7°C
Jaké to setkání bylo?
„Viděli jsme se čtrnáct dnů před tím… Hrál mi asi hodinu na piano, snad všechny melodie, které měl rád. Bylo to nádherný. Tenkrát jsem netušil, že to je naposled.“
Nikdy vás nenapadlo, že by si mohl sáhnout na život?
„Ne, ani ve snu.“
Co jste tenkrát v prvních chvílích prožíval?
„Nejsem žádný slaboch, ale tenkrát jsem se zhroutil. Zůstala jen nesmírná lítost. No, táta to rozhodnutí udělal a to je nevratné. Já ho respektuji a v žádném případě jsem mu nikdy nic nevyčítal.“
Zato do Venduly, jeho ženy a vaší macechy, jste se pustil zostra. Například jste řekl, že se chtěl táta rozvést.
„Co bylo, bylo, a hledat vinu už nemá smysl. Je zbytečné to otevírat.“
Jaké jsou teď vaše vztahy?
„Oba myslím cítíme, že naše reakce byly vyostřené pod vlivem obrovského stresu, a naše vztahy se podstatně zlepšily.“
Jsou lepší, než když si táta po smrti vaší maminky Vendulu našel?
„S mámou odešlo i dětství. To bylo velmi smutné. Přijmout Vendulu bylo samozřejmě těžké, ale snažili jsme se. Tátu jsme měli rádi a chtěli jsme, aby byl šťastný po tom, co ztratil mámu. Ostatně myslím si, že se z toho nikdy zcela nedostal. Na sklonku života o mámě hodně hovořil.“
Dal vám nějakou radu do života?
„Když si něco neuděláš sám, nikdo jiný ti s tím nepomůže. Měl pravdu a já se tím řídím, nikdo mi nepomáhá.“ (směje se)
Jaký vůbec byl život se slavným tátou?
„Zábavný. Hlavně když přijel Karel Gott nebo třeba Karel Šíp. Bylo jasné, že budou padat zábavné historky a vyplatí se zevlovat kolem.“
Vyprávíte svému čtyřletému Sonnymu o dědečkovi? A nacházíte v synovi něco z něj?
„Ano, vyprávím. A hlavně si hrajeme tátovu hudbu. Sonny je už od narození unikátní osobnost, je hodně muzikální a už chodí na piano, dokonce měl i koncert v Jazzdocku, hrál Žába leze do bezu a byl to fakt nářez, takže si myslím, že jablko nepadlo daleko od stromu.“
Žijete v domě, který zaznamenal hodně tragédií. Nepadá to tam na vás?
„Myslím, že by to na mě občas padalo, i kdybych žil někde jinde. Ale to je spíš všeobecnou blbou náladou než domem, ve kterém žiju, no snažím se dělat pozitivní věci a přispět alespoň trochu k lepším zítřkům.“
Tím myslíte vaše podnikání?
„Podnikání je fajn, ale umělecké projekty mě naplňují daleko více. Geny zřejmě ošidit nejdou.“
Produkoval jste i album kapely Malá Zoe, s níž vystupuje vaše žena, herečka a zpěvačka Lucia Gažiová. Byla to ojedinělá spolupráce?
„Ne. Teď jsme s Luckou dodělali album Solitéři, které bude mít křest už za měsíc. Zpívá tam celá řada osobností, kterých si vážíme, jako Marta Kubišová, Pavel Landovský, Jan Kačer, Věra Špinarová, a další skvělí lidé. Také se podílíme na přípravě jednoho velkého charitativního koncertu, takže společné práce neubývá.“
Když bychom se vrátili na začátek: Co v to osudné datum 28. ledna prožíváte?
„Samozřejmě nemohu nemyslet na tátu… Ale snažím se vzpomínat už jen na to dobré.“
