Matušková: Bez Waldemara se zpěvu bojím

Důstojné místo posledního odpočinku Waldemara Matušky. (autor: Jiří Hadač)

29. května 2010 ● 05:00

Zpět
na

Roční výročí smrti Waldemara Matušky (†76) je pro jeho ženu Olgu Matuškovou (62) velmi bolestné. Vdova po zpěvákovi se stesk snaží zahnat prací. Jak Blesk zjistil, z Floridy, kde zítra zapálí svíčku za manžela, dojednává poslední pokyny k připravované vzpomínkové akci na pražském Slavíně. Právě tam odpočívá její manžel a přesně po roce, 18. června, jeho hrob ozdobí zbrusu nový náhrobní kámen od přítele Kristiana Kodeta. Matušková ale pro české publikum chystá i jedno překvapení…

Olinko, jak strávíte neděli?

„Doma na Floridě a smutně. Zapálíme Waldemarovi se synem svíčku a zavzpomínáme si. Vzpomínat bez slz ještě vůbec nejde. Že čas všechno spraví, na mě pořád neplatí.“

Za pět dnů už budete ale v Praze. Zůstáváte na to zítřejší smutné roční výročí záměrně v USA?

„Ano. Byli jsme tu moc šťastni a Walda tady také zemřel. Poslední rozloučení zase bylo v Praze, takže letím do Prahy dřív, abych to všechno stihla.“

V ten den také konečně položíte na Waldemarův vyšehradský hrob náhrobní kámen?A kdo bude přítomen? Syn, kamarádi?

„Waldík určitě ne. Musí zůstat na Floridě kvůli práci. Určitě přijede syn Mirek a dobří přátelé, známí i anonymní.“

Proč jste svěřila návrh náhrobního kamene malíři Kristanu Kodetovi?

„Kristian se znal s Waldemarem od 16 let. Byli to velcí a dobří přátelé. Poprosila jsem ho o to, protože jsem si myslela, že dobře znal Waldemarovu duši, a tudíž to zvládne nejlíp. A taky že ano.“

A proč to trvalo celý rok?

„Chtěla jsem úplně to nej nej. Kristian udělal také spoustu návrhů. Tenhle poslední nás ale s Waldíkem vzal za srdíčko. Ten nenápadný náznak siluety s kytarou, to je přesně ono, co by se Waldovi líbilo.“

Jak dlouho v Praze pobudete?

„Tři neděle. Mám tu různé zařizování. Nejdřív budu u kamarádky a potom u Kristiana v Praze. Musím taky v Turnově pohřbít maminku.“

Dům po rodičích na Babě se vám už podařilo prodat?

„Ještě ne. Ještě ne, ale nějaké nabídky už máme.“

A co rekonstrukce vašeho floridského domu, kterou jste započala s Waldemarem. Hotovo?

„Ještě ne, ale činím se.“

Poprvé po roce se chopíte na pódiu mikrofonu. Kde to bude?

„Na dostihovém závodišti v Chuchli 17. června, kde chce rádio věnovat hodinu vzpomínce na Waldemara. Požádali mě, abych tam vystoupila s K.T.O. To jsem odmítnout prostě nemohla. I když…“

I když…?

„Mám strach. Nikoli ale kvůli hlasu či zpěvu. O to nejde. Bojím se toho duševního pocitu, který mě přepadne. Na Waldemara vzpomínám den co den a každou minutu. Když si ale uvědomím, že to je už skutečně rok, co tu není, a jak rychle to uteklo, je to šílené. A vylézt bez něho na pódium se mi zdá nepředstavitelné.“