kvanta jiných papírů, ale naše noty ne.
Šel jste na policii?
Ne, ale zavolal jsem do rádia – kamarádovi Vítkovi Pokornému, aby vyhlásil, že jsem v bufetu na nechal noty. A že tomu, kdo je najde, se bohatě odměním.
Přihlásil se někdo?
Ne. Zavolal mi jen režisér Filip Renč. Řekl mi, že to slyšel v autě a že kvůli tomu málem naboural. „Kdyby to bylo ve francouzské restauraci, dobře. Ale v bufetu na náměstí Jiřího z Poděbrad!?“ řekl mi pobaveně.
Pro vás to ale asi taková legrace nebyla...
To si pište, že ne. Stálo nás pak dalších čtrnáct dnů práce. Od té doby si hned od všeho dělám kopie.
