Proč nad tím prezidentem tak šílíte?
„Jednoznačně jsem fandila panu Schwarzenbergovi. Myslela jsem si, že náš národ zvolí moudrost a slušnost nad hulvátstvím. Pro mě byl důstojným nástupcem a pokračovatelem Václava Havla.“
Proč jste ho podpořila?
„Je to šlechtic, má vznešenou kulturu, tradici. Je bohatý a nemusí si řešit finanční ambice. Po volbách jsem byla opravdu zklamaná! Promarnili jsme šanci, která se nebude opakovat.“
Prohlašovala jste, že odejdete z republiky.
„Opravdu jsem nad tím uvažovala. Občas se vydávám do zemí třetího světa, a když vidíte, jaké problémy jsou v Africe… Lidé tam řeší otázku přežití, co budou jíst a pít, a já tu běhám po jevišti. Navíc v téhle zemi, kde se to bude vyvíjet katastrofálním směrem.“
Nepřesídlíte do Německa? Máte tam prý známost.
Nevím, kde se vzal ten blud, že se rozvádím a odcházím za zpěvákem skupiny Rammstein Tillem Lendemannem."
Znáte se vůbec?
„Bohužel, ale mohla bych se s ním seznámit, když už nás takhle dali dohromady. Zkusím mu zavolat, že bychom si spolu mohli alespoň zazpívat.“ (směje se)
Lákali vás do politiky?
„Jednou. Volební tým Vladimíra Mečiara. Za účast mi nabízeli tři miliony. Odmítla jsem. A dneska? Mám morální kredit, který ale nikoho nezajímá, a peníze jsou v prdeli.“ (směje se)
Koukám, že jste na politiku hodně naštvaná.
„Stát je rozkradený, všude korupce. Nic nefunguje. Co zanecháme dětem a vnoučatům? Nic!“
Je v ní někdo, koho si vážíte?
„K tomu bych toho dotyčného politika musela osobně znát a jediný, koho jsem potkávala, byl Václav Havel. A samozřejmě Karel Schwarzenberg.“
Tak dost politiky. Je vám padesát, tak pojďme trochu bilancovat.
„To už nedělám, dělala jsem to dřív. Pokaždé jsem si na konci roku psala deník. Často jsem si psala vize, co bych chtěla zvládnout, kde bych chtěla být. Pokud bych teď ale bilancovat musela, tak bych si řekla, že se mi podařily dvě zásadní věci, které jsem si přála. Od dětství jsem chtěla být zpěvačka a mít děti.“
Kromě výročí máte i pět let od svatby. Bude oslava?
"Vůbec. Tohle neslavíme. Jsem neustále mezi lidmi a největří radost a odměna pro mě je být s dětmi."
Neříkejte, že si neuděláte nějakou radost.
„S dcerami poletím na dovolenou. Jsou to moje nejlepší kamarádky. Bude to dámská jízda na Maledivách. Tedík bude s tátou na horách."
Tedíkovi jsou čtyři roky. To stejně byla odvaha, rodit v šestačtyřiceti.
„Strašně jsme si dítě s Petrem přáli, a kdybych nebyla limitovaná věkem, měla bych další. Je to logické vyústění vztahu a lásky.“
Pojďme ještě trochu vzpomínat. Kteří lidé vás v životě nejvíc ovlivnili?
„Kamarádi, partneři, ale ne všichni mě ovlivnili dobře. To poznáte až časem. Lidi o mně dost často tvrdí, že jsem hodně přizpůsobivá. V rámci touhy po dobrém partnerství jsem ochotná ustoupit a vyhovět. Samozřejmě vím, že to není dobře. Ale je to tak.“
Řekla jste si někdy: Teď jsem to opravdu pokazila?
„Určitě, třeba jsem udržovala vztah, který neměl perspektivu. Nebo jsem do některých vůbec neměla chodit, byl to omyl. Ale pokud to nevyzkoušíte, nezjistíte to. A jaký vztah to byl, se neptejte. Neodpovím.“
Máte odhad na lidi?
„Vůbec! Nenaučila jsem se to za celý život. Asi pro to nemám ten šestý smysl. Třeba se pro někoho strašně nadchnu, vycházím mu vstříc, a narazím.“
S kým byla ta poslední srážka?
„S jednou kolegyní z divadla.“
Před pár týdny vám operovali kotník. Už jste v pořádku?
„Snad. Vzalo mi to tři roky života, nervů, bolesti a už nikdy to nebude stoprocentní. Kdyby to alespoň bylo mojí vinou. Ale že támhle v Řecku zalévali kytky, vytekla jim voda a já po ní uklouzla… Jednou jim to spočítám!“ (směje se)
To si ve StarDance už asi nezatančíte.
„Ne a hrozně mě to mrzí, protože mě do posledního ročníku oslovili. Musela jsem odmítnout i jiné pracovní věci.“
Jaké?
„Zrušila jsem koncerty, dvě dovolené a natáčení filmu v Německu. Odmítla role v muzikálech Robin Hood, Kat Mydlář, koncertní turné na Slovensku a moderování hudebního magazínu.“
Vraťme se o třicet let zpátky. Co byste dvacetileté Báře Basikové řekla?
„Ať si víc věří, nepodceňuje se a víc si sebe váží. Mít svoji čest a hrdost. To byly věci, které mi nikdo neukázal. Neměla jsem dostatek sebevědomí.“
Poslechla byste se?
„To nevím. Možná.“
Basiková očima redaktorky
S Bárou jsme se na rozhovoru domlouvaly dlouho. Nakonec jsme se sešly v jedné pražské kavárně, a jakmile zpěvačka dosedla, spustila se lavina. Smála se, vtipkovala a rozčilovala se nad politikou. Jakmile ale došla řeč na děti, zase se rozzářila. Hned večer jsem jí poslala rozhovor, aby se na něj podívala. Opravila v něm dvě slova a napsala: Je to moc hezké, děkuji.
