14°C
„Samozřejmě že byl cholerik, ale nebylo to každý den, jinak by se to asi nedalo přežít. Vrcholilo to zpravidla z neznámých důvodů právě o Vánocích,“ říká paní Kodetová, která si vztah svého muže k vánočním svátkům vysvětluje tím, že se jeho rodiče rozvedli a doma nebyla pohoda. „Když jsem s Jirkou začala žít, zarazil mě jeho vztah k vánočním svátkům. O jedněch Vánocích jsem zavedla řeč na to, jestli se mu tyto svátky vůbec někdy líbily. Nepřekvapilo mě, že o tom musel dlouze přemýšlet, než odpověděl. Pak si na jedny vzpomněl…“ vypráví Soňa Kodetová.
Faustovy Vánoce s čertem
Dědeček Steimar mu asi jako osmiletému nechal v dílnách Národního divadla udělat k Vánocům přesnou kopii Národního divadla. Se vším všudy, včetně obou opon a onoho známého nápisu Národ sobě. Na Štědrý den přivezli domů obrovitou bednu, ale děda teprve po večeři začal divadlo sestavovat. Asi za dvě a půl hodiny neustálého nadávání ho konečně dal dohromady. Z další bedny pak vytáhl loutky, a už tímhle byl prý velmi vyčerpaný a otrávený. Ale nakonec Jiřímu přece jenom slíbil, že mu zahraje – Fausta a Markétku. Rozsvítil malé refl ektorky, nechal vyjet obě opony, rozsvítil červené světlo, z jedné strany přišel Faust, z druhé dovedl na jeviště čerta. Čert zvolal: „Fauste, Fauste, dej mi duši!“ Faust odvětil: „Vyliž si prdel, čerte, čerte.“ A opony spadly. Děda už jen stačil říct: „Tak a mazej spát.“ Nikdo pak už nedal divadlo znovu dohromady…
Nejlepší by bylo oslavy zrušit
Soňa Kodetová zdůrazňuje, že její muž byl sice cholerik, ale svůj domov miloval. Ostatně jej dlouho společně na Točné budovali a vložili do něj všechny peníze navíc. „Jenže jsem velmi brzy pochopila, že ani u nás nebudou Vánoce pohodovými svátky klidu… Tak jsem každoročně bývala už dopředu velmi nervózní. Ono někdy stačilo v nepravou chvíli říct – teď zrovna nemám čas zdobit stromek – a byl oheň na střeše. Ne kvůli vlastnímu faktu, stromek byl jen zástupným problémem. Jediná v rodině, která chtěla svátky udržet, byla naše Bára. Zrovna tak narozeniny, různá výročí. Nebýt jí, myslím, že bychom všechny oslavy chtěli zrušit. Bára se dovedla na svátky doopravdy těšit,“ svěřuje se manželka Jiřího Kodeta.
Nakonec se vždycky pokazily
Jiří prý toužil po tom, aby svátky byly klidné. „Kolikrát jsem před svátky opatrně zabrousila na téma, jak bychom se měli všichni snažit, abychom měli pohodové dny. Souhlasil s tím. Přál si to. Jenže: Ať chtěl nebo ne, nakonec se nám každé Vánoce něčím pokazily.“ Přitom se na Vánoce těšil a strašně rád dával i dostával dárky. I když to prý nebyly nijak zvláštní nebo drahé věci, které pořizoval, ačkoliv nakupování nenáviděl. Kosmetika, knížky… Že jako dítě nepoznal sváteční pocit klidu a rodinné pospolitosti, s tím se zřejmě neuměl vyrovnat ani v dospělosti. Zajímavé bylo, že vždy po Štědrém dnu se uklidnil a byl velmi šťastný, že to má zase na rok za sebou.
Svátky bez stresu
Po smrti svého muže před šesti lety stihla paní Soňa vydat společně s novinářkou Alenou Šloufovou knihu Jiří Kodet o sobě a nyní pracuje na jejím pokračování. Dokonce také dokončuje studia na CEVRO Institutu – obor veřejná správa. Říká, že dřív na to neměla čas, protože její manželství bylo na plný úvazek. Vánoce teď prožívá bez stresu. „Bára s Pavlem (Šporclem – pozn. red.) bydlí v romantickém mlýně. Slavím Vánoce s nimi a jejich třemi holčičkami. Přijíždí i Pavlova maminka, která zpívá ve sboru, a tak nám rozdá zpěvníky s koledami a my se k ní přidáme. K tomu nám hraje Pavel na housle. Holčičky už také hrají na hudební nástroje, takže máme takové pohodové, klidné vánoční svátky…“
