Váš obličej se nedávno díky reklamní kampani telefonního operátora objevoval úplně všude. Můžete jít vůbec v klidu ven na procházku, aby vás nikdo nepoznal?
„No... V klidu asi úplně ne. Mám ale takový triky, že si vždycky beru sluchátka, a když je zima, tak kulicha. Nebo brýle. Ty mi ale nesluší, takže si je neberu tak často. Ale nestěžuju si.“
Co vaše přítelkyně Veronika, nebojí se s vámi chodit ven, když vás hned každý pozná?
„To zase ne. Je to v pohodě. Občas chodíme ven, třeba do kina, kde mě shodou okolností taky vysílají v reklamě. Takže se nezbavím sám sebe.“
O Veronice jste se poprvé zmínil v soutěži Česko Slovensko má talent. Tehdy jste porotě řekl, že vás nechce. Pomohla tato hláška v tom, že jste se dali s Veronikou dohromady? Nebo jste se musel i potom hodně snažit?
„Znali jsme se už předtím, ale jenom trošku. Pak jsme se dali víc dohromady a teď spolu jsme. Takže určitě pomohlo.“
Předvádíte někdy svou vtipnou kouzelnickou show přítelkyni doma v soukromí?
„Ty bláho... Na to mám zase úplně jinou show. Ale co se týče kouzel, tak ne. To zkouším spíše na lidech. Ona by mi sice možná řekla nějakou kritiku, ale spíš se bojím, že mi všechno schválí. Potřebuju spíš vidět reakci od hromady lidí.“
Jaký je to vůbec pocit, vidět se venku každou chvíli na billboardu?
„Teď už to sundali, takže to není každý druhý. Když to ale viselo, tak hlavně kamarádi si stěžovali, že když jedou po dálnici, tak mě vidí furt dokola.“
Můžete prozradit, jaký byl honorář za to, že jste propůjčil reklamní kampani svou tvář?
„Já jsem na to vymyslel takovou rovnici. Když si vezmete druhé a třetí číslo svého rodného čísla, vynásobíte to šesti, odečtete váš normální plat, pak to vynásobíte šestnácti a přičtete plat svých kolegů, kteří sedí po levé a po pravé straně, tak vám vyjde zaokrouhlená částka mého honoráře na desetikoruny.“
Setkal jste se na ulici s nějakou negativní reakcí lidí, která byla hodně nepříjemná?
„To posílají většinou mailem mému manažerovi. On mi ale jen výjimečně něco přepošle. Nepřeposílá mi ale ani pozitivní reakce, takže já vlastně ani nevím, co si o mně lidi myslí.“
Kdy vůbec vás poprvé napadlo kouzlit?
„No v šestnácti. Viděl jsem v televizi Davida Copperfielda a tenkrát mě to nějak začalo bavit, tak jsem si sám vymýšlel a dělal kouzla.“
A jak vás napadlo k tomu přidat ztřeštěný humor?
„To bylo na jedné soutěži, kde jsem udělal omylem jeden vtip a lidé se tomu zasmáli. A mě začalo bavit to, že se lidi spíše smáli, než aby se divili, jak se ta kouzla dělají.“
A čemu se ti lidé smáli poprvé?
„Prdnul jsem si.“
Je celkem škoda, že nemáte vlastní televizní pořad, nechystá se něco?
„Něco se chystá. Bude to takový šílený pořad, ve kterém se objeví to, co dělám, tedy sranda a kouzla dohromady. Bude to dost interaktivní, natáčení bude probíhat na ulici s reálnými lidmi. Také se tam objeví veliké iluze a je i možnost, že nechám zmizet Jana Žižku.“
Kdyby se vám tak skvěle nevydařila dráha trapno kouzelníka, co byste dělal za zaměstnání?
„Já uměl dobře hrát na piano, takže bych hrál někde po barech. Nebo bych mohl trénovat tenis, hrál jsem ho asi dvanáct let a mám třetí trenérský kurz. Jelikož jsem vyučený zámečník, tak rodiče také chtěli, abych to dělal. Zkusil jsem to na tři měsíce, ale bylo mi řečeno, že se na to moc nehodím. Byl jsem při tom takový pomalejší.“
Prý jste byl teď poprvé v životě u moře?
„No, to je pravda.“
Letěl jste s přítelkyní?
„To právě ne. Letěl jsem s manažerem.“
Bál jste se letět?
„Nemám s tím žádné problémy. Turbulence sice nějaké byly, ale dalo se to zvládnout.“
Kde jste vlastně byli?
„Byli jsme v Egyptě v... Jak se to jmenuje... Říkám tomu Hangár.“
V Hurghadě?
„Jo! Hurghada!“
