„S játry mám problémy, proto jsem s pitím přestal,“ svěřil Blesku autor nezapomenutelné Rosy na kolejích.

Wabi Daněk kvůli zdravotním problémům delší dobu ani nevystupoval. „Měl jsem pauzičku. Vyřešit si zdraví bylo přednější. Potřeboval jsem se dát dohromady. Doktoři mi naštěstí řekli, že játra jsou orgán, který se dokáže při správné životosprávě a disciplíně zregenerovat,“ řekl Blesku.

„Osudu se ale nikdo nevyhne. Když vám namaluje černou čáru, už je pozdě,“ svěřil. Smrt na něj sáhla dvakrát. Na chatě dostal infarkt myokardu a postihla ho i mrtvice.

Wabi si uvědomuje, že je jedním z nejstarších z generace folkových bardů. „Jsem doyenem téhle party. Tedy pomineme-li Mikiho Ryvolu a Tondu Linharta,“ upřesnil. „Když se zeptáte, co mě bolí, jednodušší je vyjmenovat, co nebolí. Nebolí mě snad jen ušní lalůčky,“ říká zpěvák.

„Roky letí. Od ledna jsem starobní důchodce. Důchod mi ale ještě nevyřídili, u nás umělců to prý trvá dlouho,“ vysvětlil. Zároveň je mu příjemné, že je živoucí legendou, jehož písně jako právě Rosa na kolejích zlidověly a zpívají se u táboráků s tím, že už si nikdo nepamatuje, kdo je jejich autorem. „Hlavně že to sleduje OSA,“ usmívá se.

Nyní se Wabi cítí celkem dobře a po sedmi letech konečně vydal desku s výstižným názvem A život běží dál. Chystá se i ke koncertování. „Musím nabrat síly. Na léto mám naplánováno hodně práce,“ uzavřel s tím, že jednoho hříchu se nevzdal. „Kouřím třicet cigaret denně,“ přiznal.