7°C
Tušíte, kolik máte příbuzných?
„To se ani nedá spočítat. Kludští měli vždy velerodiny – kolem šapitó bylo spousta práce, která by se bez rodinných příslušníků nezvládla. Jen zakladatel dynastie Antonín Kludský měl jednadvacet synů.“
Cirkus Kludský se dostal i do literatury, psal o něm Eduard Bass.
„Můj pradědeček Karel Kludský vedl mezi válkami největší cirkus na světě, měl tři manéže a zvěřinec čítající 24 slonů, spoustu tygrů a lvů. Když se ale blížila druhá světová válka, lidé měli jiné starosti. A tak cirkus neudržel. Aby zvířata zachránil, na počátku války se je pokusil dopravit do africké rezervace. Loď však Němci potopili a kromě zvířat zahynulo i mnoho cirkusáků.“
O vašem pradědečkovi se zmiňuje i Josef Lada v knížce o kocouru Mikešovi. Proč se cirkusové scény odehrávají zrovna v Jirkově?
„Tam rodina Kludských, když neputovala po světě, žila. Já jsem ale dětství prožil v činžáku na Praze 4, který obývali hlavně mí příbuzní z cirkusu a varieté, bydleli tam ale i členové jiných artistických rodin - třeba krotitel dravých šelem Jindřich Kočka.“
Ten je z těch, co vedou matějskou?
„Ne to byla jiná větev, než je ta Vaška Kočky. Tenhle vystupoval v dědečkově cirkuse – a byl i u toho, když jiný z krotitelů v osmatřicátém roce strčil hlavu lvovi do tlamy – a ten mu ji ukousl. Musel to být strašný zážitek, strejda Jindra Kočka však přesto na svou profesi nezanevřel a dělal ji dál.“
Kdy jste se poprvé octl v manéži?
„Když na podzim přijížděl na Letnou cirkus, měli jsme od příbuzných lístky zdarma. Ale nevzpomínám si, že bych byl přímo v manéži. Mí nejbližší příbuzní byli už spíše umělci varietní, ve Varieté Praha jsem to znal dobře. Já ale nejvíc miloval muzikanty. Tonda Janeček mě jako šestiletého učil na trubku a na harmoniku.“
A kdy jste se dostal k pianu?
„Až když jsem jel s mámou kolem osmašedesátého roku na dvouleté turné po Itálii. Projeli jsme celý poloostrov, všude byly vyprodané varietní sály. To byl pro mě krásný život, mohl jsem ponocovat, nevadilo jí, když se někde toulám. Navíc první rok jsem nemusel do školy – jen jsem se učil italsky. Nastoupil jsem do ní až v devíti letech – rovnou do italské druhé třídy.“
Žili jste bohémsky a přitom po otci jste z bohaté a seriózní rodiny.
„Moji prapředci Kebrdlovi byli fabrikanti, měli továrnu na harmoniky Kebrdlovky, což byl pojem. Tátova maminka, rozená Kebrdlová, se pak provdala do zlatnické rodiny Drachovských. To byla také velká honorace, kamarádili se s Baťovými i dalšími členy tehdejší smetánky.“
Je pravda, že tato vaše babička byla automobilovou závodnicí?
„Dokonce soutěžila s nejslavnější českou závodnicí Eliškou Junkovou. Pak ale otěhotněla, narodil se můj tatínek a bylo po sportovní kariéře.“
Jak v rodině přijali, že si váš tatínek našel cirkusačku?
„Vzít si komediantku nepatřilo k dobrému tónu. Ale v padesátých letech bylo všechno naruby, bohatí byli rázem chudí. Po únoru moje rodina přišla o veškerý majetek, fabriku, zlatnictví i činžovní domy. Babička najednou nebyla dámou – pracovala na mandlu. Zachránila jen pár věcí, třeba zlato a diamanty ukryla do křesla. A protože dělnická třída neměla přehled o umění, zůstalo jí i pár cenných obrazů – mimo jiné od Špály a od Tichého. Když pak bylo nejhůř, odnesla něco do frcu. Ty obrazy ale zachránila.“
A nyní je máte vy?
„Dostala je moje teta žijící ve Skotsku. Je to světově proslulá onkoložka – v roce 2000 ji tam vyhlásili ženou roku, dekorovala ji přímo královna Alžběta.“
V zahraničí skončil i váš tatínek, který emigroval. Bylo to proto, že se rozvedl s vaší maminkou?
„To manželství nemohlo vydržet, byli příliš rozdílní. Ale emigrace souvisela spíš s tím, že táta tu měl těžký život, kvůli svému původu nemohl studovat. Poprvé se pokusil emigrovat už koncem šedesátých let, jenže jeho kamarád dostal strach a tátu udal. Když dorazil na nádraží, hned ho zatkli.“
Jak ten příběh pokračoval?
„Šoupli ho do vězení a jako mukl třeba dláždil Karlův most. Když ho pustili, jezdil na stavbách s vejtřaskou. Zanedlouho byl provozním v hospodě v Řevničově, z níž vybudoval vyhlášený motorest. Ale stejně tu neměl na růžích ustláno a tak když se to tady kolem osmašedesátého přechodně uvolnilo, emigroval se svojí novou manželkou Evou do Švýcarska a vzal s sebou i mou sestru. Já tady zůstal s maminkou.“
Setkáváte se s příbuznými, když jedete do zahraničí?
„Velmi často, protože zvláště příbuzní od Kludských pracují na nejrůznějších místech ve světě. Teď jsou hodně úspěšní ve Francii a třeba rodina jiného mého »strýčka« už čtyřicet let slaví úspěchy v Las Vegas. Předvádí tam unikátní čísla s bílými orangutany. Příbuzné ale potkávám i na mnoha dalších místech.“
Jakým směrem půjde vaše dcera, která studuje v New Yorku?
„Dostala se tam na prestižní uměleckou školu. Studuje tam producentství, scenáristiku, ale také módu nebo žurnalistiku. Důležité také je, že tam získává zajímavé kontakty – spřátelila se tam třeba s neteří Robbieho Williamse, s dcerou skladatele Travela Horna nebo s dcerou spisovatele Johna Irvinga.“
Bylo drahé dostat ji tam?
„Dostala se tam sama, je to výběrové studium, protekce tam nefungují. Pomohlo jí hlavně to, že všechny zaujala svoji skvělou esejí o situaci v populární kultuře u nás. Dokonce psala i o mně a našem divadle.“
Jak dcera nesla, že tu musí nechat syna Sebastiána?
„Těžce. Měla strach, že ji tady budou všichni pomlouvat, nakonec jsme ji ale přesvědčili, že se o vnoučka postaráme. Navíc jakmile skončí semestr, na pár týdnů se vrací do Čech. V kontaktu jsou ale pořád, každý den synovi volá přes počítač. Však také Sebastiána víc než plyšáci zajímají všelijaké elektrické hračky, ovladače a různá hejblata. Ale taky vnímá muziku – pořád chce tancovat, nejradši na písničku, kterou jsem pro něj složil.“
Jak se ženou zvládáte ten každodenní zápřah?
„Potom, co nám umřela dcera Míša, jsme měli obrovskou radost, že je v rodině zase děcko. Takže si to spíš užíváme. Já samozřejmě nemám tolik času, ale jak to jde, jsem s vnoučkem taky. Ženě navíc pomáhá chůva – Ukrajinka Natálka, kterou známe už dvacet let.“
Tatínek Sebastiána za synem nechodí?
„Studuje ekonomiku v Mnichově. Nechci mu křivdit, ale mám dojem, že Sebastiána vyškrtl ze života. Neozývá se mu, ani když má svátek nebo narozeniny.“
Vy máte také nemanželského syna – Petra. Vídáte se?
„Docela často, i moje žena ho bere jako vlastního. Studuje magisterskou nástavbu na policejní akademii, chtěl by vyšetřovat počítačovou kriminalitu.“
Když se vrátíme na začátek našeho rozhovoru - nechtěl jste někdy být principálem cirkusu?
„Ne, to je hrozně práce, nemohl bych se naplno věnovat muzice. Ale nedávno jsme alespoň – tak trochu na počest dědečka Kludského – s Pavlem Jakubem Rybou udělali v šapitó jazzový koncert v Berlíně. Přišlo na něj na pět set lidí, což je v jazzu docela nebývalé!“
