Návštěvy se u něj přezouvají do mongolských papučí, dům je plný různých tretek z cest. „Tohle jsou třeba vyrýžované zlatinky z kanadského Yukonu. A tohle je modýlek domečku z Kréty – tam už jsem byl třiapadesátkrát,“ říká hostitel u stěny v obýváku, na níž jsou miniaturní upomínky z cest do osmdesáti zemí světa.
Centrum klanu
Doma v Praze je ovšem Petr Novotný spíše pecivál. Nejraději se celé dny ani nehne z okálu v Řeporyjích.
Není divu – ač bydlí v Praze, má tu pohodu jako na venkově. Před domem kouká na pole a les, o tři domy vedle bydlí Novotného dcera a syn s dětmi, takže když jde Petr na procházku se psem, může vždy vzít s sebou některé z vnoučat.
Zmíněný obývák Novotných je ostatně centrem celého klanu – v zimě se početná rodina schází zde. V létě spíš u krbu a bazénu v přízemí.
První noc s manželkou
Aby si postavil dům, přesvědčila Novotného už v sedmdesátých letech maminka. „Namítl jsem, že nemám žádné peníze. Osm set korun na dokumentaci snad máš, ne? trvala na svém matka.“ Novotný energické mámě nedokázal vzdorovat, a tak během deseti let s pomocí kamarádů i částečně svépomocí vybudoval rodinné sídlo.
„Manželku jsem ještě neměl, jen jsme tehdy spolu chodili. Stále jsem jí ale tvrdil, že to stavím pro ni. A vlastně to tak opravdu bylo. Po dokončení jsme tady strávili první noc – a brzy nato jsme se vzali,“ vzpomíná moderátor.
UFO na knihy
Nejvíce času tráví Petr Novotný ve své pracovně v přízemí. Jeho manažerské zátiší s počítačem zaujme velkým mikrofonem.
„Každý den dělám nějaký pořad pro rozhlas – a všechno natáčím přímo tady,“ vysvětluje Novotný, kterého znají zejména posluchači Country radia. Další kuriozitou Petrovy pracovny jsou obrovské knihovny, které tak trochu vypadají jak dřevěné UFO. Navrhl je kamarád architekt, když si Petr vymyslel, že by chtěl mít v této místnosti všech svých sedm tisíc knih.
„To se sem nemůže vejít,“ namítl tehdy architekt, Novotný ovšem trval na svém.
„Klidně je dej na strop, ale musí tu být!“ poručil si. Architekt tedy vymyslel otočné kontejnery umístěné na tyčích mezi stropem a podlahou. „Přiznávám, že většině návštěv se to napoprvé nelíbí. Ale třeba Karel Gott hned pochopil, jak geniální vynález to je a přál si to také. Truhlář, který to realizoval, však prohlásil, že tohle už nikdy dělat nebude,“ vzpomíná Petr Novotný.
