Tím ale rozhodně nebyl vždycky. Dnešní milující partner a vzorný tatínek totiž kdysi býval pořádný proutník.

Nedaleko Brna máte biofarmu s ovcemi, jste známý svým alternativním způsobem života. Jak to jde dohromady s prací pro komerční televizi?

Ona je to spíš chalupa, u které máme zvířata. Je potřeba říct, že ovce jsem měl samozřejmě dřív než komerční úspěch. Jsem workoholik a aktivní člověk, u mě už je to skoro nemoc. Jsem megaloman a ovce jsou jediný můj koníček, který jsem ještě nebyl nucen přeměnit v byznys. Dohromady to moc nejde, ale o to víc mě to vzrušuje.

Vy sám se na televizi díváte?

„Televizi nemáme, ale když přijedu k rodičům, cvakám a přepínám. Doma na to ani není čas. Taky jsem dřív byl ten »Umělec« a myslel si, že všechno změním a nic komerčního dělat nebudu. Když se dnes bavíme s kolegy, kteří ještě nevyrostli z umělecké puberty, jak já tomu říkám, vždycky jen si pomyslím, že si o tom popovídáme, až dostanou podobnou nabídku jako já. Svoji práci mám rád.“

Dočkal jste se kvůli ovcím a biostravě taky výsměchu?

„Ale tak samozřejmě. To je takové to »no jo, zdravý věci, to není nic pro mě«. Jdete do divadla a tam potkáte souseda. A on v reakci na vás říká »to my normálně do divadla nechodíme, to není nic pro nás«. Přitom, co je na tom špatnýho? V Čechách je to zřejmě typické. Třeba táta si přede mnou zeleninu nedá. Prý je to jak pro králíky. Ale co je špatného na jezení zeleniny?“

A kam až chcete v té ortodoxnosti pokračovat?

„Já ale nejsem ortodoxní! Je pravda, že to graduje. Nejdřív to byla touha bydlet na venkově, pak přišlo dítě a relativně alternativní porod a stravování… Nesmí se to přehánět, člověk se z ničeho nesmí zbláznit. Ono i to bio je už komerční záležitost – takový bioboom. Ale je fajn vědět, že člověk nebude v háji, až odpojí elektřinu, že nebude v háji, až odpojí plyn. A není to sci-fi , už se to taky stalo.“

Utrácíte rád za drahé věci?

„Teď zrovna jo, protože si říkám, že i cena může odrážet některé hodnoty. Ať už je to značka nebo druh výroby, tedy bio či fairtrade.“

Považujete se za snoba?

„Sám sebe ne, ale nikomu bych neupíral, kdyby si to myslel. Jsem tváří oděvní fi rmy a hodinek, to člověka ovlivní. Taky to ve mně změnila Ošklivka. Prostě mi není jedno, jak vypadám. Krokodýla ze žužu přes rameno a roztrhaný sáčko po tátovi už nenosím. Pocit »pohrdám majetkem a cítím se být nezávislý « už je za mnou. Naskočil jsem do vlaku, který mě tak trochu pohltil. Tyhle příležitosti nečekají. Buď se jich chopíte, nebo už nemusí nikdy přijít.“

Vypadá to, jako byste se svou ženou byl odjakživa. Byl jste na střední škole proutník?

„Byl. Manželka mě, myslím, hodně změnila. Mám poměrně bujarou minulost a jsem rád, protože už mi nemá co chybět a nepotřebuju nic dohánět. Já se tomu dneska směju, ale řádili jsme hodně.“

Využíval jste toho, že jste pěkný chlap?

„No tak určitě. Já jsem rozhodně nebyl charakterní milovník. Dělali jsme věci, za který bych se dneska možná i styděl. Už je to ale víc než půl života za mnou.“

Jaké věci?

„Byli jsme ta partička, která vyrážela, obrážela a zarážela a odcházela hned záhy. Měli jsme klub SDZ – stáhnout, dát to, zatáhnout. Měli jsme dokonce takovej domeček, a říkali jsme mu Southfork. Bylo to hrozný, když nad tím dnes přemýšlím. Začali jsme brzo a naštěstí většina z nás s tím taky brzo skončila.“

Co na to vaše žena?

„Ta mi jasně naznačila, že o tomhle už nechce slyšet, že jsem to velmi rychle pochopil. Jsem jí věrnej a jsem na to hrdej. Protože i ve chvíli, kdy jsem zjistil, že bych třeba nemusel být věrnej, tak mě to tolik překvapilo, že jsem byl věrný i nadále. Jsem na to prostě hrdej. (smích)“

Taky jste kdysi zakládal hiphopový časopis a dnes slavný festival Hip Hop Kemp. Jako gangsta se zlatými řetězy nevypadáte.

„Dneska už se ani jednomu z časových důvodů nevěnuju. V autě hip hop poslouchám pořád, nikde jinde už na to čas nemám.“

A jsme zase u toho – komerční hudba, jako je hip hop, a k tomu vaše ovce... „Jenže v době, kdy jsem já začínal s hip hopem, to bylo úplně jinak. Tehdy byl hip hop underground a já byl ten, kdo říkal, že jsou to ti básníci ulice, a obětoval vlastní kapesné. Dneska je ta hudba jinde, je mnohem oblíbenější. A taky je v tom spousta drog, kterýma se dřív opovrhovalo. Ale letos na Kemp zase jedu, i když jen jako fanoušek.“

Lukáš Hejlík se narodil 27. ledna 1980 v Mostě. Jako střední školu vystudoval obchodní akademii, poté navštěvoval Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. Postupně prošel angažmá v divadle v Českých Budějovicích, v současné době hraje v městském divadle Brno a hostuje v Opavě. Je zakladatelem hiphopového časopisu Bbarák a festivalu Hip Hop Kemp stejně jako divadelně-literárního seriálu LiStOVáNí. S manželkou, slovenskou herečkou Veronikou Senciovou, má dvouletou dceru Kláru.