„Pořád to bolí. Je to, jako když vám upadne ruka,“ říká muzikant a herec Ondřej Brzobohatý ve velmi otevřeném rozhovoru pro Blesk o svém tatínkovi Radkovi, který zemřel před 86 dny.
Říká se, že čas je nejlepší lék. Jak se vyrovnáváte s odchodem tatínka?
„Je to, jako když vám upadne ruka. Něco, co jste měli celý život, počítali jste s tím, mohli jste se na to spolehnout a najednou není. Můžete si jenom zvykat. S tím se nevyrovnám nikdy, ale postupem času je to čím dál víc snesitelnější.“
Kdo je vám teď největší oporou?
„Rodina, máma a ségra. My se vzájemně držíme nad vodou. Jsem jediný chlap v rodině, tak bych ty opory neměl vyžadovat a snažím se, aby se ony mohly opřít o mě.“
Tatínek byl i velký muzikant. Byl to on, kdo předurčil vaši kariéru?
„Táta hrál na housle, kontrabas a skoro na všechny nástroje, rád zpíval. Vím, že se ve mně trochu viděl, splnil jsem ohledně muziky jeho sny.
Prý vám ale rozmlouval herectví... Je to pravda?
„Věděl, že je to řehole a obrovská dřina a zároveň obrovská náhoda, aby člověk potkal ty správné lidi. Táta nikdy nechtěl, abych byl hercem. Já naštěstí nemám herecké ambice a ani netoužím točit filmy. Vždycky jsem měl hudbu na prvním místě.“
( na věku nezáleží )! Časem bolest přejde, člověk otupí, život jde dál....
