Loňské Vánoce každý trávil zvlášť, vztah procházel čtyřměsíční krizí. „Zemětřesení nás neobešlo, ale přežili jsme a jdeme dál,“ přiznává Dara. Jak prožívala odloučení?

S Matějem jste opět spolu. Proč jste se na čas vůbec odloučili?
„Řekla bych, že jsme v jistý moment řešili rozdílný pohled na život jako takový. Nezbylo, než si dát od sebe na čas pohov. Zemětřesení nás neobešlo, ale přežili jsme a jdeme dál.“

Litovala jste?
„To ne. Ani jeden z nás nebyl v pohodě, ani jeden z nás nebyl na koni... Podobný přetlak ale asi nejde řešit jinak než odloučením.“

Rozchod jste zavrhla?
„Také byl řešením, které jsem zvažovala...“

Proč jste to nakonec neudělala?
„Protože jsme se nikdy nepřestali milovat. Jen jsme na chvíli začali pochybovat o tom, jestli nám to takhle stačí.“

Bála jste se, aby v tom nebyla jiná žena?
„Vůbec!“

Neříkejte, že to ve vás ani trochu nehlodalo.
„Ne, tím jsem si byla jistá...“

Byl by to důvod k definitivní tečce za vztahem?
„Nedovedu si představit všechny důvody, aby nebyl.“

Jste žárlivá?
„Žárlím průběžně. Žádný zbytečný scény, ale jak se říká: Důvěřuj, ale prověřuj!“

Vztahu jste dala druhou šanci. Když se Matěj vrátil po odloučení z Indie, vzala jste ho zpátky. Bylo to pro vás těžké?
„To ale nebylo o tom, že velkodušně otevřu náruč a řeknu: Pocém, ty kluku ušatá! Vztahy jsou jedny z nejsložitějších, takže obavy a pochybnosti byly na obou stranách.“

Čím si vás usmiřoval?
„Nedělal žádná kouzla, žádné triky, nebyl urputný, to mě zaručeně odradí, neplazil se přede mnou, ani mi nekoupil drahou kabelku. Prostě jsme si sedli a začali si obyčejně povídat. To je přesně to, na co občas lidi, co spolu žijí, zapomínají.“

Co když se za pár měsíců ocitnete ve stejné situaci?
„Nevím a nemyslím, že to někdo z nás ví. Vím jen to, že je táta mé dcery. A skvělý táta, to je neměnná pravda! Každý chlap má mouchy, i on, ale pokud jde o tuto kategorii, vyhrál by cenu nejlepší táta roku! Je chlap, kterého miluji a chci s ním žít. Co bude za pár měsíců neřeším. Taky mě může přejet auto, nebo mi padne cihla na hlavu, co já vím. Žiji tady a teď.“

Svatba pro vás nikdy nebyla důležitá. Změnilo se něco?
„Vážně po svatbě netoužím. Ani v těch nejtajnějších snech. Zatím! Víte, jak se to říká: člověk míní, osud mění. Za pár let se může cokoliv stát.“

Jak nakládáte s penězi, které s Matějem vyděláte? Každý žije z vlastních zdrojů, nebo jste se přiklonili k modelu: Všechno na jednu hromadu?
„Nemáme společnou kasu. Jsou věci, o které se stará Matěj a pak ty, které řeším já. A někdy je to zase celé naopak. Nemáme v tom systém, nejsme klasický model rodiny, přesto jsme rodina.“

Vloni jste koupila dům v Mukařově, Matěj staví rodinný dům na opačném konci republiky, to nezní moc jako "rodina".
„Ještě uvidíme, kde budeme bydlet, ale myslím, že daleko horší by bylo, kdybychom řešili, že nemáme kde bydlet. Nejsme manželé a proto jsou některé kroky, které podnikáme, jiné než běžné. Máme to štěstí, že jsme oba nezávislí a proto se snažíme zjednodušit si život, ne komplikovat. Chceme být v pohodě a nechceme jednou řešit, co kdo komu dluží!“

Prodáváte ještě váš byt v pražských Dejvicích?
„Ano, chtěla bych ho prodat. Bohužel, finanční krize pronikla i do Dejvic a tak je celý proces poněkud táhlý. Ale všechno má svého kupce a já věřím, že i ten ´můj´ se objeví.“

Nechcete počkat? Nebo vás tlačí peníze?
„To opravdu netlačí. Nejsem žádnej milionář! Ale mám dost peněz na to, abych žila pěknej život a mohla zabezpečit naši dceru. O to samé se stará i Matěj.“

Po dítěti jste dlouho toužila. Jak se cítíte jako maminka?
„Konečně a s definitivní platností jsem pocítila pravý smysl slova štěstí! Nerozčiluji se, neřeším už tolik nepodstatné věci, vše nabralo jiný význam a důležitosti.“

Vidíte se v Lauře?
„V začátcích byla celej Matěj. Neměla ze mě nic, ale teď se z ní začíná klubat holčička. Má dlouhé řasy, velké hnědé oči, široký úsměv, při kterém roztomile krčí nos. Má spousty energie, je zvídavá, vstřícná, ráda se nechá chovat a zároveň si vystačí sama. Skoro vůbec nebrečí, vlastně pořád má dobrou náladu. Dnes mám pocit, že má Lolek z každého něco.“

Proč jste upustili od původního jména Matylda?
„Matěj si na ní prostě nezvykl. A prý se tak snažil!.“ (směje se)

Takže se doma ještě před porodem strhla ´hádka´, jak se dcera bude jmenovat?
„Asi týden před porodem jsme prolistovali kalendář, aby jsme zjistili, že i v tomhle máme úplně jinej vkus. (směje se) Prošla dvě jména: Mia a Laura.“

Často zmiňujete, jak jste s Matějem rozdílní. Shodnete se alespoň v názorech na výchovu?
„Zatím je Lola ještě malá, takže není co řešit, ale určitě budeme mít v mnoha dalších momentech odlišný názor na věc.“ (směje se)

Štve vás to?
„Vůbec. Neviděla bych v tom problém. Nejsem přesvědčená jen o své pravdě a nemůžu říct, že bych znala odpověď na všechno, to opravdu ne. Respektuju, že Lolek je dílo nás obou. (směje se) Za sebe ale můžu říct, že jí nečeká žádnej teror, zbytečná opičí láska, ani zvýšená pozornost.“

Vypadáte báječně, kolik vážíte? Těch třiadvacet těhotenských kil šlo rychle dolů...
„Zrovna dnes jsem se vážila a mám stejnou váhu, jako když jsem otěhotněla. 54 kilo! Vůbec nechápu, jak jsem mohla mít tolik kil navíc. Prostě 170ticentimetrová velryba! Od druhého měsíce po porodu jdu s vahou dolů, protože se s Laurou nezastavím. V noci se tak třikrát budí na čaj a od sedmé jsme vzhůru.“

Pomohla jste si oblíbenými dietami?
„Diety už nedržím, ale je pravda, že jsem jich vyzkoušela hafo! Hlavně v pubertě, kdy jsem se ze všech sil snažila naplnit představu o dokonalé postavě. Celkem neúspěšně. Ve chvíli, kdy jsem přestala být posedlá, zhubla jsem. Celý trik je ve změně stravovacích návyků a v pravidelném pohybu. Také jsme s Laurou skoro pořád na čerstvém vzduchu. Teplo ani mráz nás neodradí. Víc ale pro sebe nestíhám dělat.“

A chce se vám vůbec?
„Mám to v plánu. Dostala jsem dvě dévédéčka s cvičením Tracy Anderson, což je osobní trenérka Madonny a Gwyneth Paltrow. Nechci mít svaly jako Rambo, chci jen zpevnit a tvarovat postavu.“

Vadí vám na svém tělo něco?
„Mám chvíle, kdy mi na sobě vadí úplně všechno! Záleží na náladě a počasí.“ (směje se)

Není nic jednoduššího, než se svěřit do rukou plastických chirurgů. Úpravy těla jste už podstoupila, mimo jiné i zvětšení prsou. Tak proč ne teď?
„Zatím mě nic výrazně netrápí, ale byla bych pokrytec, kdybych nepřiznala, že se přírodě může s citem, vkusem a s pomocí vědy pomoci. Jde jen o to, neztratit soudnost!“

Své tělo ráda ukazujete. I v těhotenství jste se toho nebála a nechala jste se nafotit s odhaleným bříškem jako hollywoodská star Demi Moore.
„Zdaleka nešlo o tak odvážnou fotografii jako v případě Demi. Šlo o reklamní kampaň dětské značky, kdy se kousek mého nahého těhotenského bříška na pár měsíců objevil na autech této značky. Opravdu nahatou mě měl v té době možnost vidět jen Matěj. A i před ním jsem se občas styděla.“

Nechala byste se ovlivnit penězi za nafocení porno aktů?
„Zatím nic podobného řešit nemusím, peníze umím vydělat i jinak. Ale je mi celkem jedno kdo a co dělá se svým tělem a životem. Každý máme stejnou startovací čáru – pokud zdraví slouží, život držíme jen ve vlastních rukách.“

Znamená to, že pokud by se nějaká lukrativní nabídka objevila, uvažovala byste o ní? Jak vysoká částka by vás přesvědčila?
„Do toho bych nikdy nešla. Mám své hranice. Navíc se držím toho, co umím.“

A úspěšně! Vždyť remix Slowly z alba D2 se vloni dostal do hitparády BBC! Objevil se i na 4 příčce v Top 10 britské stanice Garage. Takový úspěch nezažívá každý zpěvák, co pro vás znamená?
„Satisfakci! A stejně mě potěšilo, když jsem se jako jediná žena objevila v řebříčku českého hudebního časopisu mezi 10ti nejvýznamnějšími postavami hip-hopové scény. Těší mě to, už proto, že si všechny texty i muziku píšu sama, nebo spolupracuji s někým na společném nápadu. Moje práce mě baví, zpívám o tom, co jsem prožila, co znám, nebo chci poznat...“