14°C
Undergroundový básník a historik umění Ivan Martin Jirous byl tento rok dvakrát v nemocnici. Naposledy v srpnu, předtím o Velikonocích. Rodina odmítala prozradit, co mu je. Jediné, co se vědělo, bylo, že měl Magor problémy s vředy. Že je ve vážném stavu, potvrdila před pár měsíci jeho partnerka písničkářka Dáša Vokatá.
Ivan Jirous byl signatář Charty 77 a výrazná postava undergroundu, odpůrce totalitního režimu v bývalém Československu, který v jeho vězeních strávil téměř osm a půl roku. Za své životní heslo považoval větu: "Jdu do bitvy teprve, když je prohraná." Svým způsobem života provokoval a vyvolával různé reakce okolí. Spousta lidí ho považovala za excentrického pomatence a alkoholika. "Já se tak necítím. Žiju sám se sebou v absolutním souladu. Já nemám žádný problémy, problémy se mnou mají jiní," říkal o sobě.
Česko přišlo o nejlepšího básníka, říkakají jeho kolegové
V Praze dnes zemřel básník a legenda českého undergroundu Ivan Martin Jirous,
Jirousovo úmrtí zasáhlo jeho kamarády a bývalé disidenty - exprezidenta Václava Havla a Františka Stárka zvaného Čuňas. "Zpráva o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil," řekl Havel.
Stárek s velkým pohnutím v hlase řekl, že i když se musí počítat vždy se vším, skon kamaráda ho zaskočil a nyní hýbe jeho emocemi. "Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka," podotkl.
Také Vladimír Drápal, majitel vydavatelství Guerilla Records, které se zaměřuje na undergroundovou hudbu, je přesvědčen o tom, že Jirousova smrt je velkou ztrátou nejen pro hudební underground, ale pro celou českou kulturu. Naposledy se s ním viděl v pátek v pražském Divadle Archa na akci Pocta českému undergroundu. "Jsem rád, že se toho ještě dožil, protože to byla pocta také jemu," řekl.
Éra Plastic people
Básník a publicista Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za sbírku Magorovy labutí písně.
Jirous vystudoval historii umění, nechtěl se však dát na vědeckou dráhu. Sám o sobě říkal, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let. Proslavil se však zejména prostřednictvím kapely The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny.
Pobyty ve vězení
V roce 1973 byl poprvé odsouzen, po propuštění uspořádal kromě řady ilegálních výstav a koncertů také dva "festivaly druhé kultury v ČSSR" (Postupice 1974 a Bojanovice 1976). V únoru 1975 napsal Zprávu o třetím českém hudebním obrození, klíčový text o kořenech a dosavadním vývoji české nezávislé kultury.
Poté následovaly další pobyty za mřížemi, jeho poslední věznění ukončila až milost prezidenta v listopadu 1989. Odsouzen byl celkem pětkrát, většinou za pobuřování. Ve vězení strávil celkem osm let, pět měsíců a tři dny.
Jirous, který pseudonym Magor začal používat v roce 1972 po jednom mejdanu (údajně jej tak poprvé označil hudebník Mejla Hlavsa), byl dvakrát ženatý. První manželkou byla básnířka Věra Jirousová, druhou malířka Juliana Stritzková. V druhém manželství se mu narodily dcery Františka a Marta a podle dostupných informací měl i nemanželského syna Daniela.
