Co ten rozvod? Řešíte ho?
„Není na to zatím čas, všechno tlačím před sebou. Číslo jedna je teď pro mě třeba zateplení domu, nerada bych tam na zimu zmrzla.“ (směje se)
Byla jste vůbec v manželství šťastná? Nebo jste jen spokojeně vypadali?
„Ano byla, ale postupem času náš vztah přestal být ideální. Všechno přeteklo a musela jsem odejít. Nebylo to ale rozhodnutí ze dne na den. Vždy jsem myslela nejprve na děti, pak až na sebe, a proto trvalo dlouho, než jsem od manžela odešla.“
Hádali jste se někdy před dětmi?
„Jen jednou a i tehdy to bylo velmi tlumené. Když je člověk rozumný, dá se domluvit. Čímž neříkám, že to bylo bez emocí – proboha, byli jsme spolu třináct let!“
Je váš muž Václav alespoň lepším tátou než manželem?
„Zajímá se a chce vědět, jak se děti mají. A když si je jednou za čtrnáct dnů bere k sobě, zase volám já. Chci o nich neustále vědět, a pokud mi Vašek třeba hodinu neodpoví na SMS, ihned volám, jestli je všechno v pořádku.“
Jaký je vás přítel Michal Topol?
„Velký gentleman. Ví, jak se má chovat, aby byla ženská v pohodě.“
A nebál se ženské o 10 let starší, před rozvodem a se dvěma dětmi?
„Neřešil to, že mám dvě děti a jsem starší. Naopak, myslím, že mu to imponovalo. Sedli jsme si jako lidi a ani já jsem nepřemýšlela, že má po škole a všechno před sebou. Věci jsem řešila srdcem a teď jsem s člověkem, kterého mám ráda.“
V čem si rozumíte?
„Jsme oba trhlí, trochu puberťáci a doplňujeme se. Jsem spokojená a to je hlavní. Nejdůležitější je, jak si člověk život zařídí a žije ho.“
Nevadí mu ani to, že se ve filmech ukazujete nahá?
„Vůbec! Tělo je můj pracovní nástroj a nikdy mi nikdo neřekl: To nedělej. V životě bych takového muže vedle sebe neměla! Pokud to má srovnané v hlavě, ví, kde končí práce a kde začíná obyčejný život. Musí mi věřit a být sebevědomý, pak s tím nemůže mít problém žádný muž.“
Kdy jste se styděla nejvíc?
„Ve filmu Duše jako kaviár jsem skoro nemohla ani dýchat. Tam jsem byla úplně nahá a bylo to strašný! V Kajínkovi jsem byla oblečená a na poslední chvíli si stáhla tričko. Nechápu, jak to režisér zabral, že nebylo vidět žádné oblečení. A pan Lavroněnko byl profík, ani se na mě nepodíval.“
Stydí se vůbec herci?
„Nevěřila byste tomu, ale myslím, že víc než herečky.
První pomoc - máma
Manželství vašich rodičů taky skončilo rozvodem. Radila jste se s mámou?
„Samozřejmě, ale detaily říkat nechci. Mamka mě zná dokonale, ví všechno. Víc než moje nejlepší kamarádka. A občas nade mnou spráskla ruce.“
Kdy třeba?
„Když jsem si domů přivedla nějakého kamaráda, maminka jen říkala: Ne, to ne, okamžitě couvej! Maminky některé věci prostě vidí bez růžových brýlí a své děti umějí ochránit. Nikdy mi nic nezakazovala a nepřikazovala. Vždycky o všem diskutovala a dávala mi cenné rady.“
Jenže na tyhle rady v mládí člověk moc nedá…
„Obvykle jsem je hned neposlechla. Postupně ve mně ale uzrávaly a nakonec na její slova došlo.“
Radí vám i teď?
„Mluvíme spolu pětkrát denně a neustále mi třeba říká, ať si laskavě odečítám každý měsíc elektroměr, aby v tom byl pořádek. Nedělám to, protože nevím, kde je. I téměř ve čtyřiceti jsem pro ni stále dítě.“ (směje se)
Hormony jsou prevít
Za chvíli vám bude čtyřicet…
„„Narážíte na krizi středního věku? Mě to asi mine. Jsem prdlá, jako puberťák, utržená ze řetězu, a po mamce. Ta ji taky neměla. Neřešila, že má nějaké vrásky. A kdyby mi jednou vrásky vadily, klidně si dám botox.“
Herečky často zahořknou, že už nedostávají role puberťaček…
„To není můj případ. Klidně ať mi nabízejí role maminek a babiček, hlavně když budu mít práci. Je ale pravda, že hormony jsou prevíti.“
Kdy se ozvaly?
„Po porodu Vašíka, kdy jsem měla těžké poporodní deprese. Všechno bylo šedivé, vůbec jsem nevěděla, proč žít.“
Není dítě spíš důvodem k životu?
„Samozřejmě je! Ale prostě jste ve stavu, kdy si to neuvědomujete. Současně jsem se ale o malého tak bála, že jsem zakázala návštěvy, aby se náhodou nepřenesly bacily, pětkrát denně jsem mu měřila teplotu, dvakrát volala do Motola a dvacetkrát mámě. Nemá to každý, ale je dobré o tom mluvit, aby maminky věděly, že to může přijít.“
Jak jste se z toho dostala?
„Postupem času to odezní samo. Tak čtyři šest měsíců to ale trvá. Pokud to ale přeroste třeba v laktační psychózu, kterou já jsem naštěstí neměla, musí se to léčit. Je to nebezpečné.“
Nebála jste se, že u Aličky to bude probíhat stejně?
„Strašně! Jako čert kříže! Ale s Álou to bylo v pohodě.“
Budíček v 5:20
Jste pořád na mateřské?
„Ano, pobírám 3600 měsíčně a je to super. (směje se) Do toho pracuju, abych si něco vydělala. Fotila jsem katalog spodního prádla, natočila seriál s Bobem Kleplem a moderuji. A už se rýsuje i další práce.“
Berete všechny nabídky z obavy, že by se na vás zapomnělo?
„Toho se nebojím, za každou cenu se nikam necpu. Pokud ale dostanu dobrou a atraktivně placenou nabídku, vezmu ji. Stále jsou však pro mě hlavní děti. Za posledních osm měsíců jsem nebyla ani jednou přes noc pryč z domu. Chci s dětmi vstávat každé ráno.“
V kolik máte budíček?
„V šest, někdy i v pět dvacet. Ála přijde a řekne: Maminko, kakajíčko, chlebíček s máslíčkem a pohádku, jo? Sedne si na sedačku a čeká… Je to princezna.“
Po vás?
„Trochu. Takže pokud jednou přijde s tím, že chce dělat to, co já, ať si to klidně zkusí.“
A co když bude chtít modeling vyzkoušet i syn Vašek?
„To už bych takovou radost neměla. Modeling není fajn práce pro kluka. Ale co, nakonec to bude jejich volba. Já jim chci poskytnout dobrý základ, tak jako ho mně dala moje máma. Když jste slušní a poctiví, můžete dělat jakoukoliv práci dobře.“
Co je vlastně ta práce, která se rýsuje?
„Nastupuju do nové celoplošné televize, budu jejich tváří. Vysílání začne v říjnu. Budu tam mít vlastní pořad o celebritách. Těším se, měla jsem teď televizní útlum, tak zase zaútočím.“
