První ranou do obličeje, kterou po návratu do vlasti chytil, byl fakt, že neměl kde bydlet. Po příletu ho ubytovali v hotelu Alcron a Matuška si připadal jako cizinec.

Když se vydal na Obecní úřad Prahy 1, aby obnovil trvalý pobyt na Václavském náměstí 37 v nádherném půdním bytě, který zrekonstruoval, úřednice mu řekla: „Pane Matuška, moc ráda vás vidím. Musíte se ale přihlásit jinde. Váš byt má František Janeček a musíte se s ním nejdřív dohodnout, aby se vystěhoval,“ sdělila mu.

Druhá rána přišla, když Občanské fórum odmítlo 10 tisíc dolarů, které jim Waldemar s Petrem Kratochvílem z emigrace přivezli. „Poslal nás do háje hudební kritik Jiří Černý. Walda byl z toho úplně ztuhlej,“ potvrdil Kratochvíl a pokračoval: „Peníze jsme dali na dětskou onkologii. Jaké ale bylo rozčarování, když nás pan Černý a spol. osočili, že jsme je zpronevěřili. Museli jsme z onkologie shánět potvrzení.“

Matuškovi se obracel žaludek. Bylo mu to líto. Byl hrdý jen na Václava Havla: „Po jeho proslovu v Kongresu Spojených států už všichni věděli, kdo je náš prezident. Že je to Havel a ne Tito.“ Zklamaný Walda tak hledal další důvod, proč se vrátit na Floridu.

Bylo to snadné. Dusil se. Jeho astma potřebovalo vlhký přímořský vzduch. „Jseš blázen, že tu zůstáváš, já musím zpět,“ řekl Kratochvílovi s tím, že se do vlasti bude vracet koncertovat každé léto.

„Walda se nikdy nesmířil s tím, že jsme se nedokázali s komunisty dostatečně vypořádat. Proto doufám, že nad jeho hrobem nebudou ronit slzy bolševičtí zvrhlíci a jiní prostituti. To se Walda obrátí v hrobě,“ dodal Kratochvíl, který Matuškovi zdarma rok co rok poskytoval divadlo Ta Fantastika.