Neunáhlila se, když si s vedoucím výroby jedné brněnské strojírenské firmy pořídila dítě po tak krátké době? A jak se jako novopečená maminka uživí?

Několik let jste neměla přítele. Čím vás ten současný přesvědčil, že on je ten pravý?

Nevěřím v lásku na první pohled, věřím spíš v poznávání se. Úplně v prvopočátku mě zaujal jeho hluboký hlas. Ale to byl jen jeden z prvních impulzů. Vždycky potřebujete čas, abyste se seznámil s vlastnostmi toho druhého. A já zjistila, že je nejen sympatický, ale že má skvělý smysl pro humor, že vyznává když ne stejné, tak velmi podobné hodnoty jako já. Všechno to začalo zapadat dohromady, až jsem si poskládala takový kvalitní obraz.“

S přítelem Radkem Vonešem Ilona chodí necelý rok
S přítelem Radkem Vonešem Ilona chodí necelý rok
Autor: Blesk - Martin Mithofer a archiv Ilony Csákové

S přítelem Radkem Vonešem Ilona chodí necelý rok

Váš přítel bydlí v Brně, vy v Praze. Už víte, kdo se kam bude stěhovat?

„Zatím ještě pendluju a kde zůstanu, to vám ne řeknu.“

Teď nemáte skoro žádné pracovní závazky. Co vás bude živit?

„Za prvé mám nějaké peníze samozřejmě našetřené, a pak taky na ten život nebudu sama.“

Miminko bylo plánované, nebo to byla náhoda?

„Já jsem miminko chtěla už dlouhou dobu, ale mít dítě za každou cenu s kýmkoliv, za to mi to nestálo. Vždycky jsem chtěla, aby moje dítě vyrůstalo v takovém vztahu, který by mu nabídl všechno. Radek na tom byl dost podobně jako já a s životními zkušenostmi jsme najednou věděli, že chceme, aby ten druhý byl rodičem našeho dítěte.“

Jaký byl váš první pocit, když jste zjistila, že jste těhotná? Bylo to štěstí, nebo překvapení?

„Byla jsem všechno dohromady. Byla jsem vykulená, šťastná… Nevěřila jsem v tu chvíli vlastním očím, musela jsem těhotenských testů vyzkoušet několik. Nemohla jsem tomu věřit. V ten okamžik se mi změnil úhel pohledu na všechno. Začala jsem v tu chvíli žít pro to, aby všechno dopadlo dobře.“

Váš přítel byl první, komu jste to řekla?

„On byl tou dobou v Austrálii a měl zrovna vybitý telefon, tak jsem mu poslala aspoň zprávu. Trvalo několik hodin, než se mi ozval zpátky a mezitím už jsem to řekla i mámě a přítelkyním.“

Jak se liší těhotenský den od těch normálních?

„Naprosto zásadně! Začnete funět, v tom pokročilejším stadiu těhotenství jste taky dost neohrabaná, začnete jinak myslet, protože tělo produkuje hormony štěstí a blaha. Priority se změní, jste na sebe opatrná, aby se miminku nic nestalo, hlídáte se, co jíte, aby bylo všechno v rovnováze. Když jsem dřív někde potkala obchod s věcmi pro děti a maminky, pořizovala jsem něco kamarádkám. Teď je systematicky vyhledávám. Všechno se obrátí, všechno je naruby. Víc odpočíváte a spíte.“

Ženám, které otěhotní až v pozdějším věku, se stává, že 'zblbnou' a nemluví už o ničem jiném než o dítěti. Nebojíte se toho?

„Na strach jako emoci jsem měla dost jasný názor, ještě než jsem byla těhotná. Strach je stagnace, nikam vás neposune, k ničemu vás neinspiruje. Takže já strach nemám. A víte co? Já nevím, co bude. Když zblbnu, tak zblbnu. Holt některé zblbly a některé ne, já nemůžu spekulovat, co se stane! (smích). Já se na to miminko tak hrozně těším, že se budu asi zaobírat vším možným, co se týká světa dítěte.“

Ve vašem věku už těhotenství může být rizikové. Máte nějaký speciální režim?

„Těhotenství mám naprosto bezproblémové. A i když už věkem spadám do rizikových těhotenství, nepřipadám si tak, je mi skvěle. Lékař mi doporučil, abych nikde nepřetahovala síly, takže jsem většinu pracovních aktivit omezila. Poslední koncert jsem měla teď na festivalu v Karlových Varech a musím říct, že levou zadní už to nebylo.“

Kolik jste zatím přibrala?

„Šestnáct kilo, teď se mi přičítání na chvíli zastavilo, ale ono zase začne. Počítám s tím, že to bude tak dvacet kilo. Já hodně zadržuju vodu, jsem celá ta ková odulá, ale maminka a sestra to měly stejně. Ale už se těším, až se konečně vejdu do bot!“

Bojíte se porodu?

„Já na to nemyslím, ale je možné, že až přijde den D, tak se to stane. Asi tam bude taky Radek, on by chtěl a já mu v tom bránit nebudu. Zatím neřeším věci, které není třeba. A už vůbec ne strachy. Ale žádným alternativním způsobem to nebude.“

A bude se miminko jmenovat po vás nebo po tatínkovi?

„No, Ilona ani Radek to nebudou. A příjmení bude mít po tatínkovi.“