V sobotu jsem se probudila do bílé nadílky, přesně tak, jak to bylo předpovězeno - konečně jim to taky jednou vyšlo. Osobně sníh miluju, takže mě to spíš potěšilo, než přidalo starost, protože jsem nemusela řídit.

Po bohaté snídani, kterou uvařila moje sestra Charlotte s kamarádkou Aničkou, jsme se vydali do Nebušic na hřbitov. Je přece důležité uctít památku našich blízkých, kteří tu s námi už nejsou. To, že tam chodíme pravidelně, už rozebírat nebudu.

Nicméně cesta na hřbitov v ulici »U cíle« v lese nebyla v tom marastu moc snadná. Museli jsme se vyhýbat asi sto padesáti autům a dokonce i cyklistům! Nakonec jeden cyklista skončil v příkopu, ale jelikož vypadal, že Dušičky slaví už od rána, tak hrobník jen řekl, že je prý škoda vůbec vytahovat lékárničku...

Po té šílené zimě venku jsme nakonec skončili na Starém městě pražském v argentinské restauraci, kde jsem se absolutně přejedla. Jako vždycky jsem měla velké oči. Ale i tak to byl krásný rodinný víkend. Užijte si všichni konec víkendu někde v teple a hlavně s dobrým jídlem!