Emoce zasáhly i Soukupovu rodinu, která se natáčení účastnila. „Stěží jsem potlačila slzy,“ svěřila Blesku hercova žena Isabela Soukupová, když kameraman točil první nesmělé krůčky manžela chodícího poslepu.
„Lidé ze štábu se mě ptali, co bych dělala, kdyby nás to postihlo doopravdy,“ prozradila Isabela. „Řekla jsem, že bychom se určitě neopustili, ale přiznám vám, že nevím, jak bychom to překonali,“ dodala.
Pavel Soukup si předtím způsobil už mnohá zranění, dvakrát si přesekl holenní kost, naposledy měl loni na podzim rozdrcenou patu, když spadl ze štítu chalupy. Rodina se proto obávala, že si jako nevidomý znovu ublíží.
Scenárista pořadu nechal Pavla Soukupa nakoupit v obchůdku v místě bydliště a pak ho ještě poslal přímo do rušného centra metropole. Herec musel jet tramvají, vystoupit a zajít do velkého obchodního centra. To vše mezi davy turistů a nakupujících. Nakonec se měl sám zorientovat na nádraží a odjet vlakem do Všenor.
Obdivuji pana Soukupa, že to dohrál dokonce. A o tom to je, že to byla jen hra….být to skutečnost….brrrrrrr! Já bych to asi neunesla ani dohrát dokonce. Neumím si to představit! Pravda je jedna. Nebýt tohoto článku, tak jsem snad nikdy vážně nepřemýšlela nad tím, jaké je to žití. Ano, to že převedu slepého. Vidím, jak se hluchoněmí domlouvají…vnímám, ale nikterak se v tom našem shonu jimi po nabídnuté pomoci už nezaobírám …přeci mám své starosti, povinnosti a na vše tak málo času. Člověk má dar, vše negativní v mysli potlumit. Skládám tímto hold všem, kteří, svůj čas a sílu ( o tu hlavně jde) věnují všem těmto lidičkám. Smekám!!!
