Věříte v zázraky?

„Ano. Když pánbůh bude chtít, může mě zvednout do vzduchu a donést támhle k baru, abych mohl objednat další rundu.“ 

Tomu doopravdy věříte?

„Kdybych v to nevěřil, popřel bych tím boží všemohoucnost. Nepochybuji, že to může udělat, když bude chtít. Ale nezdá se mi pravděpodobné, že by nás chtěl přesvědčovat o své existenci zrovna tímhle způsobem. Bůh takový není, raději   námi hraje šachy a někdy i na schovku.“ 

Když jste točili pohádku Anděl Páně, prý jste si vymodlil sníh...

„Měli jsme všechno perfektně naplánováno. Natáčet se mělo 15. ledna na Šumavě, na Kašperku, který je druhým nejvýše položeným hradem u nás. Uznejte, kde jinde by unás měl být sníh než tam? Ale bílá záplava nikde, na teploměru plus třináct.“

Co jste dělal?

„Šeptal jsem: Proboha panebože, nesmíš mě v tom nechat, vždyť ten film má být tak trochu reklama na Tebe! Kamarádi mě chlácholili: Ono to půjde i bez sněhu. Ale já jsem věděl, že to nepůjde. Anděl Petronel se nemohl brodit bahnem, Před natáčením jsem se převaloval na posteli v hotelovém pokoji a prosil, ať s tím sakra ti nahoře něco udělají. A najednou za oknem přelétla vločka, a pak druhá, třetí... Do rána to bylo pocukrované a mohli jsme začít!“

A to byl zázrak?

„Skeptik by řekl, že jsme jen měli kliku. Ale kdo chce, může v tom zázrak vidět. Nemyslím ale, by ho v Římě oficiálně uznali.“ 

Jak Anděla Páně přijali církevní hodnostáři?

„Na premiéru jsme pozvali pana kardinála Vlka. Asi z pochopitelné opatrnosti za sebe poslal pana sekretáře a ten se královsky bavil. Když jsme pak uváděli DVD, pan kardinál už filmu požehnal osobně. Taky vím, že v semináři v Olomouci Anděla Páně budoucí kněží sjížděli jako kultovní film. A jestli někdo protestoval, byli to především protestanti. Najednou citovali bibli, poukazovali na údajné teologické chyby... Ajá jim s úsměvem kontroval: My katolíci že jsme dogmatičtí? Naopak, my máme smysl pro humor.“

Církevními odkazy je prošpikována i vaše filmy Santiniho jazyk, Ďáblova lest a Ztracená brána.

„Upřímně řečeno, vážné zamyšlení nad Bohem nebo lépe řečeno podobenství o něm je jen Santiniho jazyk. Ztracenka a Ďáblovka jsou prostě žánrové mysteriózní příběhy.“ 

Zapřel jste někdy pánaboha?

„Myslím, že ne. Naopak, někdy ho dokonce prachsprostě využívám. V roce 1988 při hodině chemie jsem řekl profesorce, že jsem veřící a budou ty Vánoce, tudíž bychom si měli přečíst z Bible narození Krista. Ne že bych chtěl spolužáky převracet na víru, šlo mi hlavně o to, aby se při hodině nezkoušela. A taky jsem se cítil trochu hrdina, protože tohle předvést v komunistickém školství vyžadovalo špetku odvahy a drzosti.“

Církev teď ale není příliš v módě a na popularitě jí nepřidávají ani restituce. Co si o nich myslíte?

„Jsem přesvědčen, že církev se svým majetkem naloží dobře. Těším se na nové nemocnice, hospice, opravené památky, které bude podporovat církev. Různé sociální projekty a solidarita už nebudou jen předvolební lákadla politických stran, prostě to najednou bude a poslouží všem lidem, nejen věřícím. A jestli to tak náhodou nebude, pak budu první, kdo bude na církev zle křičet právě proto, že jsem jí s důvěrou fandil. Cítil bych se strašlivě podvedený.“

Neměly by se biskupové zavázat, že majetek opravdu dají na charitu?

„Odpovím vám otázkou: Opravdu si myslíte, že si za to pan kardinál koupí luxusní vilu? Nebo porsche? Nebo že si kněží zvýší platy na sto tisíc? Ty peníze se do té společnosti zase vrátí. A mnohem účelněji, než by činil stát. Státní úředníci mají pracovní dobu od–do, kdežto řádová sestra vyměňuje umírajícím lidem pleny, protože to vnímá jako své poslání. A pak tu máme třeba školství...“

Řekl bych, že příliš lidí netouží po tom, aby jim faráři organizovali vzdělání.

„Církevní školy tu už fungují a podle doložitelných výsledků patří k nejlepším. A nikdo si nestěžuje, že by jim tam flanďáci ideologicky masírovali děti. Současná církev nikomu nic nediktuje. Jen nabízí cestu a záleží na každém, jestli se po ní chce dobrovolně vydat, nebo jestli chce jít jinudy. Církev ctí svobodu člověka, možná o to víc, protože si sama pamatuje, jak ji bolševik zavíral do kriminálů.“ 

Když se vrátíme k filmům – máte v plánu další podobně veselé téma s náboženským zaměřením, jako byl Anděl Páně?

„V plánu přímo ne, ale moc by se mi líbilo natočit v duchu anglického geniálního seriálu Jistě, pane ministře seriál Jistě, pane faráři. A pokračování Jistě, pane biskupe. A kdyby to šlo, finále by neslo název Jistě, Svatý otče. Sitcom z Vatikánu! To by byla psina! Za kterou bych byl ale pravděpodobně vyobcován z církve.“

Fotogalerie
4 fotografie