7°C
Nevyvedla ji z míry ani poznámka Libora Boučka o modelingovém zenitu, kterou přešla s humorem: „Považuji se za aktivní modelku, i když už jsem pamětník a patřím ke starší generaci. A musím přiznat, že teď jsem do Čech přijela nejen kvůli miss, ale také natáčet reklamu a tam ta moje role byla opravdu role modelky, takže ta práce mě živí a také baví.“
Vzpomínky na éru její největší slávy ale nejsou jen ty pozitivní. Přestože patřila mezi úzký okruh topmodelek, které na obálkách módních časopisů nahradily filmové hvězdy, byla zároveň tlačena do nákupu luxusního oblečení, v jehož ceně by se tenkrát v Čechách pořídilo nové auto nebo půl domu. To se jí jako šetrné dívce nelíbilo.
„Tenkrát jsem chodila na nákupy do jedné čtvrti, jmenovala se Barbès, tam byly takové ty trhy-hrabačky, kde si člověk za deset franků mohl vzít něco na sebe. Ale protože na druhé straně oblečení byla značka, moje agentura to viděla a řekla, že takhle to nejde, že za oblečení opravdu musím utratit nějaké peníze.“
„Vyřešila to tedy kompromisem: „Za peníze, které mi půjčila agentura jsem si koupila luxusní kabát a pod ním jsem měla vlastní oblečení, minisukně z Maďarska a tak.“
Dlouho se jako modelka necítila a to, že byla v zahraničí dlouho známější než doma, ji netrápilo: „Mně anonymita nevadila, já jsem ani nikdy po slávě netoužila. Většinou, když se mě třeba v letadle ptali, jestli jsem modelka, tak jsem říkala, že ne, že jsem studentka.“
Podle toho taky vypadají pořady, když je moderují zakomplexovaní, anebo zfetovaní lidé. 
