14°C
"Kvůli téhle partě, které jsem dělal vedoucího ročníku, mě málem vyhodili z fakulty,“ vzpomíná Jan Přeučil. „Pořád vymýšleli nějaké recesistické kousky, což mě bylo sympatické, ale děkanátu nikoliv. Největšími tahouny party byly Eva Holubová a Jitka Asterová, velkým diskutérem byl Pavel Vítek a největším rozumbradou Karel Roden,“ říká Jan Přeučil, který prý velmi často používal větu: „Už mi za vás zase myli hlavu!“
Talenti i flamendři
„Nejlepší bylo, že nás chtěli po prvním ročníku vyhodit pro nedostatek talentu,“ vybavuje si vysokoškolské období Veronika Žilková. Petr Kracík, který studoval ve stejném ročníku divadelní režii, je však jiného názoru: „Oni nás nechtěli vyhodit za nedostatek talentu, ale za totální nepřizpůsobivost. Vždyť my jsme pořád někde flámovali!“ popisuje tehdejší nevázaný studentský život dnešní ředitel Divadla pod Palmovkou. „Oni opravdu dokázali cokoliv,“ vzpomíná na svou třídu Přeučil. Třeba když měli první čtenou zkoušku se soudruhem Dvořákem, což byl obávaný a velmi přísný pedagog, stáli tam všichni spořádaně a nehnuli ani brvou. Ovšem když jsem se přišel podívat na třetí zkoušku, seděla Jitka Asterová profesorovi na klíně a Ivanka Chýlková ho vískala ve vlasech.“
Čapek pod vlivem lahve
Čas byl hodně rychlý. Mejdany v noci, někdy i přes den. Na jedno studentské představení do DISKu přišel Karel Roden v tak podroušeném stavu s láhví v ruce, že nebyl schopen zřetelně artikulovat. A navíc celé představení sledovala komise ze Společnosti bratří Čapků. Vypadalo to tehdy na pěkný průšvih, ale i toto extempóre nakonec studenti ustáli. Verdikt komise totiž zněl: „Velmi zajímavě a avantdgardně pojatý Čapek.“ „Jejich absolvenské představení v roce 1985 bylo na tehdejší režim velmi odvážné,“ vybavuje si Přeučil. Herec Jan Szymik vzpomíná: „Hráli jsme Ledovou sprchu od Majakovského, kde jsme měli zpívat Internacionálu. A my to schválně zpívali o tón níž nebo výš. Znělo to naprosto příšerně.“
