Český Yul Brynner se skutečně chová jako jeden ze sedmi statečných. „Nejsem zvyklý se vzdávat, zároveň se snažím být ale pokorný a smířený s tím, že konec může být každou minutu. Proto žiji ze dne na den a raduji se z každého nového rána,“ řekl Navrátil Blesku.
Dnes a denně bojujete o život. Dokáže takový člověk vůbec vnímat Vánoce?
„Stoprocentně dokáže. Tím jsem si jist. Já se na ně dokonce moc těším. Budu je slavit natřikrát. Se synem, potom s rodiči jeho ženy a ve finále se všemi svými dětmi. Vánoc se opravdu nemohu dočkat. Rád se dívám pravdě do očí. Možná i proto, že je beru jako svoje poslední. Chci je mít ale šťastné a veselé…“
Jak to myslíte?
„Život je dar a člověk by si ho měl vážit. Každý den bychom si měli ten svůj život hýčkat, radovat se z něho a prožít ho, jako kdyby to bylo naposled.“
Na Onkologickém oddělení 1. VFN vám ale při poslední návštěvě řekli, že vaše výsledky jsou dobré…
„To ano. Zároveň mi ale sdělili, že na tomto našem světě jsem jenom kvůli chemoterapiím, kterých mám zase sebou už 17.“
Takže už žádná další?
„Ale kdepak. Nic neskončilo. Dál na ně budu chodit každých 14 dnů.“
To musí být nesmírně vysilující…
„A je. Jeden den ležíte v nemocnici a kape to do vás. Další dva dny můžete sice normálně fungovat, ale nosíte při sobě takovou bombičku s gumovou hadičkou kolem krku, kterou vám do těla proudí živiny. Je to velmi nepříjemné. Bojíte se, abyste o něco nezavadili a neodpojili se.“
A s tím chodíte i ven?
„Ano. Zrovna včera jsem zavítal na chvilku na ve-čírek Ulice. Nova mě tam dovezla i odvezla. Já tam mohl být ale jen chvilku. Mám oslabenou imunitu a něco chytit by pro mě bylo smrtelné. Na dnešní večer se moc těším, protože se mohu už té bombičky zbavit.“
A co budete večer dělat?
„Rehabilitovat, cvičit. To musím každý den. Mám obrovský úbytek svaloviny. To svinstvo z chemoterapie vám žere svalovinu, bere vodu z těla, ničí vám hlas…“
Práci jste tedy už nadobro vzdal?
„Já jsem připraven na okamžitý konec, nikdy nic ale nevzdávám. Třeba ale bude někdy líp a…“
A?
„A do Ulice se znovu vrátím. Vážím si moc toho, že moje postava je tam chtěná. A vážím si dramaturgů a dalších tvůrců, že se mě i přes moje veškeré problémy, nechtějí zbavit. Snad jim můj zdravotní stav dokáže vyjít vstříc.“
