Práce se zahradnickými nůžkami mu šla náramně, vždyť za několik minut s přehledem naplnil dva kbelíky. A kdyby ho producent Bobulí Tomáš Vican nenalákal na vynikající červený burčák, tak by byl snad schopný ostříhat celý řádek.
„Sbírání hroznů není jednoduchá práce. Chce to grif! Člověk musí pochopit, jak správně chytnout do ruky hrozen, který je často přirostlý na dráty,“ přiznal pro Blesk.cz nositel prestižní evropské filmové ceny Goya.
Nůžkami se oháněl teprve podruhé
Táborský přitom držel nůžky v ruce ve vinici teprve podruhé. Premiéru si odbyl právě při natáčení vinařských komedií, protože ani jako student na brigádě víno nestříhal.
„Byl jsem na chmelu, poslali nás tehdy i dvakrát na cibuli a taky na brambory. Tenkrát se tak moc nevinařilo, na výčepech byla vína jako Pražský výběr nebo Hodonínské slunce,“ zavzpomínal představitel podfukáře Kozderky.
Lepší pít méně vína lepšího než hodně patoků
A potvrdil, že díky jiskřivému moku se jeho vztah k Moravě za poslední roky výrazně utužuje, protože pochopil, že tam umějí dělat moc dobrá vína.
„Naučil jsem se pít dobré víno. A myslím, že to pochopila už i spousta Pražáků, že je lepší pít méně vína lepšího než hodně vína horšího,“ usmál se Miroslav Táborský.
Ten chodí v Praze na Spořilově do vinárny, již vedou vinaři z Lechovic na Znojemsku. U vína se totiž podle něj mluví jinak než třeba u piva a většinou je to prý hezké povídání.
