Kolik vlastně máte těch nemanželských synů?

„Je mi sedmdesát. Nechcete se mě radši zeptat, co cholesterol, prostata, kyčle, nebo co játra? Zatím jakž takž.“

Základní zdravotní dotazník tedy máme za sebou a mohli bychom se vrátit k původní otázce.

„Své soukromí nekomentuji, nechám klidně prostor ke spekulacím.“

Stoprocentně se ale ví, že máte dvě vnučky, čtyřletou Elinku a pětiletou Emilku. Jaký jste děda?

Chodíme je s manželkou často hlídat, stane se někdy, že hlídám i sám … Jednou jsem kdysi dokonce i přebaloval!“

Proč jen jednou?

„Nikdo jiný v tu chvíli nebyl po ruce. Ale Emilka mi stejně musela poradit.“

Podědily holčičky nějaký váš talent?

„Jedna líp maluje a jedna líp zpívá. A co se talentu týče, já na něj moc nevěřím. Věřím spíš na antitalent. Rodiče musí rozpoznat, na co děti mají antitalent a na to je rozhodně nesmí dát. Pak už jen záleží na tom, jestli je něco začne bavit a jestli budou pilné. U naší Elinky a Emilky jsem zatím žádný antitalent nerozpoznal, ale budu zkoumat dál.“

Jste pro ně nudný, nebo veselý dědeček?

„Asi v jejich očích vypadám spíš znuděně, protože se pořád snaží obveselit ony mne. Zpívají si dokonce z nerozumu i nějaké mé písničky. Ale co je horší, říkají mi Děda Bažin.“

Napsal jste nějakou píseň přímo pro vaše potomky?

„Synovi Štěpánovi, který v dětství miloval indiány, jsem otextoval jeden evergeen Johna Hortona a začínalo to myslím: »My jsme Indiáni, my jsme přímo Apači, na nás vůbec nikdo ani vojsko nestačí…« A pak jsem napsal celkem hodně dětských písniček pro Dádu Patrasovou.“

Kde jste bral inspiraci k vašim nejpopulárnějším hitům?

„Když píšete protestsongy, zamilované písně, kuplety nebo satirické písně, může vás něco inspirovat. Ovšem kraviny si musíte bohužel vycucat z prstu. Ale protože mě odjakživa bavily, dá se říct, že mi šly celkem od ruky.“

Jak jste si tedy z prstu vycucal třeba Jožina z bažin?

„Ten vznikl na zakázku známého zlínského recesisty Zdeňka »Kňučíka« Navrátila. Jožin z bažin byla jeho vymyšlená figurka, exhibicionista, který vylézal z bažin a obnažoval se před zaměstnankyněmi obuvnických závodů. Kňučík ale toužil, aby se jeho Jožin dostal do médií a prý abych o něm napsal písničku, která by se dala nahrát. Slíbil mi za to demižon slivovice. Splnil jsem, dostal jsem a společně jsme ho vypili. Takhle jsem na zakázku napsal asi 50 kousků.“

A jak vznikly třeba Prachovské skály? Lezl jste po horách nebo skalách?

„Celé ranné mládí jsem s otcem horolezil, výhradně ve Vysokých Tatrách. Ve třinácti už jsem měl za sebou Iglu v Ostervě, Ganok, Velkou Vysokou, Lomnický štít… Žádné těžké výstupy, ale dvakrát jsme s tátou málem »zařvali«. Mám na tuto éru krásné vzpomínky, nicméně jakmile jsem vylétl z hnízda, už jsem se k nesmysluplnému lezení nahoru a zase dolu nikdy nevrátil. Táta byl jako malíř nepříčetným milovníkem hor, horských scenérií a výhledů do údolí, čili byl omluven…“

Jak se na vaše horolezení dívala maminka?

„Tiše, chudák, trpěla, ale s otcem nic nesvedla.“

Máte nějaké vlastnosti po rodičích?

„Po tátovi jsem asi podědil lásku k přírodě a i když sám vážně namaluji, tak lásku k malování. Lépe řečeno k obrazům, které namaloval někdo jiný než já. A po mámě jsem asi nepodědil nic. Možná občasnou upovídanost.“

Mimochodem, měl váš tatínek rád písničky Banjo Bandu?

Tvářil se, že ano. Naše muzika mu asi nebyla zas tak cizí. I když se sám pokoušel hrát na piáno vážnou hudbu, měl rád písničky Voskovce a Wericha a předválečné trampské píničky. Ale zpočátku moje hudební aktivity rád neviděl, teprve když jsem dodělal vysokou školu, tak se s tím, že bude mít syna komedianta, smířil.“

Jak jste se vlastně v Banjo Bandu dostal ke skládání a zpívání?

„Bavilo mě hrát na banjo, bavilo mě secvičovat kapelu a skládat nové melodie - ale chyběly české texty. A tak jsem je začal mastit. V Banjo Bandu jsme byli všichni fandové tradičního jazzu a starého swingu… Když jsme se ale chtěli tímto stylem živit, musel někdo zpívat. Původně jsme měli vyhlédnutého našeho kamaráda malíře a bývalého bubeníka Olympicu Jeňýka Pacáka! Teprve když nebylo zbytí, začal jsem zpívat sám.“

Jste vystudovaný strojař. Znamená to, že jste manuálně šikovný?

„Jsem, ale při každé práci se zraním. Už jsem si prokopl krumpáčem nohu, propíchnul ruku nožem, ustřihnul jsem si pro banjistu důležitý poslední článek u prostředníku – ve Vojenské nemocnici mi ho naštěstí přišili. A také jsem při manuální práci zranil několik lidí, kteří byli v době mé činnosti nablízku. Bratrovi Martinovi jsem malém vyrazil oko, kamarádovi Švejdovi jsem vyrazil přední zub, spolužačce Pírkové jsem přerazil nos…. Prostě svou kvalifikaci dost využívám. Bohužel, nic z toho není vymyšlené a všem zraněným se tímto dodatečně omlouvám.“

Proslul jste jako vynálezce malířské antiperspektivy. Malujete dál?

„Jsem amatér a ten můj nápad s antiperspektivou byl jen žert. Kdybych dál dělal výstavy, mohli by se mí kamarádi, praví malíři domnívat, že jsem to myslel vážně. Maluji jen v případě, když si nějaký kamarád můj obrázek přeje. Ale snažím se tomu vždycky vyhnout. Víc to vidím, než to umím, a tak mi každý obraz dá strašnou práci. Ale nevylučuji, že se po devadesátce, až neudržím trsátko, k malování z nudy vrátím.“

Prý váš obraz má i dcera Mao Ce Tunga…

„To jsem si dělal srandu, chtěl jsem se jenom vyrovnat mému kamarádu Kristiánu Kodetovi, který prý má obraz v Bílém domě. Ale je fakt, že mých antisperspektivních obrazů se dostalo do zahraničí dost. Do Německa, Rakouska, Švédska a nejvíc asi do USA. Obraz Noemova archa, který jsem maloval ještě s akademickým malířem Myslivečkem, visí ve foyeru Bank of America v San Franciscu.“

Kromě antiperspektivy jste vynalezl jste hudební nástroj guitariano. Čím se vyznačuje?

„Ničím převratným. Jen vypadá jako kytara, ale najdete na ní všechno, co má běžný pianový syntezátor. Guitariano má tu výhodu, že na něj umí hrát, jen po malém přeškolení, muzikanti s kytarovou technikou.“

Prý ho úspěšně prodáváte i do ciziny…

„Mám americký a evropský patent, ale licenci jsem neprodal. Hlavně si ho kupují kytaristé, kteří chtějí hrát a zpívat sami v barech. Ze zahraničí se relativně nejvíc guitariano ujalo v USA, na jazzové univerzitě Berklee v Bostonu dokonce američtí studenti založili Společnost pro šíření guitariana v USA.

Nedávno jste oznámil, že se už cítíte v důchodu – znamená to že se necítíte nejlíp?

„Asi před půl rokem jsem se dal konečně do penze, vzhledem k věku na to už mám právo. Cítím se dobře, ale jen na občasné živé hraní pro naše fanoušky a na psaní knížek. Na točení v televizi a rozhlase se už cítím být unavený. Už nedělám ani rozhovory, ten s vámi je výjimkou.“

Unavený na hraní v televizi? Vždyť hrajete vleže!

„To asi narážíte na náš televizní seriál Noha 22, který jsem točil pro televizi Barrandov. Vleže se mi hrálo skvěle, Pitkin a Mrázek také byli moc spokojení. Domluvili jsme se, že když někdo během natáčení v posteli zemře, tak to s ním ještě dotočíme, aby manželka dostala honorář.“

Teď vydáváte v Supraphonu trojalbum vašich písní. Jsou na něm novinky?

„Možná by mě i bavilo dál skládat další písničky, ale nasekal jsem jich tolik, že už bych musel s nějakou novou sérií lézt lidem na nervy. Když jsme točili na Nově intelektuály nenáviděnou Čundrcounry show, musel jsem pro každý díl dělat tři nové věci! Z toho množství – bylo jich asi 250 - se vylouplo několik písniček, které celkem dobře fungují i na koncertech. No a tak na naše nové trojcédé, kde je 81 písní, jsme kromě starých vykopávek hodně těchto »čundrcountryovek« zařadili.“

Kdysi jste byl docela aktivní podporovatel ODS – Co ale říkáte trampotám české koaliční vlády?

„Je to nádhera! Zmatek, krize, hádky, intriky, korupce, lži, vzájemné osočování, jiné už to v demokracii nebude. Stejně jako džungle bude pořád stejná. Pořádek je jen v komunismu nebo ve fašismu. Já jsem radši pro binec v džugli než pro pořádek v koncentráku. Zeptejte se ekonomů, ale těch chytrých, že třetí cesta není.“

Co se chystáte dělat v prosinci, kdy se má podle mayské věštby nastat konec světa?

„Já už za život takových jistých konců světa prožil asi deset. Ale stejně se radši pro jistotu v prosinci posadím do hospody U mistra grilu v Dolních Měcholupech a dám si tam čerstvě vyloveného pstruha. Jeden věštec mi nedávno řekl, že jedině lidi z téhle hospody přežijí. A když ne, tak si dám aspoň ještě jednou tu jejich rybu.

Fotogalerie
6 fotografií

Ekonom s banjem

* Narodil se 7.února 1942

* Vystudoval střední průmyslovou školu strojní a VŠE

* Od počátku sedmdesátých let minulého století hraje a zpívá se skupinou Banjo Band

* Je autorem více než 400 písní, píše humoristické povídky, recesistické pohádky a scénáře, kreslí humorné obrázky a vtipy

* Televizním divákům je znám jako moderátor a spoluautor zábavných pořadů Čundrcountry show a Country estráda.

* Napsal - a se svými kamarády sehrál - i  televizní seriály Cyránův ostrov a Noha 22.

* S manželkou Evou (62) má dospělého syna Štěpána (32), s bývalou milenkou Jaroslavou syna Mikuláše (20).

* V minulých měsících se spekulovalo i o Mládkově rozvodu a jeho vztahu s herečkou Libuší Roubychovou (30). Mládek však tvrdí, že dál žije ve spokojeném manželství s Evou.

Mládkova pozoruhodná líheň exotů

Každý z nich má svoji nezapomenutelnou osobnost, každý z nich se do povědomí zapsal jako svého druhu exot. Všechny je přitom proslavil Ivan Mládek. Nebýt jeho, nebavili bychom se u koktajícího Pitkina, originálního tanečníka Pešáka, svérázného trumpetisty Gerendáše nebo u kreací Lenky Šindelářové.

Milan Pitkin (61): A… Vo tom to je!

Poprvé se objevil na obrazovce v roce 2000 v pořadu To je fór. Jakmile začal vystupovat s Mládkem, se kterým se poznal na zabijačce u své sestry, měl o slávu postaráno. „Je to fanatický vyprávěč vtipů, aby si mohl nějaký říct, je ochoten i zaplatit,“ říká Mládek.

Ivo Pešák (†66): Mistr tanečních kreací

Po konzervatoři hrál tři roky v symfonickém orchestru v Poděbradech jako klarinetista. Učil na hudební škole a pak šel k Mládkovi. „By to vášnivý pivař na odpočinku. Na otázku, kolik jich urazí za den, říkával: Dvacet, když nejdu večer na pivo,“ vzpomíná na kamaráda Ivan.

Ladislav Gerendáš (65): Sup s trubkou

Začal v Banjo Bandu hrát na počátku 70. let, předtím působil v několika kapelách hrajících tradiční jazz. „Je to geniální dixielandový trumpetista, i když abstinent,“ hodnotí ho kapelník. U Mládka se stal i populárním komikem, hrál v televizi (Studio Kamarád) i ve filmu. Senzační je jako hostinský - ve Třech veteránech („Musíte Edu omluvit. Je to prostý pobíječ much. Flájbój…“).

Lenka Plačková (36): Sweet Sue:

S naivním až tupým výrazem začínala jako Sladká Sue (Sweet Sue). Jejím poznávacím znamením na jevišti jsou tlusté brýle, které jsou s výjimkou malého průzoru v levém skle údajně zcela neprůhledné. Má syna Daniela (9) a dceru Lauru (7). Původně prý chtěla studovat medicínu, ale pak dala přednost hraní ve skupině Ivana Mládka, mateřství a čtení „Stmívání.“

Lenka Šindelářová (56): Kalamity Jane

Jedna z manželek Jiřího Dědka Šindeláře (†60) z Katapultu vystupuje s Mládkem převážně jako postava Kalamity Jane. „I když je dcerou dvou pilotů, nejraději se rýpe v zemi,“ říká o ní Ivan Mládek. S Šindelářem má syna Michala (29), rovněž muzikanta hrajícího na bicí. Provází Mládka nejen na jevišti, ale i v jeho televizních seriálech.