Matuškova smrt vás zastihla...
Byla jsem o svatodušních svátcích v neděli v kostele. Pak jsem nebyla schopna mluvit do večera. Vzpamatovala jsem se až kolem desáté večer. Volala zdrcená Yvetta Simonová, hovorů jsem pak měla ještě desítky.

Kdy jste se mu naposled podívala do očí?
Když slavil před dvěma lety pětasedmdesátiny, František Polák točil televizní pořad k jeho narozeninám. Na Kavčích horách tam byl ještě i Karel Hála a Karel Gott.

Byla jste někdy u něho na Floridě?
Nebyla.

Fotogalerie

1 fotografie

Nepozval vás?
Když tady byl na začátku 90. let na návštěvě, pozvali jsme ho s manželem domů na oběd. A zval nás velmi srdečně do Ameriky. My jsme říkali, že uvidíme. Ale šlo to do zracena.

Jak to?
Já když někam nejedu pracovně, tak ty letadýlka zas moc nemusím.

Co se jedlo?
To vím přesně. Havajského králíka. Takové to jemné králičí maso a v kokosovém těstíčku obalovaná ananasová kolečka. A k tomu byla bramborová kaše zapečená se sýrem. A navíc ještě nezahušťované červené zelí s hřebíčkem a bobkovým listem.

Vy jste si pořád vykali?
My si vykali celá léta. Já jsem Waldovi nabídla tykání už v Semaforu na začátku 60. let. A Walda mi tenkrát na to řekl: Podívejte se, Evinko. Ženskejm, kterých si vážím, já vykám.

Tak jste byla pořád ta paní kolegyně...
Vím, že si vykal taky s Pavlínou Filipovskou.

Věděla jste o jeho nemocech?
Jen to, co bylo v novinách. Pochopila jsem, že je vážně nemocný a pořád jsem se sama sebe ptala, jestlipak se ještě někdy uvidíme. Anebo jestli to už bylo naposled, co jsem Waldu v Česku spatřila.

Tak jste se s ním v duchu loučila?
Bylo už vůbec riziko, že předloni Walda šel do toho letadla, když se vracel loni do Ameriky. Viděla jsem o tom v televizi dokument. Změna tlaku a malá turbulence stačí k rozhození organismu. Udělá se pak záklopka v krku a lidi přestanou dýchat.

To vás už tehdy vyděsilo?
Víte co? Mě zamrazilo ještě víc teď v televizi, když se vzpomínalo na Waldu. A Karel Gott tam před sedmi lety říkal, že sedmdesátiny bude slavit taky. A zval Waldemara na oslavu. A najednou tady máme Karlův narozeninový koncert v O2 Areně a Matuškovu rakev téměř současně. Neuvěřitelný paradox! Úplně jsem se rozklepala.

Nosili vás s Waldou na rukou, říkám to dobře?
Ne na rukou. Ve Vojanových sadech jsme hráli přes léto. Tam jsme poprvé s Waldou uvedli Lásku nebeskou. Tam chodili většinou študáci a jak se na 1. máje nosily portréty státníků na těch tyčích, tak chodili s našimi portréty. Ale brzy jim to zakázali.

Matuška a Pilarová místo Marxe a Engelse, nebo Lenina?
Stejně vám řeknu, to byla fajn doba. Byli jsme oba hrozně hubení a lidi nás měli rádi. Jim nás přišlo líto. Takže nám nosili do Divadla Rokoko buchty, zabijačku, upečený štrůdl, bábovky a ovoce ze zahrádky. Kolikrát jsme potom měli i co jíst potom... Bylo to milé a hezké od těch lidí a my jsme byli vděční za všechno.

Kolik jste měli vlastně spolu duetů?
Poměrně dost. Ne všechny byly známé. Tam za vodou v rákosí, S čertem si hrát, Ten, kdo nemá rád. Pak jsme zpívali takovou písničku Nechoď dál. My jsme těch věcí měli asi patnáct. Samozřejmě Láska nebeská. V 70. letech jsme s Waldemarem a Vencou Hybšem nazpívali elpíčko.

Bylo dobře, že Waldemar odešel v roce 1986 do USA?
Byla jsem tehdy strašně překvapená. Walda byl Čech jako poleno.

V době bez internetu se to šířilo jak?
Dozvěděla jsem se to trošku kuriozně. S Hankou Zagorovou jsme točili na zakotveném parníku Dluhy Hany Zagorové. A přišel tam Karel Gott. Říká: Tebe by to mohlo zajímat. Teď volali z Pragokoncertu, že Walda s Olinou zůstali v Americe. Myslela jsem si, že si dělá legraci...

A pak jste si to přečetla v Rudém právu...
Bylo to tak, že jsem se vrátila domů po natáčení pozdě v noci. Soused slyšel, že otvírám dveře a vlítnul ven. Povídá: Hele, hlásil Hlas Ameriky, že Walda zůstal venku. Tak pak mi to došlo.

Jaký to byl pocit?
Ne nepodobný tomu, který jsem zažila, když Walda umřel. Hned mě přepadla hrůza, že se spolu už neuvidíme a nikdy si nezazpíváme. Přišlo mně to strašně líto. Nějaká naděje tam ale přece jen byla. Teď už tam není nic...

O vás se říkalo, že jste v dobách největší slávy čurali z balkonu v jednom hotelu. Tak aspoň na závěr...
To vypadá, že to schválně přiživuju, aby se o tom mluvilo. Pořád dokola! Prý jsme to dělali v Karlových Varech, Mariánských Lázních, pak ve Františkových Lázních, v Lázních Kynžvart. Budu mluvit Waldovým jazykem: To byly samé pomluvy a kecy. Já bych už se na to vybodla! Tak jsme čurali a co?

LIDI VYHECOVALA LÁSKA NEBESKÁ

Waldemar Matuška (†76) se 6. únorem 1960 zapsal do historie populárního Divadla Semafor. Poetika Šlitra a Suchého vnesla do divadelních prostor osvěžení. Jiří Suchý došel k poznání, že v divadle se musí víc zpívat. A na to byl Waldemar nejvhodnějším talentem. Pásmo písniček dostalo slavnou podobu hry Zuzana je sama doma.

Na ně později navázala ještě druhá a slavnější podoba semaforských pecek pod názvem Zuzana je zase sama doma. Tam už začala poprvé zpívat Eva Pilarová. A jak se dodnes traduje, vzali ji kvůli krásným nohám. Pro Waldemara její příchod znamenal i zrod nesmrtelného hitu Ach, ta láska nebeská.

První Waldův dojem z Pilarky však nebyl valný. Eva pocházela z Moravy a měla přízvuk, který mu trochu trhal uši. To se však spravilo, protože Pilarová jako správná »lvice« dokázala všechno překonat. Lásku nebeskou poprvé představili ve Vojanových sadech a nastylizovali se do Louise Armstronga a Elly Fitzgeraldové. Když dozpívali, zaskočilo je ticho.

Druhý den jim však na témže místě osud nastavil vlídnější tvář. Zpívali už trochu jinak. Po jejich písničce se zlomila větev na stromu, kam se vyšplhali kluci. Spadli mezi lidi. Někteří pochopili, že tohle je součást vystoupení a začali tleskat. Láska nebeská tak zažila řetězovitý aplaus a v roce 1962 byla vyhlášena Písní roku.

!!!Výzva čtenářům Blesku!!!
Máte fotku nebo video Waldemara Matušky? Vyfotografovali jste se s ním nebo potřásli rukou? Pomožte nám vytvořit fotoalbum vzpomínek na tohoto geniálního zpěváka a pošlete nám své snímky nebo videa na online@blesk.cz. Nejlepší zveřejníme a odměníme.