Odpolednímu rozloučení v bratislavském krematoriu, předcházelo rozloučení v historické budově Slovenského národního divadla. Tam přišlo herci vzdát hold mnoho slovenských hereckých kolegů v čele s Ladislavem Chudíkem, Zdenou Studenkovou, Mariánem Labudou, Milanem Lasicou, Emílií Vašáryovou, Kamilou Magálovou nebo Emilem Horváthem.

Na dopolední části pohřbu se úlohy řečníků chopili například, herec Emil Hrováth, Juraj Slezáček, Marína Kráľovičová nebo herec Ladislav Chudík alias doktor Sova z Nemocnice na kraji města. "Elo žil život bohatý. Byl příkladem pro mnohé lidi. Byl to opravdu statečný člověk a pro mě opravdový přítel. Škoda, že takových lidí, jako on, není více," pověděl Chudík a nezapomněl popřát upřímnou soustrast rodině a blízkým.

Elo Romančik byl mezi herci opravdu oblíbený. Kdo pohřeb nejvíce prožíval, byla herečka Zdena Studenkova, která se neubránila slzám a dávala najevo svůj smutek a žal. Několikrát pozvedla své uslzené oči k nebi, jako by tam herce pohledem vyprovázela. Na koho dále dopadl smutek z hercovi smrti, byl herec Marian Labuda, který stál čestnou stráž u rakve zesnulého herce.

Romančika v posledních letech trápily zdravotní problémy. Nezvládal už příliš ani své oblíbené procházky, trpěl při nich závratěmi. V dobrém i ve zlém při něm do poslední chvíle stála jeho třetí manželka Zlata, mladší od umělce téměř o dvacet let. Naposledy herec vydechl minulé úterý devátého října.

Enamuel Romančik se narodil 17. prosince 1922 v Ružomberoku. Byl známým televizním i divadelním hercem. Debutoval na prknech martinského divadla, později přešel do bratislavské Činohry Slovenského národního divadla. 

Herec se prosadil také ve filmu a televizi. Účinkoval například ve filmech Rodná zem (1953), Půlnoční mše (1962), Skřítek (1974), Ďábel ve Francii (1991) nebo Romulus Velký (1992). Pamatovat si ho můžete například z filmu Kladivo na čarodějnice, kde hrál děkana Lautnera.