Překvapilo vás něco, co by rády viděly letos pod stromečkem?
„Jejich přání mě velmi překvapilo, ne-li šokovalo. Chtějí páreček suchozemských želv! Což znamená vymezit v obývacím pokoji místo pro ten jejich želví obývák. To nám doma ještě chybělo!“
Vaše fenka Stella by ale určitě měla ze "suchozemských hraček radost", ne?
„No právě… Ale holky se Ježíškovi dušovaly, že se budou o želvičky starat, že je se Stellou skamarádí a že jim budou pravidelně čistit i terárium… Takže jim Ježíšek pravděpodobně udělá radost. Jestli ovšem vydrží sekat dobrotu.“
Jak vaše dcery píšou Ježíškovi?
„Mají tajnou schránku v kuchyni, kam hází svá kreslená přání.“
Manželka Ivana tam také hází lístečky?
„Nehází a to mě trápí. Ani nevyslovuje žádné přání.“
Proč?
„Když jsem jí kupoval módu, prý jsem se nikdy nestrefil, a že si některé věci, jako je třeba i parfém, musí žena kupovat sama. Jenže mě tak baví s láskou to vybírat!“
A jak to tedy vyřešíte?
„Věřím, že ji potěším dobře zvolenou knížkou.“
A co šperky, diamanty a perly?
„Nechce. A takových žen, které nechtějí šperk, je skutečně málo. Na druhou stranu, vybrat šperk a odhadnout jeho skutečnou hodnotu není vůbec jednoduché. Prodávají se sice krásné a drahé šperky, ale nemáte u nich žádnou jistotu v kvalitě. Dobré zlatnické práce zaručují jen staré šperky, ale ty moderní mladé ženy většinou nenosí. A na co by jim byly v sejfu?“
Vás těší obdarovávat, že?
„Ano, já rád dávám. A rád vidím, že jsem se s tím dárkem strefil, že jsem potěšil dobrým nápadem, nikoli praktickým dárkem.“
Nemáte rád praktické dárky?
„Nemám. Jako malý kluk jsem nedokázal skrýt zklamaný výraz v obličeji, když jsem od tetiček dostal měkké dárky – ponožky, kulich nebo šálu. A tetičky to hned komentovaly: To teď budeš potřebovat, Karlíčku, to tě krásně zahřeje a je to pohodlné. Já ale nadšený opravdu nebyl.“
Co pro vás Vánoce znamenají?
„Tradici, kterou celý život dodržuji a dodržovat i budu.“
A jak je vnímáte jako zpěvák?
„Jsem lyrický tenor, který si vždy hledal písně melodické, které měly poslání potěšit lidi. Proto jsem rád koncertoval o Vánocích. Stalo se zvykem, že u mnohých lidí tak trochu patřím k Vánocům.“
Naslouchají lidé hudbě v tento čas jinak?
„Úplně jinak. I když to je stejné publikum jako třeba v létě, nyní ale naladěné na úplně jinou, sváteční frekvenci.“
A vy jste na Vánoce také jiný?
„Ano. S tou vánoční náladou jsem vždycky navštěvoval všechny příbuzné, známé a blízké, které jsem třeba rok neviděl. Nejvíc jsem byl rozježděný právě na Štědrý den. Teď už to tak nedělám. Mám doma svoje holky, které chtějí, abych byl s nimi. A já to chci samozřejmě také.“
Jaké byly ty sváteční návštěvy, když jste byl ještě svobodný?
„Moc hezké a líbily se mi také v tom, že jsem všude i něco ochutnal. V poledne se ta naše branže občas scházela i v Klášterní vinárně, kam se šlo na šneky. Abychom se postili… Když ještě žil pan Werich, tak se u něho doma na Kampě v poledne sešli lidé, které měl on rád. Zval je na takzvaný polední šoulet a byl to pokaždé zážitek. Krásně se tam u těch husích krků plněných nádivkou povídalo. Potom jsem šel o dům dál...“
To ještě žili vaši rodiče…
„Ano. Večer jsem zakotvil u nich a potom zase odcházel za přáteli. A nikdy jsem nevynechal, většinou s přítelkyní, ani půlnoční. Po té často následoval kapr načerno, to byla půlnoční specialita. Tradiční jihočeský recept, který znám už od babičky – kapr s mandlemi, švestkami a rozinkami. Toho dělala výborně i první žena Karla Svobody Hanka.“
A písně o Vánocích?
„No ty musí být! Ale podle mého vkusu, ne zrockované nebo zjazzované. Buď jdu na rock, anebo jsou Vánoce. Jazz mám rád, ale k Vánocům nepatří.“
A stalo se vám někdy, že byste na Štědrý den nebyl doma?
„Jen jednou jsem nebyl doma a odjel s přáteli k moři. Na Maledivách jsem za to byl ale potrestán tsunami.“
Potrestaný? Za co?
„Hospodin řekl: Tohle ne! Tohle mně nedělej! Všude vyprávíš, jak Vánoce musí být doma v Česku v pospolitosti blízkých, a teď najednou vyjedeš do Indického oceánu pod palmu? Tak já ti teda ukážu!“
Jaké Vánoce byly nejhezčí?
„Když jsem měl na Štědrý den pohromadě všechny svoje čtyři dcery – kromě Charlotte a Nelly tedy také Lucku a Dominiku, která přijela z Finska. Vlastně jsem o tom dlouhá léta snil.“
Snil?
„No ano, snil. Dřív jsem coby starý mládenec tak trochu jako fór říkal: Vidím dlouhý stůl a u něho sedí moje početná rodina. Přesně, jak jsem to tehdy vídával v romantických filmech. A najednou tomu tak opravdu bylo! Měl jsem vedle sebe všechny své čtyři holky a jejich matky.“
Letos bude také velký stůl?
„Nebude. Dominika zůstane bohužel s přítelem ve Finsku. A je mi to velmi líto, měl bych ji tady opravdu moc rád.“
A Lucka má zase už svou rodinu a čeká vašeho druhého vnoučka…
„Ano. Má už svůj rodinný Štědrý den. Lucku ale samozřejmě s Ježíškem navštívíme.“
To znamená, že letos budete doma v pěti. Vy, vaše tři holky a tchyně Blanka…
„Ano.“
Dává vám rodina vůbec nějaký vánoční úkol? Anebo máte "holoubátka přímo do úst"?
„Mám úkol! A zásadní. Starám se o dramaturgii hudby. Kromě toho si navíc dávám záležet na vánočním stromě, který, a to zdůrazňuji, není umělý. K vánocům nic umělého nepatří! Rád na něm uplatňuji nové nápady. Někdy to má úspěch, někdy ne, ale já se neustále snažím o inovaci.“
Například?
„Vždycky se mi líbily obaly vánočních desek amerických zpěváků. Všude byly vánoční stromky tak typicky poamericku nazdobené a sladěné... Když jsem byl jednou v létě v New Yorku, dole v přístavu pod Wall Street je prodejna, kde se celý rok prodávají vánoční ozdoby. Najednou mi připadalo v tom červencovém horku velice vtipné nakoupit si v New Yorku jejich typické ozdoby. A tak jsem si domů dovezl všechny možné instrumenty: bubínky, trumpety, kytary, housle. A tohle teď s holkama věšíme dopoledne při koledách na stromek.“
Ivana s tchyní vaří, nebo se spolehnete, jak je teď stále modernější, na dovoz jídel?
„Nechat si štědrovečerní večeři dovézt? To bych urazil ženu, tchyni a šel proti všem svým rituálům. Navíc, tchyně Bláňa z Moravy umí kapra načerno fantasticky! Prostě jako od babičky. Jen mi nikdo nesmí přinést domů rybu živou. Nemohl bych povečeřet kapra, který už ve vaně dostal své jméno
