Chodíte po tmě, tiše našlapujete a dáváte pozor, ať se vám pod nohy nezamotají kabely od veškeré techniky. Všichni herci jsou na place připraveni, napjatí jako struny…
Vstupujeme do obýváku, na stole jsou skleničky se šampaňským a dárky. Slaví se narozeniny Martinky Francové (Olgy Lounové). Nejprve se scéna sjede na nečisto, pak pomocný režisér řekne pár připomínek a jede se: „Kamera, klapka… akce!“
Plyšový dablér
Když se ale pořádně rozhlédnu jeden herec přeci jen chybí - tříměsíční Filípek Franc. Na jeho místě v kočárku spokojeně odpočívá náhradník – plyšový medvídek. Čeká se, až se nová televizní hvězdička probudí. Jakmile režisér dostane pokyn, že už ta očekávaná chvilka nastala, okamžitě všichni kmitají. Mění se nastavení kamer, rychle se jde točit scéna, na kterou už se dvě hodiny čeká. Herečka Olga Lounová dostává svého seriálového synka do náručí. „Hlavně rychle, točte, točte, klapku dáme až na konci,“ pokřikuje režisér. Nadšení pro natáčení herce v dupačkách po pár minutách přejde, zkrabatí čelo, roztřese bradičku a – následuje řev, který jednoznačně požaduje pořádnou porci bašty.
Štáb se zase vrací k jiné roztočené scéně, a má asi dvacet minut na to, než se prcek nadlábne. A začíná všechno nanovo…
Všichni režiséři svorně tvrdí, že nejhorší je natáčení se zvířaty a malými dětmi. A mně nezbývá, než jim dát zapravdu. I když jak zvířátka, tak děti jsou na plátně ve finále tak roztomilá!