Biologický otec Patrika opustil, když byl ještě hodně malý a emigroval do Rakouska. Patrikova máma se opět vdala, ale nikdy mu neřekla, že to není jeho pravý táta.

"Psychologové poradili mámě, aby mi pravdu řekla až na prahu dospělosti. Já to ale stejně tušil o mnoho let dřív. Dokud jsem to jako desetiletý kluk jen nějak cítil, tak jsem žil v pochybnosti, ale později mi pravdu naplno řekla moje přítelkyně. Dozvěděla se od své mámy, kdo je můj otec," řekla v rozhovoru pro Instinkt Rytmus.

Největší problém Rytmus měl s tím, že je poloviční Rom. "Já jsem se nemohl vyrovnat s tím, že jsem polocikán. Vyrůstal jsem mezi nimi, ale ne v domnění, že jsme jeden z nich. Na základní nebo střední občas padali nadávky a urážky, ale já to dlouho hrál na to, že jsem Ital nebo Arab. To je mindrák takových cikánů, jako jsem já, kteří úplně jednoznačně nevypadají na svůj původ," tvrdí Patrik.

V osmnácti letech se Patrikovi jeho biologický otec sám ozval. "Zničehonic mi přišel dopis, že mě chce vidět. Když jsme za ním tehdy jel, bylo to euforické. Padala slova jako "mám tě rád". Cikáni mají tohle v sobě, ale bylo to tak nějak na sílu. Mluvili jsme o všem, ale já si uvědomil, že za těmi velkými slovy je díra. Došlo mi, že jediné, co máme společné, je muzika a vůle zakousnout se a jít za tím," vzpomíná drsný muzikant.

Fotogalerie
8 fotografií