Patřil jste k nejpopulárnějším postavám Ordinace. Proč jste se znelíbil?

„Na tohle se musíte zeptat dramaturga nebo scenáristky, paní Barbory Bulvové, to není otázka pro mě. Vlastně jsem scenáristický tým nikdy neviděl, což je pro jakýkoli obdobný projekt velká chyba.“

Možná to bylo tím, že každému řeknete, co si doopravdy myslíte, ne?

„Já jsem byl vždycky celý život rebel. Proto mám soukromou divadelní společnost Frída, nevyhovovala mi souborová divadla, kde jsem musel být v souboru s někým, kdo mi třeba jako člověk neseděl. V Ordinaci mi bylo vytýkáno, že jsem si přepisoval dialogy, ale dělal jsem to pro dobro věci. Kdyby došlo během natáčení ke spolupráci mezi scenáristou a hercem, všechno by možná bylo jiné. Nikdy jsem neslyšel, že by to někomu vadilo, nikdo s tím za mnou nepřišel. A potom jsem se dozvěděl, že moje postava končí, protože pro ni nemají scenáristi vývoj. Ve skutečnosti se urazili a naštvali.“

Ovšem i rebelovi mohou honoráře z Novy citelně chybět.

„Nikdy jsem nepočítal s tím, že bych vůbec nějakou roli v seriálu dostal. Uvnitř to mám celý život nastavené tak, že peníze pro mě nejsou rozhodující, nejsem rozmazlenej, nezačal jsem přehnaně utrácet nebo hýřit. Člověk by měl vydělávat tolik, kolik chce utratit, a to jsem pořád ještě v mezích normy. Naštěstí máme fungující divadlo, takže je z čeho žít.“

Jak se vám v seriálu umíralo?

„Umírání bylo dost emotivní, protože kolem mě byl tvůrčí tým, skriptky, kameraman, herci, celý technický personál, bylo jim to líto, naplno si uvědomili, že odcházím. Měl jsem trošičku červené oči. Oni se tak na mě dívali a říkali: Už se neuvidíme. Na tenhle emocionální díl navazoval ještě jeden, který jsem potom viděl na internetu, kde Bára hrála, jak se dověděla o mé smrti. Ten večer jsem jí volal a řekl jsem jí: Vidíš, Báro, teď máš o čem hrát. Hrála prostě excelentně. Tak aspoň moje smrt něčemu prospěla.“ (směje se)

Co je pravdy na tom, že se Bára Munzarová rozvádí zejména kvůli vám?

„Kvůli mně se nemůže rozvádět, nikdo nemůže zodpovědnost za vztah házet na někoho třetího. Je to hloupost. Kdyby se rozváděla kvůli mně, tak bych už klidně mohl bydlet v jejím obrovském domě. Náš pracovní vztah přerostl v ten nejlepší kamarádský. Bára je člověk, kterých opravdu v životě potkáte málo, je velký charakter. Jsem rád za to, že osmdesát procent času na Ordinaci jsem trávil s ní, protože to byl nádherně strávený čas. Teď večer spolu hrajeme představení Jako Thelma a Louise. Louise je ženská s chlapským myšlením a Bára má trošičku chlapské myšlení, hodí se přesně pro tu postavu.“

Jak reagujete na vyznání ctitelek? Produkční vašeho divadla říká, že vám píší zástupy žen.

„Těší mě to, všem jim za to děkuju. Ale nabídku typu: Já jsem tvoje ctitelka a chci tě tady na ulici, jsem nikdy nedostal. A říkám pořád dokola: Nejsem večírkový typ, ani moc nevycházím, jsem spíš zalezlý doma v rodině.“

Jenže doma máte teď tak trochu krizi...

„Je pravda, že máme problém, že jsme si dali pauzu. Nejde o žádnou krizi, jde o odpočinek, věci se musí uklidnit. To bych vám musel vysvětlovat, jak jsem v posledních letech žil... Prostě byl jsem pořád doma a staral jsem se o dům. Najednou zničehonic jsem byl nucen žít jedenadvacet dní v měsíci v Praze a pořád jsem točil a točil. On si totiž normální člověk, který chodí do normálního zaměstnání, nedovede představit, jaký mediální tlak je na vás vyvíjen a jak to člověku vadí. Něco se o mně psalo, něco se vykládalo, a ničilo to jak mě, tak Hanku, ten tlak jsme neustáli. Ke všemu to musíte vysvětlovat i rodičům, babičkám, tetám, strýcům, zvědaví kamarádi se vás ptají... Za Ordinaci mi bylo zaplaceno, ale i já jsem zaplatil. Všechno je něčím vykoupeno.“

Fotogalerie

1 fotografie

„Ne, modeling nikdy nedělala, jenom je přirozeně krásná. Když jsem ji poznal, vůbec nic jsem neměl. Byl jsem po škole, měl jsem jednu tašku, jednu košili. Pomáhala mi s rozjezdem divadelní společnosti, vděčím jí za to, kam jsem to dotáhl. Těch čtrnáct let, co jsme spolu žili, bylo tak intenzivních, že to jiný nepozná za celý život.“

Takovou lásku, že by rozdělil pouhý mediální tlak?

„Ale my jsme spolu, i když jsme od sebe. Jak vám to mám říct? Bydlím dva kilometry od ní, pokud má jakýkoli problém, přijedu a okamžitě to zařídím. Jsme minimálně nejlepší kamarádi, což je strašně moc. A teď, když se snad všechno uklidní... Tak zase něco začne na Slovensku (směje se), a neuklidní se to nikdy.“

Přecházíte do Ordinácie v ružovej záhrade, že?

„I na Slovensku je Ordinácia nejsledovanější, budu tam hrát od prvního dubna ředitele. Nabídka přišla hned těsně po tom, co jsem se dozvěděl, že v české Ordinaci končím. Takže budu mít dost práce. I loni jsem měl intenzivní rok, každý den jsem točil a ještě jsem v létě natočil dva filmy, Muži v říji a Na rozchodnou. A divadlo hrajeme průměrně tak osmkrát za měsíc, což je přesně tolik, aby člověk neztratil chuť a energii.“

Je návštěvnost divadla zřetelně ovlivněna tím, že jste hrál rok v Ordinaci?

„Stoprocentně je tím ovlivněna. Cítím to hlavně u zájezdových představení. Vždycky mě trápilo, že můžete dělat sebelepší divadlo, ale když vás nikdo nezná... Díky Ordinaci a tomu, co se o nás s Bárou píše v novinách, nás chtějí v menších městech a klubech, protože vědí, že nás rychleji prodají. V tomto směru jsem tedy za ty články vlastně rád.“