Jak se tak na vás dívám... Dal jste se na punk?

(směje se) „Ne, to je součástí role. Ve filmu Čtyři slunce Bohdana Slámy hraju pankáče. Je to příběh o obyčejných lidech, ale balancuje to na hranici nadpřirozena, tak jemně. Hraju tam přerostlýho vůdce party dětí.“

Šel byste do takového účesu dobrovolně?

„Mně nevadí krátký vlasy, jestli si mě pamatujete z Gymplu. Ale ten hořejšek jsem měl malinko kratší, to se mi líbí, tohle ne, není to pohodlný, leze mi to do očí. A ve filmu mám načesaný číro.“

A parádně modrý…

„Jo, pěkně namodro. Tohle, co teď mám na sobě, je civilní varianta. Když ráno ta moje postava ve filmu vstane, tak číro samozřejmě nemá, a když jde na pracák, tak taky ne, je ulízanej. Ale když pak jdeme do hospody, tak modrý číro.“

Fotogalerie
4 fotografie

Vy vůbec hrajete samé takové divné týpky! Možná proto, že nejste takový ten filmový fešák. Chtěl byste být hezoun?

„Ne (směje se). To je limitující, být hezoun. To bych určitě nemohl hrát třeba v Dětech noci nebo v Miliardářovi… Já jsem snad takový vzhledový střed, tak snad můžu hrát všechno.“

(Na stole zvoní telefon, omluvím se kamarádce, že dělám rozhovor, a zavěsím.)

„To se mi líbilo, jak jste teď mluvil, vy jste tak zjemnil! Kdo to byl? Kamarádka? Já si to myslel… Vy jste jako Vojťáno Kotek, pantofel jeden… (směje se) Mluvíme chlapácky, pak mu ta jeho zavolá a on hned něžným hláskem: Samozřejmě, miláčku, jo jo jo, přijdu, pa, pusinko…“ (směje se)

Když mluvíte o Vojťánovi… Jak s ním vlastně vycházíte?

„Nám se spolu dělá strašně dobře a to, že jsme se po Snowboarďácích a Rafťácích každý vydal jinou cestou, tak to nebylo z nějaké nenávisti. To vůbec. Logicky pak každý jako jedinec dostával zajímavější projekty. Prostě jsme se oddělili. Je to jeden z nejtalentovanějších kolegů, se kterým jsem pracoval. A když přijde na čas, tak opravdu pracuje…“ (směje se)

Jste kamarádi?

„Jo, třeba zítra spolu jedeme na výlet… Jsme s Vojtou hodně rozdílní, přesto si dobře rozumíme, něco tam asi je. A je to spíš o tom, že nemáme potřebu se tak často vyhledávat mimopracovně, protože spolu děláme dost často.“

Jak často se mimopracovně setkáváte?

„My se nevidíme pět dní v týdnu, ale tak jednou za měsíc. To je dobrý. To je tak akorát. (směje se) Vždyť on nesleduje fotbal ani hokej, co s ním?! Fakt špatný…“

To chápu. Nechybí vám někdy to davové šílenství z dob Snowboarďáků, kdy holky pištěly, kamkoliv jste s Vojtou přišli?

„Těm holkám bylo moc málo, kdyby byly starší… (směje se). Tak ať. Ale bylo to hezký období, o tom žádná…“

Takový známý a oblíbený ksicht jako vy, ten musí mít určitě úspěch u holek, přitom o vašich známostech není moc slyšet.

„Neměl jsem nikdy důvod medializovat svoje holky.“

Být známý, je to v tomto směru výhoda?

„Na takový to první seznámení určitě. A k baru nejdu proto, abych s tou holkou zůstal navždy, musí se z toho nejdřív něco vyvinout, musíte se vzájemně poznat, pak z toho něco může být. A jsem už taky dost ostražitý a dokážu si to, myslím, ohlídat…“

Je to sedm let, co jste mi básnil o své tehdejší holce Ivetce, jaká je to láska možná na celý život…

„Vy si ji ještě pamatujete?“

Samozřejmě… Máte teď holku?

„Mám, ale nemá cenu to nějak zveřejňovat. Řeknu jen, že je to studentka herectví a jsme spolu rok.“

Jiří o své přítelkyni moc mluvit nechce
Autor: Jindřich Starý

Klape vám to?

„Mně to vyhovuje a jí asi taky, když se mnou vydržela už rok.“

A co takhle rodina, dítě?

„To je hodně daleko, ještě pár let. O tom jsme se s přítelkyní ještě vůbec ani zmínkou nebavili.“

Hrajete na věrnost?

„Má to smysl se o věrnost pokusit. Vidím to kolem sebe, dějou se ty věci… Jak to říct. Když jdete do role, tak taky chcete udělat co nejlepší film. A musíte být připravenej, že se tam může něco podělat. A podobně vztah, to je vlastně projekt.“

Je podle vás rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou?

„Jasně, já jsem naprosto přesvědčenej o tom, že ženská nevěra je podstatně horší, než když ujede chlap. Tedy pro ten vztah. Ale když tohle někomu řeknete, pochopí to většinou špatně.“

Podle průzkumů prý 50 procent žen bylo někdy v životě nevěrných…

„Jak říkal už Oscar Wilde: Není žena věrná, která by nebyla své věrnosti syta…“ (směje se)

Wilde měl ve své době značné potíže s tím, že je čtyřprocentní, jak se vy snášíte s homosexuály?

„Přiznám se, že si s mnohými z nich moc nepokecám, mám ale i pár kamarádů. Přesto mi třeba není vůbec příjemné dívat na to, jak se dva chlapi líbají.“

Když se líbají dvě lesbičky, také se vám to hnusí?

„Jé, to vůbec, naopak, to se mi líbí. Nesmí ale obě vypadat jako chlapi. Jednou jsem byl v lesbickém baru a tam jsem měl dojem, že jsou kolem mě samí chlapi!“

Jste proti tomu, aby si homosexuální páry adoptovaly dítě?

„Tak proti tomu bych vůbec nic neměl. Homosexualitou se nedá nakazit. Ani pokřivit třeba tím, že vás vychovává jen chlap nebo jen žena. Já jsem strávil většinu svého mládí s mamkou a pokřivilo mě to nějak?! Myslím si, že jsem chlap každým coulem, jako že pivo, fotbal a holky… Proč jsem vlastně dal holky až na konec?“ (směje se)

Teď jste se prozradil…

"No, jsem alkoholik, co má rád sport a ženy… Občas.“

Jdete z role do role, odmítl jste někdy roli?

„Určitě, řekl bych, že jsem jich víc odmítl, než přijal. Byly to buď blbosti, nebo věci, jaké jsem už hrál. Ale přiznávám, že když jsem to odmítl, vždycky jsem věděl, že třeba za půl roku bude něco zajímavějšího, nemusel jsem to hrát za každou cenu. Ale samozřejmě, kdybych tu vidinu neměl, vzal bych i to, co jsem třeba už hrál. V posledním roce jsem měl hodně štěstí na super filmy, tak jsem mohl i něco odmítnout a jsem herecky dost rozežranej…“ (směje se)

To ale musíte být v balíku, co?

„Točením filmů u nás nezbohatnete. Když natočíte dva tři filmy ročně, tak můžete jakž takž žít jako střední třída. Takových herců u nás asi pět. Jinak jsou herci podle tabulek placený asi tak jako uklízečka. Lidi tomu moc nevěří, ale je to tak.“

Zažil jste už období, kdy jste musel vzít všechno, co přišlo?

„Ano, to asi občas potká každého herce. Měl jsem asi rok takové období, před Peřinama, nabídli mi Stahovák, divadlo, seriál Znamení koně, ač jsem předtím nikdy seriál nedělal, tak jsem si zkusil jiný věci. Potřeboval jsem to, tak jsem to všechno vzal. A nelituju ani trošku.“

Myslíte, že herečky u nás dostávají role přes postel?

„To určitě ne. U nás je těžké sehnat na film peníze, a když už je má producent pohromadě, tak neobsadí nějakou holku, co by mu to mohla podělat. Ani náhodou. V tomhle jsou čeští filmaři hodně profesionální… Kvůli deseti minutám dotyku sliznic, to by nikdo neudělal.“

Už jste se zmiňoval o filmu V peřině, který měl před pár dny premiéru, co je na něm tak zvláštního?

„Tenhle muzikál o dětských snech je výjimečný tím, že je to vlastně první 3D hraný fi lm v Evropě. A je to velká podívaná, něco jako dětsky střižená Mamma Mia!“