Jakých bylo těch posledních 20 let v soukromí? Dělal muzikály pro slávu, nebo pro peníze? Jak bojuje s krizí středního věku?

Vaše první slavná role byl Ježíš v Jesus Christ Superstar. Jak na ni vzpomínáte?
„Rád, bylo to krásné čtyřleté období. Je to legendární rocková opera a nám se podařilo tuto legendu potvrdit. Byla tam spousta skvělých rockových muzikantů a naše životy byly provázaný i mimo jeviště. Hlavně v divadelním klubu, kterýmu jsme říkali Pitevna.“

Muzikálům jste věrný do dneška...
„To ano, třeba s Excaliburem oslavíme v listopadu šestileté výročí od premiéry a pětistou reprízu. I když to ze začátku nevypadalo tak úspěšně. V dnešní době je to úctyhodnej počet.“

Muzikály se občas ale berou jako podřadný žánr, stejně jako v herectví nekonečné seriály.
„Tak já si myslím, že záleží na tom, jak to kdo vnímá... Pokleslej žánr... Stejně jako v každém jiném oboru, i muzikály se dělí na ty dobré a na ty méně povedené. Já mám ale zaplaťpánbůh možnost si z nabídek vybírat. A když jsem přesvědčený, že to chci dělat, tak to teprve dělat jdu, a to na sto procent. Některé věci se dělají i na úkor komerčního dopadu, ale mohl jsem tak pracovat s hodně zajímavejma lidma. Pokleslý žánr, nepokleslý žánr, dělám to už šestnáct let. A nebudu se tajit tím, že moje prvotní impulsy byly spíš v té finanční rovině. Někdy během těch let jsem musel dospět k názoru, že pro peníze se to dlouhodobě dělat nedá. Baví mě to.“

Konec legendy: Střihavka bude naposledy Ježíšem >>

Se svou ženou jste už dvaadvacet let, což v dnešní době už není úplně časté.
„Nečekejte ode mě žádné manželské recepty. Jsme dva lidi, kteří se mají rádi, a oba jsme měli štěstí, že jsme narazili právě na sebe. To, že nám to klape, je jen o tom, že se máme rádi. To je celý. Já jsem se prostě zamiloval a drží mě to do dneška. Máme skvělej vztah, mám krásnou zdravou rodinu. Jsem šťastnej a nepřemejšlím nad tím, proč to tak je. Definici správnýho vztahu vám neřeknu.“

Žárlila někdy vaše žena na přívaly fanynek?
„Nevím, jestli někdy během těch dvaceti let žárlila. Možná taková chvíle nastala, ale nikdy mi to nedala najevo. Rozhodně jsem doma nikdy neměl žádnou žárlivou scénu. Náš vztah je plnohodnotnej a myslím, že dobře věděla, že k tomu nikdy neměla důvod. Ví, co tahle práce obnáší, a je natolik inteligentní, aby to pochopila.“

Máte dvě dcery, jedné je dvacet, druhé čtrnáct. Jak jste mezi muzikály, koncerty a nahráváním desek zvládal výchovu?
„Je pravda, že byla období, kdy jsem na ně neměl tolik času, jak bych si představoval. Nicméně myslím, že jsem stejně plnohodnotným rodičem jako jejich matka. Nikdy jsem je nezanedbával. Práce je naštěstí trvale dost, ale nikdy to nebylo na úkor rodiny. Jako otec jsem se jim vždycky dostatečně věnoval.“

Jak jste se dostal k hudbě? Spousta lidí vás zná až z Ježíše.
„Hudebně jsem se projevoval už od malička a vždycky jsem chtěl hrát na kytaru. Jak už to tak ale bývá, v mý první rockový kapele měli místo jen za mikrofonem, a tak jsem to vzal. To, že jsem zpěvák, byl takový přirozený vývoj. Nicméně před Ježíšem už jsem za sebou měl pětileté profesionální působení v Motorbandu a BSP, desky i spoustu koncertních šňůr.“

Napadlo vás někdy, že jste si měl vybrat nějaké klidnější povolání, než je rocker?
„Hudba je můj koníček a nesmírně mě baví. Mluvit v souvislosti s hudbou o zaměstnání je v mém případě trošku zavádějící. I v jiných povoláních jsou okamžiky, kdy si člověk říká, že by možná měl dělat něco jinýho. Stejně tak to občas potkalo i mě, ale byly to vždycky jen takový chvilkový chmury. Hudba mi přináší hlavně radost a zábavu, byl bych sám proti sobě, kdybych chtěl dělat něco jinýho.“

Chtěl jste tedy být slavný?
„To je zajímavá otázka. Když jsme zakládali naše první skupiny, tak nikdo z nás neměl motivaci bejt slavnej, ale zahrát si a dostat do hudby nějakou energii, názor. Hrát na koncertě, před lidma, s dobrým aparátem a světlama, to byla ta motivace. Sláva pro nás tenkrát nebyla to hlavní.“

A dnes?
,,Já jsem si svých tří minut slávy užil, míra mé popularity je ve fázi, která mi vyhovuje. To znamená, že za těch dvacet let na scéně mám svůj okruh fanoušků, kteří mi dostatečným způsobem dávají najevo, jak je to s tou mojí slávou.“ (smích)

Je vám 44 let, to už má řada mužů krizi středního věku, chytá je druhá míza. Co vy?
„Myslím, že krize středního věku nepostihuje jenom chlapy. Zatím se mi, musím zaklepat, jakákoliv krize vyhnula. Je to asi taky tím, že jsem teď vyrovnanej, spokojenej a nemám potřebu si každý ráno uvědomovat, kolik mi je a co mě ještě čeká a nemine. Z tohohle pohledu jsem zatím nezasažen.“

Máte ještě nějaký životní sen?
„Vydávám teď svoje best of s podtitulem Dvacet let na scéně. Nechci, aby to znělo teatrálně, ale mám pocit, že jsem si svý sny splnil a jsem šťastnej člověk. Chtěl jsem dělat muziku a tu celej život dělám. Zahrál jsem si se zajímavejma lidma, mám za sebou spoustu krásnejch koncertů ať už v halách, nebo malejch klubech. Jsem rád, že mě to drží a baví. Se svou novou kapelou Leaders! hraju tři roky, jsou to hodně mladý kluci a ty mě neuvěřitelně nabíjejí energií. A když mám stavy, že už to nikoho nezajímá a že už jsem starej, abych se vláčel na koncerty, tak mě přesvědčí, že ne a že to za to pořád ještě stojí. Soukromý sny sním dál a snažím se je naplňovat. Konkrétní ale nebudu, protože ty si sním jen sám se sebou a plním si je taky sám se sebou.“