„V první chvíli jsem si řekl, že to znamená na odchodnou. Že končím,“ přiznal autor nesmrtelných komedií jako Marečku, podejte mi pero! a Na samotě u lesa. „Dotyční ocenění se přece na jeviště pro cenu většinou přibelhají o holích nebo je rovnou musejí přinést. Pak by ale tu cenu za přínos měli odevzdat těm, co je přinesli,“ žertoval Svěrák. Blesku pak v zákulisí poskytl rozhovor.

*Nikdy jste ke svým úspěšným komediím nepřiřadil dvojku. Nenapadlo vás natočit Vrchní, prchni 2?

„Skoro u každého filmu, který se povedl, přišel někdo s otázkou, proč neuděláme dvojku. My jsme se s Láďou Smoljakem zamysleli a došli k tomu, že dvojka by byly jen výškrabky, zbytky. Do té jedničky vždy dáme to nejlepší, co uznáme za vhodné. Zbytek vypustíme.“

*Ani když vidíte svůj film s odstupem let, tak se vám nevybaví, tady jsem mohl přidat tohle, protože to je zajímavé?

„Spíš se mi stává, že si řeknu, tohle by tam být nemuselo.“

*Jak se nyní cítíte, když jste oceněn za celoživotní přínos české komedii?

„Cítím smutek, připadá mi to jako cena na konec. Vždy, když ji dostával někdo jiný, říkal jsem si smutně, až na mě dojde řada, to bude blbý.

*Která cena by vás tedy potěšila?

„Potěšila mě každá, která v sobě neměla takové to, už udělal, co mohl, a tak ho oceníme.“

*Co nového plánujete se synem Janem?

„Teď právě vůbec nic. Takže vidíte, že ta cena je přece jen na odchodnou.“

*Vždyť vás úspěch Vratných lahví musel hodně zahřát.

„Vratné láhve mě tak vyčerpaly, že mě představa dalšího scénáře v deseti předložených verzích děsí!“

*Máte ještě nějaké neprobádané prostředí?

„Mám teď chuť psát povídky. Navíc je moc zbytečných akcí, které mi plní diář. A taky hraju v Divadle Járy Cimrmana.“

*Co plánujete s Cimrmanem? Naznačoval jste, že už přece jen máte svůj věk.

„Ano, nám zakladatelům je přes sedmdesát a našim elévům přes padesát. Ale odchod Járy ani zánik divadla neplánujeme, necháváme to osudu.“