9°C
Bojíte se stáří?
„Nepřemýšlela jsem ještě o tom. Jen když se podívám zpátky, tatínek byl moc nemocný, půl roku jsem ho měla u sebe doma. Měl Alzheimerovu chorobu, bylo to hodně smutné a náročné. Takže jsem se pod vlivem toho spíš obávávala, abych nebyla rodině na obtíž.“
Věříte, že by se o vás manžel Felix v případě těžké nemoci postaral?
„Já bych se o něj postarala určitě. Taky věřím, že by mě nenechaly napospas děti, protože byly u toho, když jsem se starala o tatínka.“
Vím, že jste byla dokonce kvůli těžké nemoci otce na genetických testech.
„Ano, chtěla jsem vědět, co mě čeká a čeho se mám vyvarovat. Člověk se dozví i to, co jíst a co ne. Je to velice zajímavé. Vím teď, že mi Alzheimer nehrozí, spadl mi kámen ze srdce, ale musím se zase dobře starat o své srdce a oči.“
Šlo vám dvakrát za sebou o život.
„Byla jsem loni na operaci krční páteře a k tomu se přidružila trombóza. Trochu mi to zpomalilo životní tempo. Napřed mi něco prasklo v okolí operační rány a plíce se mi zalily krví. Dusila jsem se. Podruhé to byla trombóza, ruka strašně bolela, otekla. Zachránili mě za minutu dvanáct, přinejmenším mi hrozilo, že ochrnu na polovinu těla.“
Byla jste někdy u kartářky? Viděla tam ohrožení života?
„Ano, byla jsem a byl to astrolog. Řekl mi, že v polovině života mi půjde o život. Měl pravdu, asi ve 33 letech mi pomáhali léčitelé i lékaři. Nebylo na mně vlastně nic vidět, ale měla jsem veliké vnitřní problémy. Nakonec jsem se z toho dostala, protože jsem si pořád říkala, že tady přece nemůžu toho malého kluka nechat samotného. A teď jsem po operaci taky navštívila astroložku a dozvěděla se, že datum operace bylo špatné pro jakýkoli zákrok.“
Ví se, že jste chodila s Michaelem Kocábem, s Jiřím Štaidlem (†30), vzala jste si Felixe Slováčka. Měla jste někdy chlapa běžné profese?
„Na konzervatoři jsme se do sebe zamilovali s Michaelem Kocábem a byl to hezký vztah. Felixe jsem vlastně ani za muže nechtěla, ale on si mě nakonec získal. Ale s kým se může člověk potkat v branži než s nějakým kolegou? Nejsme s Felixem první ani poslední.“
Jste spolu třicet let. Čemu vděčíte za to, že to vydrželo?
„Asi je to naše společná zásluha. Je to dílem tolerance a vzájemné lásky. Kdybychom mohli být bez sebe, tak už spolu třeba dávno nejsme.“
Změnila byste něco na svém manželovi?
„Starého psa novým kouskům nenaučíš. A člověk ani nemá právo někoho měnit. Můžu jen tolerovat jeho stinné stránky a radovat se z těch světlých.“
Natočila byste druhý film Vrchní, prchni? Včetně scény ve vaně?
„Je to skvělý film a nevím, jak by dvojka mohla něčím trumfnout jedničku. Navíc tady už není pan Smoljak (†78) a další lidé, kteří se na tom úspěchu podíleli.“
Museli vás k té slavné scéně hodně přemlouvat?
„Ladislav Smoljak se se mnou kvůli ní několikrát sešel. Napsal mi tu roli na tělo, ale nechtěla jsem na ni přistoupit. Nakonec se mi pan Smoljak zaručil, že to nebude nic ordinérního ani vulgárního a že na place nebude nikdo kromě pana Abrháma, jeho a kameramana. Tak jsem do toho šla, ale uhádala jsem, že budu mít pod šaty aspoň kalhotky. Když jsem pak scénu viděla, pochopila, jsem, proč na ní tak trval.“
Obtěžovali vás pak nějak fanoušci?
„Ani ne. Myslím, že jsem nezavdala příčinu. Měla jsem skutečný problém jen jednou, když mě pronásledoval psychicky narušený muž, kterého pustili z léčebny. Nějak ho vybudil film Smrt stopařek, ptal se mě, jaké to bylo, když mě škrtili a tak. I jeho matka mě pak varovala, že by mi mohl ublížit a nechala ho znovu zavřít do ústavu.“
Za ty roky, co hrajete pro děti, už můžete říct, jak se nejmladší generace mění.
„Nemění se ani tak děti jako doba. Je přetechnizovaná, všechno jde rychle kupředu. Děti už tolik nečtou pohádky. Hodně záleží na rodinném zázemí, na tom, jaký základ do dětí rodiče vloží.“
Kdy vás děti naposledy potěšily?
„Potěšil mě můj stálý divák Pepíček, který jezdí na pražská představení až ze Semil. Přijede si vždycky pro pusu. Přiveze mi nějaký dárek, který třeba namaloval.“
Děsí vás slovo babička?
„Nikdy jsem si nehrála na mladší, naopak v mládí jsem si ještě přidávala. Takže s tím označením nemám problém.“
Jak se chystáte na srpen a narození vnoučka?
„Těším se. Už zařizujeme s Felixem mladým byt. Bude to opravdu Felix Antonín. Antonín je skutečné křestní jméno mého muže, Felix je umělecká přezdívka. Viděla jsem ultrazvukový snímek, malý Felix si zatím cucá palec a pořád spí, takže z toho usuzuju, že půjde do rodu Slováčků.“ (smích)
